„Záměrem didaktiky dějepisu již není naučit žáky co nejvíce zapomenutých znalostí z pevně stanoveného kánonu. Spíše se ptá a přemýšlí o tom, jak se žáci mohou naučit otázky, metody myšlení, způsoby práce a obsahy dějepisu, které jsou pro ně ve škole důležité, aby se zvýšila jejich schopnost zapamatovat si a propojit je s historicky osvícenou sociální představivostí.“ (Bergmann et al. 2003, 3)
Tento citát ilustruje snahu přehodnotit historické vědění, aby pomohlo žákům lépe porozumět současným procesům a problémům ve světě, kde „globální stále více proniká do lokálního“ (Forster/Popp 2003, 5). Zde přichází ke slovu světové dějiny se svou makro perspektivou. Podle Conrada se světové nebo globální dějiny snaží překonat národní dějiny a jejich uzavřený prostor, aby lépe představily a pochopily „nadnárodní procesy, výměnné vztahy, ale také srovnání v rámci globálních souvislostí“ (Conrad 2013, 9).
Co je to světová historie?
Pro mnoho autorů se termíny světové dějiny a globální dějiny sblížily do té míry, že lze hovořit o synonymech (srov. Sieder/Langthaler 2010, 9), což se předpokládá i v následujícím textu. Obecněji řečeno, globální historie označuje takovou formu historické analýzy, v níž lze jevy, události nebo procesy zasadit do globálních souvislostí (srov. Conrad 2013, 9). Východiskem globálních dějin jsou vzájemné vazby globalizovaného světa se zaměřením na výměnu mezi „věcmi, lidmi, myšlenkami a institucemi“ (Conrad 2013, 9). Současné světové dějiny zpochybňují orientaci učebních osnov dějepisu a národně-historickou orientaci a vyznačují se především tím, že analyzují globalizační procesy a umožňují žákům rozvíjet makropohled na globální problémy (srov. Forster/ Popp, 5).
Studium světových dějin však vůbec nemusí být globální. Conrad popisuje, že „může […] být globální, ale v závislosti na tématu nebo otázce […] nemusí zahrnovat celý svět“ (Conrad 2013, 10). (Conrad 2013, 10). Nejdůležitější poznatky či otázky by vyplývaly z rozhraní lokální a globální úrovně a „jejich lokálního projevu“ (Conrad 2013, 10). Na bádensko-württemberském zemském vzdělávacím serveru jsou globální dějiny chápány jako mladá oblast historické vědy, která stále více přitahuje pozornost i v jiných oborech. Kvintesencí tohoto mladého přístupu by měla být změna perspektivy od eurocentrického a západního zaměření k uvědomění si mimoevropských kultur (srov. Marks 2006, 178-180). Přesné vymezení globálních dějin je však stěží možné, neboť přístupy vycházejí z různých časových bodů. Ukazuje to i projekt velkých dějin, který začíná velkým třeskem (srov. Conrad/Eckert 2007, 25).
Zde se ukazuje, že ačkoli jsou si přístupy ke globálním a světovým dějinám podobné ve své makro perspektivě, prostorový a časový rozsah této perspektivy se může v jednotlivých přístupech značně lišit, takže jednotná a přesná definice této oblasti se zdá být nemožná (srov. Conrad/Eckert 2007, 25). K otázce, co jsou velké dějiny, píše Simon následující:
„Velká historie je mladý transdisciplinární obor, v němž se vědci z různých akademických disciplín snaží dát smysl příběhu, který vypráví celek lidského poznání.“ (Simon 2015, 2)
Samotný rozsah a interdisciplinarita této definice se výrazně liší od přístupů, které se „pouze“ snaží zobrazit globalizační procesy nebo globální souvislosti a učinit je srozumitelnějšími. V přístupu velké historie jsou vědecké poznatky zasazeny do kontextu lidských dějin a civilizace a zasazeny do „příběhu“: „A ten je spojen s uměním vyprávět příběhy, které je doménou humanitních věd“ (Simon 2015, 2).
Podle Conrada a Eckerta lze naproti tomu v rámci oboru světových dějin identifikovat čtyři široké perspektivy, které se objevily v posledních letech: Světová ekonomika a světový systém, civilizační analýzy, dějiny globalizace a postkoloniální studia (srov. Conrad/ Eckert 2007, 15 a násl.). Podle Siedera a Langthalera naproti tomu globální či světové dějiny „zahrnují také sociální a kulturní komparace v pedagogických vědách […], v politologii, v sociálně-kulturním antropologickém výzkumu [a] v kulturních studiích“ (Sieder/ Langthaler 2010, 10).
Je zřejmé, že kolem vědecké diskuse o definici globálních dějin zatím nebylo dosaženo shody, protože jednotlivé přístupy se od sebe příliš liší, neboť „možným globálně-historickým tématům se [téměř] meze nekladou“. (Conrad 2013, 198). Obecně lze pro časovou dimenzi konstatovat, že většina přístupů ke globálním dějinám se soustřeďuje na souvislosti „moderní epochy“ a distancuje se tak od projektu velkých dějin, které začínají velkým třeskem (srov. Conrad/ Eckert 2007, 25). Pohled na prostorovou dimenzi světodějných či globálněhistorických přístupů není vždy zaměřen na celý svět, mnohem větší roli při analýze hraje „vědomí globálních souvislostí“ (Conrad/ Eckert 2007, 27).
Shrnutí
Lze konstatovat, že světové dějiny se pokoušejí posunout perspektivu od mikro k makro perspektivě tím, že se zaměřují na globální propojení a snaží se je odhalit. V důsledku toho lze podle Conrada zaznamenat dva hlavní potenciály světových dějin. Na jedné straně může globální historie připravit půdu pro globální historické vědomí tím, že se zaměří na mezinárodní výměnu (srov. Conrad 2013, 26). Na druhé straně globální dějiny otevírají možnost nahlížet na dějiny z ptačí perspektivy a ukázat tak kritičtější pohled na určitý vývoj (srov. Conrad 2013, 27). Tato oblast historické vědy pravděpodobně získá na významu i pro interkulturní komunikaci.
Literatura
Bergmann, Klaus/ Mayer, Ulrich/ Pandel, Hans-Jürgen/ Schneider, Gerhard (2003): K řadě Forum Historical Learning. In: Popp, Susanne/ Forster, Johanna (eds.): Curriculum Weltgeschichte – Globale Zugänge für den Geschichtsunterricht. Schwalbach, 3.
Christian, David (2011): David Christian – Gesamtgeschichte, 11. dubna. https://www.youtube.com/watch?v=yqc9zX04DXs [03.07.2019].
Conrad, Sebastian (2013): Globalgeschichte – Eine Einführung, Mnichov: Beck.
Conrad, Sebastian/ Eckert, Andreas (2007): The Geschichtegeschichte: Dějiny, které se odehrávají v Evropě: Globalgeschichte, Globalisierung, multiple Modernen: Zur Geschichtsschreibung der modernen Welt. In: Conrad, Sebastian/ Eckert, Andreas/ Freitag, Ulrike, (eds.): Globalgeschichte – Theorien, Ansätze, Themen. Frankfurt nad Mohanem: Campus, 7-49.
Forster, Johanna/ Popp, Susanne (eds.) (2003): Curriculum Weltgeschichte – Globale Zugänge für den Geschichtsunterricht, Schwalbach: Wochenschau Verlag.
Marks, Robert B. (2006): The Origins of the Modern World: A Global World History, Stuttgart: Konrad Theiss.
Sieder, Reinhard/ Langthaler, Ernst (eds.) (2010): Historie a dějiny světa: Globalgeschichte 1800-2010. Vídeň/ Kolín nad Rýnem/Výmar: Böhlau.
Simon, Richard B. (2015): Co jsou velké dějiny. In: Simon, Richard B./ Behmand, Mojgan/ Burke, Thomas (eds.): Výuka velkých dějin. Oakland: University of California Press, 1-20.