Ubytování

Akomodace označuje „obecný termín pro vlastnost systému dosahovat lepší adaptace a výkonnosti prostřednictvím přizpůsobení“ (Fröhlich 2010, 47). Je odvozen od latinského podstatného jména accomodatio „přizpůsobení“ (srov. Scholze-Stubenrecht 1997, 42). V biologii se akomodace vztahuje k „přizpůsobení oka různým rozsahům vzdálenosti“ (Fröhlich 2010, 47). S tímto termínem se setkáváme také v lingvistice, religionistice a psychologii učení.

Kognitivní procesy v psychologii učení

Vývojový psycholog Jean Piaget zavedl tento termín ve své teorii o kognitivním vývoji dětí. Akomodace je jedním ze dvou základních procesů ve vývoji učení dětí. Představuje schopnost člověka měnit své (učební) chování, tj. způsob zpracování nových vjemů. Opačným pojmem je asimilace, která popisuje začlenění nových typů vnějších dojmů do již existujících kategorií nebo systémů, aniž by je měnila (srov. Piaget 1983, 106 a násl.).

Příkladem akomodace je dítě, které má představu, že všechny věci jsou buď pevné, nebo tekuté. Pokud je tento model myšlení zpochybněn zkušeností s plynem jako látkou, musí svůj pohled na stavy skupenství upravit. Takováto podráždění jsou tedy rozhodujícími body v procesech učení.

Akomodace v kontextu migrace

V důsledku toho je také možné v rámci kulturních procesů učení znovu přizpůsobit naše způsoby myšlení a jednání. Ve výzkumu migrace chápe Christine Langenfeldová akomodaci jako „funkční proces učení a adaptace vyplývající z kulturní změny“. (Langenfeld 2001, 283) Předpokládá, že akomodace „může u dotyčných osob proběhnout, aniž by došlo ke změně základních přesvědčení, hodnot nebo způsobů myšlení“ (Langenfeld 2001, 283).

Podle psychologa Wernera Fröhlicha jsou „požadavky prostředí[,] které nelze uspokojit aktuálně dostupným repertoá[rem] činností“ (Fröhlich 2010, 48) jednou z příčin „narušení vnitřní rovnováhy“ (tamtéž), a vyvolávají tak akomodaci.

Akomodace – učení se z „narušení rovnováhy“

Podle Fröhlichovy definice lze tzv. kulturně „cizí“, tedy to, co je v kontextu německých integračních debat často považováno za narušení, chápat také jako příležitost. Neboť „narušení rovnováhy“ v Piagetově smyslu otevírá lidem možnost přenastavit své způsoby myšlení a jednání.

Sociolog Friedrich Heckmann popisuje asymetrickou reciprocitu: „Na procesech učení se podílejí přistěhovalci i původní obyvatelé. Přestože jde o reciproční proces, není rovnoměrně vážený, v němž se přistěhovalci mění více než domorodci, kteří jako etablovaní lidé ovládají zdroje společnosti“ (Heckmann 2015, 80).

Literatura

Fröhlich, Werner D. (2010): Wörterbuch Psychologie. 27. Aufl. München: dtv.

Heckmann, Friedrich (2015): Integration von Migranten. Einwanderung und neue Nationenbildung. Wiesbaden: Springer.

Langenfeld, Christine (2001): Integration und kulturelle Identität zugewanderter Minderheiten. Eine Untersuchung am Beispiel des allgemeinbildenden Schulwesens in der Bundesrepublik Deutschland. Tübingen: Mohr Siebeck.

Piaget, Jean (1983): Piaget’s Theory. In: Mussen, Paul H. (Hrsg.): History, theory and methods. Handbook of child psychology, v. 1. 4. Aufl. New York: John Wiley & Sons.

Scholze-Stubenrecht, Werner (Hrsg.) (1997): Duden. Das Fremdwörterbuch. 6. Aufl. Mannheim u. a.: Dudenverlag.