Rozmanitost

Termín diverzita neodkazuje na pevný, jasně definovaný pojem, ale představuje diskurz, který „řeší otázku vhodného politického, právního, ekonomického a pedagogického zacházení se sociální diverzitou“ (Sievers 2013, 16 a dále). V souladu s tím existují dvě různá chápání diverzity. Na jedné straně je diverzita chápána jako rozmanitost se zaměřením na rozdíly a na druhé straně jako chápání synopse společných rysů a rozdílů (srov. Sievers 2013, 17).

Diverzita a odlišnost

Schönhuth v této souvislosti uvádí, že tento pojem může znamenat rozmanitost ve smyslu rozsahu a různorodosti, ale také rozdílnost ve smyslu odlišnosti a zvláštnosti. Je třeba poznamenat, že rozmanitost se používá v pozitivním smyslu a rozdílnost v negativním (srov. Schönhuth 2011, 52). Sievers rovněž upozorňuje na dvě úrovně přístupů k diverzitě, ale rozlišuje mezi analytickým a normativním přístupem. První z nich rozlišuje pouze rozmanitost jako takovou, zatímco normativní přístup pozitivně hodnotí předchozí popisy a zdůrazňuje ocenění každého člověka (Sievers 2013, 17).

Podle Allemann-Ghionda se rozmanitost skládá z individuálních a skupinových charakteristik. Poukazuje také na to, že tyto jsou zčásti vrozené, zčásti individuálně získané a zčásti vytvořené zákony a institucionální praxí a rámcovými podmínkami. Jako příklady Allemann-Ghionda uvádí socioekonomický status, etnický původ, národnost, pohlaví nebo gender, náboženství a mnoho dalších (srov. Allemann-Ghionda/ Bukow 2011, 25). Podle Schrötera navíc koncept diverzity zahrnuje požadavek tolerance, antidiskriminace a realizace rovných příležitostí (Schröter 2009, 79). Proto se podle Schönhutha koncept diverzity stává relevantním ve vzájemném vztahu mezi kulturní diverzitou a státními či nadnárodními opatřeními a také na pracovišti (srov. Schönhuth 2011, 54).

Vzdělávání v oblasti rozmanitosti a řízení rozmanitosti

Relevance konceptu diverzity se odráží v dalších koncepcích, jako je koncept vzdělávání k diverzitě a koncept diversity managementu. Podle Barmeyera je posledně jmenovaný koncept americký koncept, „který uznává heterogenitu členů v organizaci jako příležitost a hodnoty a jeho cílem je efektivně využít související potenciál každého jednotlivého zaměstnance […]“ (Barmeyer 2012, 40).

V tomto kontextu by se jednalo o čtyři dimenze diverzity – osobní, vnitřní, vnější a organizační. Koncepce vzdělávání v oblasti rozmanitosti se rovněž zaměřuje na rozmanitost jako na potenciál a výzvu, ale i bohatství příležitostí. V tomto ohledu by však bylo třeba splnit množství úkolů. Koncepce by se měla uplatňovat ve vzdělávání v oblasti centrálních kulturních technik, učení na základě vlastního výběru témat a vlastních zájmů, prostřednictvím inkluzivních vzdělávacích institucí s heterogenními vzdělávacími skupinami, vnitřní diferenciace, kompenzace znevýhodnění i přístupnosti atd (srov. Hauenschild/ Robak/ Sievers 2013, 12-13).

Hodnocení konceptu diverzity

Jedním z bodů kritiky ve výzkumu je, že koncept diverzity je pouhou reprodukcí sociálních rozdílů, v níž „pestrost“ není cílem, ale problémem. Nejde totiž o rozdíly jako den a noc, ale o sociální nerovnosti ve vztahu k rozdílům mezi muži a ženami, migranty a nemigranty, postiženými a nepostiženými atd. (srov. Walgenbach 2017, 121).

S odkazem na to Hormel formuluje, že diskurzy související s diverzitou se pokoušejí kombinovat dva přístupy, a to přístup antidiskriminačního programování a přístup oceňování sociální a kulturní rozmanitosti s cílem zvýšit rozmanitost výsledků (srov. Hormel 2008, 21). Sievers uvádí, že termín diverzita potřebuje definiční vyostření, aby bylo možné jej odlišit od termínů, jako je rozmanitost, heterogenita nebo odlišnost, a aby bylo možné vyjádřit další obsah (srov. Sievers 2013, 18).

Literatura

Allemann-Ghionda, Cristina/ Bukow, Wolf-Dietrich (eds.) (2011): Místa rozmanitosti. Formáty, uspořádání a inscenace. Wiesbaden: VS.

Barmeyer, Christoph (2012): Diversity Management. In: ders: Taschenlexikon Interkulturalität. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 40-42.

Hauenschild, Katrin/ Robak, Steffi/ Sievers, Isabel (eds.) (2013): Diverzitní vzdělávání. Zugänge – Perspektiven – Beispiele. Frankfurt a. M.: Brandes & Apsel.

Hormel, Ulrike (2008): Diverzita a diskriminace. In: Sozial Extra 11/12, Praxis aktuell: Soziale Arbeit und Diversity, 20-23.

Schönhuth, Michael (2011): Diverzita. In: Kreff, Fernand/ Knoll, Eva-Maria/ Gingrich, Andre (eds.): Lexikon der Globalisierung. Bielefeld: Transcript.

Schröter, Susanne (2009): Gender a rozmanitost. Kulturní studia a historické přístupy. In: Andresen, Sünne/ Koreuber, Mechthild/ Lüdke, Dorothea (eds.): Gender a diverzita: noční můra nebo vysněný pár? Mezioborový dialog o „modernizaci“ politiky rovnosti žen a mužů. Wiesbaden: VS.

Walgenbach, Katharina (2017): Gender a genderová politika v České republice: Heterogenita – intersekcionalita – diverzita v pedagogických vědách. Opladen/ Toronto: Barbara Budrich Verlag.