Vlna kulturního šoku

Termín kulturní šok zavedl americký antropolog Kalvero Oberg v 60. letech 20. století. Ve své eseji Practical Anthropology se Oberg zabýval zkušenostmi studentů, kteří strávili semestr v zahraničí. Analyzoval překážky, kterým v cizí kultuře čelili. V této souvislosti definoval kulturní šok jako krizi s pěti fázemi: Eufórie, Odcizení, Eskalace, Nepochopení, Pochopení (srov. Oberg 1960, 177-182). Obergova teorie byla v posledních desetiletích mnohokrát modifikována a rozvíjena. V této souvislosti je třeba zmínit Pedersena, který Obergovu definici kulturního šoku rozšířil na všechny systémy vnímané jako cizí: „Kulturní šok se odehrává uvnitř každého jedince, který se setkává s neznámými událostmi a neočekávanými okolnostmi.“ V této souvislosti je třeba zmínit i Pedersena, který Obergovu definici rozšířil na všechny systémy vnímané jako cizí. (Pedersen 1995, 1)

5 Fáze

Obergovy myšlenky převzal a modifikoval také Adler. Také on dělí kulturní šok do pěti fází (srov. Adler 1974, 22-49). První fázi nazývá líbánky. Je charakterizována očekáváním a zvědavostí. Cestovatelé v euforii navazují první kontakty s cizí kulturou. Po intenzivnějším kontaktu s novou kulturou se počáteční euforie může změnit v odmítání, což vede k fázi odmítání. Objevují se první potíže, často doprovázené komunikačními problémy. Jinakost nové kultury je často vnímána jako stresující a rušivá. Následuje třetí fáze, tzv. fáze regrese. Jedná se o skutečný kulturní šok. Osoba se stahuje a stěžuje si. Kromě toho je vlastní kultura idealizována. Třetí fáze je prožívána jako krize. Pokud je proces pozitivní, následuje čtvrtá fáze kulturního šoku, akomodace. Lidé se přizpůsobují a stále více chápou a přijímají novou kulturu. V některých případech dochází také k osvojení způsobů myšlení a jednání. Člověk se cítí stále více integrovaný a jako doma. Po návratu domů může nastat návratový šok. To znamená, že se člověk ve své zemi cítí jako cizinec. Právě popsané fáze se proto opakují.

Jednání s důvěrou

V grafickém postupu se vzestupy a pády mění ve vlnu. Proto hovoříme o vlně kulturního šoku. Ne každý zažívá všechny výše popsané jevy ve výše uvedeném fázování a existují také rozdíly v intenzitě. Praktickým přínosem znalosti fenoménu vlny kulturního šoku je, že umožňuje lidem vyrovnat se s kulturním šokem s větší jistotou, a to jak u sebe, tak u druhých.

Literatura

Adler, Peter (1974): Za hranice kulturní identity: Úvahy o kulturním a multikulturním člověku. Topics in culture learning. Vyd. 8.

Oberg, Kalvero (1960): Kulturní šok: Přizpůsobení se novému kulturnímu prostředí. In: Gulick, John (ed.): Praktická antropologie a praktická politika. Vol. 7, 177-182.

Pedersen, Paul (1995): The five stages of culture shock (Pět fází kulturního šoku). Kritické události ve světě. Vol. 25. Westport/ Conn: Greenwood Press.