Sekularizace

Pojem sekularizace není jasně definován, ale je sporný. Pochází z latinského slova saeculum a znamená „věk“, „století“, ale také „svět“ nebo „světský (smýšlející)“ (DWDS 2019). Jedním z možných popisů je sekularizace jako světonázor, v němž byla představa Boha jako řídící síly „nahrazena představou, v níž je člověk sám zdrojem, základem a měřítkem poznání a jednání“ (Raes 1986, 31). Sekularizace tedy znamená, že „církve již nenabízejí duchovní autoritu, která by regulovala společenské struktury jako celek“ (Valadier 1986, 35), ale „člověk […] se stává měřítkem všech věcí“ (Schrey 1981, 4). Taková je dnes situace v Německu i ve většině průmyslových zemí světa. „Naše kultura je založena na moderních přírodních vědách a nachází v nich svůj výraz“ (Raes 1986, 13).

Počátky sekularizace

Nemělo by se zapomínat, že „naše současná společnost není v žádném případě v procesu sekularizace teprve nyní“ (Raes 1986, 13). „Od dob renesance již není samozřejmé, že světská moc nachází své ospravedlnění v náboženství“ (Valadier 1986, 37). Již od rozvoje věd, které proti pouhé víře staví něco jiného, se rozvíjí také sekularizace. „Vysvětlující modely světa založené na přírodních vědách […] existují […] již tři a půl století“ (Raes 1986, 14). Ty byly dále rozpracovávány a prohlubovány a od „19. století se konečně […] celá smyslově vnímatelná skutečnost, včetně člověka samotného, stala předmětem vědecké analýzy“ (Raes 1986, 14).

Nakonec věda dosahuje tak vysokého postavení, že „vše, co nelze vědecky dokázat […], je systematicky vyřazováno a eliminováno“ (Raes 1986, 17 a násl.). Sekularizaci lze například chápat jako „výsledek vztahu člověka k člověku a k přírodě“ (Valadier 1986, 36). K tomu není zapotřebí náboženství, ale „antropologie zaujímá místo teologie“ (Schrey 1981, 4).

Sekularizace však v průběhu času vždy narážela na odpor a byla formována mnoha historickými událostmi (srov. Schrey 1981, 2). Někteří lidé se například cítili ohroženi ztrátou údajně absolutní jistoty „pravdy víry“ (srov. Schrey 1981, 1 a násl.). Kromě toho se změnila i samotná sekularizace, kterou Schrey např. popisuje takto: „Sekularizace jako zesvětštění křesťanských pojmů se mění v sekularismus jako odvrácení se od křesťanského původu.“ (srov. např. (Schrey 1981, 5)

Hodnoty a normy dnes

Sekularizace společnosti neznamená, že je zbavena hodnot a norem. I v nenáboženském kontextu se „to, co je uznáváno, doporučováno, respektováno a […] se stává rozhodovacím a orientačním měřítkem společenského jednání“ (Raes 1986, 27). Existují tedy společenská pravidla i tam, kde převládla sekularizace. Sekularizace měla za následek, že „tyto společenské hodnoty mají jednoznačně přednost“ (Raes 1986, 28) před náboženskými hodnotami. Tyto společenské hodnoty nejsou dány vyšší mocí, ale jsou v jistém smyslu „dohodou občanů“ (Valadier 1986, 36). V důsledku toho se lidská společnost nyní nachází v „permanentním konfliktu o společné základy jednání“ (Valadier 1986, 40). To je patrné i v dnešní společnosti, která je „zjevně již výsledkem sekularizace“ (Raes 1986, 33).

Ne všechna náboženství však jednoduše zmizela. Náboženství jsou stále přítomna, ale byla a jsou „odsunuta do soukromé sféry jednotlivce nebo rodiny“ (Raes 1986, 11). Díky sekularizaci tak již nemají přímý vliv na stát a politiku.

Literatura

DWDS – Digitales Wörterbuch der deutschen Sprache (ed.): Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften. https://www.dwds.de/wb/s%25C3%25A4kularisieren [02.02.2019].

Raes, Jean (1986): Sekularizace. In: Kerber, Walter (ed.): Secularisierung und Wertewandel. Analýzy a úvahy o společenské situaci v Evropě. München: Peter Kindt, 11-34 (= Fragen einer neuen Weltkultur. Publikace výzkumného a studijního projektu Rottendorfovy nadace při filozofické fakultě, 2. díl).

Schrey, Heinz-Horst (1981): Úvod. In: ders. (ed.): Sekularizace. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1-48 (= Wege der Forschung, svazek CDXXIV).

Valadier, Paul (1986): Kritické otázky sekularizace. In: Kerber, Walter (ed.): Secularisierung und Wertewandel. Analýzy a úvahy o sociální situaci v Evropě. München: Peter Kindt, 35-52 (= Fragen einer neuen Weltkultur. Publikace výzkumného a studijního projektu Rottendorfovy nadace při filozofické fakultě, 2. díl).