Získávání jazykových znalostí

Osvojování jazyka – nebo také jazykový vývoj – se vztahuje k procesu učení se novému jazyku. Při něm dochází k osvojování vlastních pravidel jazyka v oblasti výslovnosti, gramatiky a slovní zásoby (srov. Metzler Lexikon Sprache 2016, 639).

Osvojování mateřského jazyka / osvojování prvního jazyka

K tomu, aby člověk mluvil nějakým jazykem „správně“, není nutné umět pojmenovat jeho pravidla. Stačí, když je lze používat. Mluvčí to obvykle dělají automaticky, když mluví svým mateřským jazykem – nazývaným také první jazyk.

Když se malé dítě naučí mluvit, začne si osvojovat jazyky ve svém okolí. Tomu se říká nekontrolované osvojování jazyka. Dítěti nejsou explicitně sdělována vlastní jazyková pravidla, ale utváří si je samo (srov. Metzler Lexikon Sprache 2016, 639 n.).

Za tímto účelem si dítě vytváří „mentální schéma“ (Bickes/Pauli 2009, 34): Přenáší již známá pravidla na další slova. Příkladem je minulý čas, který se také nazývá minulý čas prostý. Sloveso v minulém čase lze tvořit buď slabě, např. říkat – řekl jsem, nebo silně, např. zpívat – zpíval jsem. Děti si nejprve osvojují schéma tvoření slabých tvarů, jako je I said. Toto schéma se přenáší na další slovesa. Tímto způsobem se tvoří přejaté výrazy, jako např. singen – ich singte, které se používají i po opravě. To ukazuje, jak pevně je mentální schéma v dítěti zakotveno. Jakmile pochopí minulý čas silných sloves, používají gramaticky správný tvar (srov. Bickes/Pauli 2009, 34).

Dvojí osvojení prvního jazyka

Člověk může mít nejen jeden, ale i několik mateřských jazyků. Pokud se dítě ve věku do tří let učí současně dva nebo více okolních jazyků, hovoří se o dvojím osvojení prvního jazyka (srov. Bickes/ Pauli 2009, 92).

Osvojování druhého jazyka

Když se tříleté a starší dítě učí nový jazyk, lze rozlišit dva typy osvojování jazyka. Dítě se může učit nový jazyk stejným způsobem jako první jazyk (jazyky).

V tomto případě je osvojování nekontrolované. V tomto případě se naučený jazyk používá denně v běžném životě, protože je například národním jazykem. Neosvojuje se v kurzu, ale například v rozhovorech mezi přáteli, spolužáky nebo kolegy. Tento proces se nazývá osvojování druhého jazyka. (srov. Bickes/Pauli 2009, 92 a násl.).

Osvojování cizího jazyka

Alternativou je, že mluvčí mohou být obeznámeni s pravidly daného jazyka. K tomu dochází například tehdy, když se tento jazyk učí ve škole nebo v kurzech. To se označuje jako řízené osvojování cizího jazyka (srov. Metzler Lexikon Sprache 2016, 639).

Při učení se cizímu jazyku je patrné, že se běžně neučí v každodenní konverzaci. Místo toho se konverzace zavádí pomocí úkolů. Výuka obvykle probíhá v mateřském jazyce žáků, nikoli v cizím jazyce (srov. Bickes/Pauli 2009, 92 a násl.).

Pohlcující osvojování jazyka

Ne všechna výuka cizích jazyků probíhá podle stejného schématu. Imerzivní výuka je také titulována termínem „jazyková lázeň“ (Stebler 2010, 21). Tímto termínem se označuje taková forma výuky cizího jazyka, při níž není kladen důraz na výuku vlastních pravidel jazyka. Místo toho se žáci učí mimo jiné i obsah jiných předmětů. Výuka probíhá v cizím jazyce, který se má učit.

Na imerzní výuku jsou kladeny vysoké nároky. Měla by žákům pomoci zdokonalit se v cizím jazyce, ale zároveň také podporovat takové aspekty, jako je interkulturní vzdělávání a sbližování (srov. Stebler 2010, 21 a násl.).

Literatura

Andresenová, Helga (2016): Výuka v cizím jazyce: Osvojování cizích jazyků. In: Glück, Helmut/ Rödel, Michael (eds.): Metzler Lexikon Sprache. Vydání páté. Stuttgart: J. B. Metzler, 639 f..

Bickes, Hans/ Pauli, Ute (2009): Osvojování prvního a druhého jazyka. Paderborn: Fink.

Stebler, Rita (2010): Kontext a stav výzkumu. In: Stebler, Rita/ Maag Merki, Katharina (eds.): Zweisprachig lernen. Procesy a účinky imerzivního vzdělávacího kurzu na gymnáziu. Münster: Waxmann, 13-23.