Zařazení

Existují různé definice nebo oblasti inkluze. S odkazem na latinský původ slova pochází inkluze z includo „uzavřít, ohraničit“ (srov. Pons). Inkluze je chápána jako opak exkluze nebo jako rozšíření pojmu integrace (srov. Rohrmann 2014, 163).

Integrace a exkluze

Podle Dudenova slovníku se vyloučení vztahuje k exkluzi nebo exkluzi. Integrace je definována jako začlenění nebo spojení různých osob nebo skupin do sociálního a kulturního celku. Integrace se používá také jako synonymum pro inkluzi, neboť ta v minulosti nebyla tolik přítomna. Přesto existují významné rozdíly. Přestože integrace znamená začlenění, zůstává určitý odstup, který odlišuje jedince s určitými charakteristikami od ostatních. Existuje rozlišení mezi typem „normální“ a typem „odlišný“ (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 146). Například inkluzivní škola přijímá děti s postižením, ale nepřizpůsobuje se jejich speciálním potřebám (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 145 a násl.).

Na druhou stranu inkluze znamená začlenění všech jedinců – bez ohledu na to, k jakému pohlaví či etniku patří nebo zda jsou tělesně či mentálně postižení. V heterogenní společnosti jsou si všichni rovni. Neexistuje žádný „normální“ nebo „odlišný“ typ nastavený společností. Na příkladu školy to znamená, že se boří staré, tradiční struktury a potřeby všech se řeší individuálně (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 145).

Inkluze a pedagogika

V inkluzivní pedagogice jde o to, aby se děti s postižením a bez postižení učily společně v běžných školkách a školách. To je třeba rozšířit i na společnou práci v dospělosti. Mohou se však děti s postižením, ať už mentálním nebo tělesným, učit stejně jako děti bez postižení?

Feuser definuje pedagogiku jako inkluzivní pedagogiku, která učí, vychovává a vzdělává – spravedlivě ke každému jednotlivci a bez vylučování nebo marginalizace žáků (srov. Feuser 2005, 134). Pouhá docházka do běžné školy nepředstavuje pro dítě s postižením inkluzi, protože je integrováno pouze navenek, ale nadále zůstává vyloučeno vnitřně (psychologicky/mentálně). Jako názorný příklad Feuser uvádí Guarinovu klec kolem hlavy dítěte (srov. Feuser 2005, 168 a násl.).

V důsledku toho jsou žáci heterogenními osobami v integrační jednotce, které se učí společně ve vzájemné spolupráci (srov. Feuser 2005, 173). Integrativní neboli inkluzivní obecná pedagogika tedy v souhrnu spočívá v tom, že „všechny děti a žáci si hrají, učí se a pracují ve vzájemné spolupráci na svých úrovních vývoje podle svých momentálních percepčních, myšlenkových a akčních kompetencí v orientaci na ‚další zónu svého vývoje‘ na společném objektu a s ním“ (Feuser 2005, 174).

Inkluze v sociologii

Pojem národa nabyl na významu zejména v 19. a 20. století, kdy konkrétně ve vztahu k Německu sílily a nakonec byly prosazeny aspirace a touhy po jednotném a sjednoceném státě. Mělo dojít ke změně od mozaiky knížectví k Německu jako národu.

V tomto smyslu má národ inkluzivní funkci, založenou na jazyce a společné kultuře, a to prostřednictvím svého začlenění či sjednocení do velkého celku.

Zároveň má národ výlučný charakter, slouží k vyloučení jiných států/národů, což je základem úspěchu tohoto pojmu (srov. Stichweh 2005, 42 a násl.). Pojem národa však neměl vždy výlučný charakter vůči imigraci; v minulosti i dnes sloužil spíše k vymezení jiných států a zároveň měl pro subjekty vůči státu závazný charakter.

V raném novověku bylo přistěhovalectví žádoucí; bylo chápáno jako získání nových poddaných, a tím i nových zdrojů. Emigrace byla naopak silně potlačována (srov. Stichweh 2005, 41). Od 19. a 20. století se tato situace změnila. Právo na emigraci získalo na významu, ale imigrace se stala obtížnější v důsledku vzestupu nacionálněsocialistických myšlenek a vědomí rostoucího nedostatku prostoru a zdrojů (srov. Stichweh 2005, 152).

To vedlo ke vzniku globální společnosti složené z národních států, která se snaží o sociální stát uvnitř, ale navenek záměrně vytváří nerovnováhu, aby se oddělila a vzájemně si konkurovala. Migranti proto představují pro každého jednotlivce z tohoto sociálního státu hrozbu, pokud jde o jeho podíl na tomto blahobytu. Tato uzavřenost sociálního státu je posilována kulturou a etnizací jeho příslušníků, což zdůrazňuje jeho uzavírací tendenci (srov. Stichweh 2005, 152 a násl.).

Na druhé straně je stát rezonancí národního sjednocení, možností plného začlenění, ne nutně na sociálním, ale na právním základě, jako bylo rozšíření rozvodového práva v 60. letech, rovné volební právo pro všechny nebo povinná školní a vojenská služba. Zpočátku následovala fáze inkluze, která umožnila participaci. V dalším průběhu, stejně jako v současnosti, kdy je participace vnímána také jako donucení, protože jedinec je zatlačován do pozadí, lze vysledovat tendenci ke svobodě neúčasti. V důsledku toho ztrácí pojem národa další význam (srov. Stichweh 2005, 43).

Stejná mzda za stejnou práci – ekonomické vyloučení

Dopady ekonomického vyloučení na soukromý a společenský život si ukážeme na příkladu odměňování podle pohlaví na trhu práce.

Především je třeba říci, že ekonomické vyloučení není založeno na nedostatečné efektivitě, ale na sociálních důsledcích rozdělení moci a zdrojů (srov. Schönpflug 2009, 88).

Vztahy mezi pohlavími vyplynuly ze sociálních hierarchií, které se upevňují v oddělení veřejných a soukromých činností, tj. výdělečné činnosti a práce v domácnosti. A i když se ženy mohou osvobodit od úkolů v domácnosti, často je to pouze na částečný úvazek, jsou často ztotožňovány s rolí matky nebo pečovatelky, což ovlivňuje jejich profesní oblast. Kromě toho jsou ženy vyloučeny z vysoce postavených pozic ve vědě, politice a hospodářství, které jsou prosté jakéhokoli vlivu a moci (srov. Hanappi- Egger/ Hofmann 2005). Ženy tak zůstávají omezeny ve svém životním stylu a autonomii kvůli nedostatečnému uznání, které jde společensky ruku v ruce s vyššími ekonomickými pozicemi.

Souhrnně řečeno, vyloučení je důvodem potřeby inkluze.

Literatura

Duden: „Děkuji vám, že jste se vrátili. Duden Online slovník. https://www.duden.de/suchen/dudenonline/integration [16.12.2018].

Duden (2006): Die deutsche Rechtschreibung. Vydání 24. Mannheim: Bibliographisches Institut.

Feuser, Georg (2005): Děti a mládež se zdravotním postižením. Mezi integrací a segregací. Praha: C. H. Beck, 2005. 2. vyd. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

Grimm, Nancy/ Meyer, Michael/ Volkmann, Laurenz (2015): Výuka angličtiny. Tübingen: Narr Francke Attempto.

Isop, Utta/ Ratkovic, Viktorija (eds.) (2011): Angličtina v českém jazyce: Živé rozdíly. Kulturní studia a genderově kritické pohledy na inkluzi a exkluzi. Bielefeld: transkript.

Ponsová: Pondělí a pátek v roce 2015, s. 1. (pozn. překl. Online slovník. https://de.pons.com/%C3%BCbersetzung? q=includo&l=dela&in=la&lf=la [16.12.2018].

Rohrmann, Eckard (2014): Inkluze? Inkluze! Kritické poznámky k současné debatě o inkluzi a konceptu mírné inkluze. In: Soz Passagen 6, 161-166.

Stichweh, Rudolf (2005): Inkluze v České republice: Inklusion und Exklusion. Studie ze sociální teorie. Bielefeld: transkript.