Řeč těla

Řeč těla je všudypřítomný fenomén. Na jedné straně se snažíme „číst“ a interpretovat řeč těla druhých, na druhé straně druzí dělají totéž s námi. V mezikulturní komunikaci má řeč těla zvláštní význam.

Co přesně je řeč těla?

– Výraz obličeje

– Gesta (zejména pohyby horní části těla, např. rukou)

– Proxemika (Jak si udržujeme odstup? Jak se pohybujeme v prostoru?).

– Taxis (směr pohybu, např. oční kontakt)

– Hlas (např. tichý, zvučný, hluboký)

Všudypřítomný jev

To vše je řeč těla. Doplňuje to, co říkáme, a vždy závisí na kontextu. Řeč těla je navíc všudypřítomná. Při osobním rozhovoru věnujeme zvláštní pozornost výrazu obličeje. Při telefonování posloucháme, jak zní hlas druhé osoby. Nespočet emotikonů napodobuje řeč našeho těla na chytrých telefonech. Řeč těla má proto pro mezilidskou komunikaci velký význam.

Funkce

Řečová vědkyně Christa Heilmannová definuje celkem čtyři funkce řeči těla (srov. Heilmann 2009):

1. Syntaktická funkce: gesty a mimikou strukturujeme to, co je řečeno, zajišťujeme srozumitelnost a pochopitelnost.
2. Pragmatická funkce: řeč těla prozrazuje o naší náladě a pocitech více než slova. Řeč těla tak ovlivňuje naše vzájemné vztahy. Řeč těla může vyvolávat emoce, řešit konflikty nebo je zesilovat, takže působí jako zesilovač.
3. Sémantická funkce: Upozorňuje na nesrovnalosti na úrovni sdělení. Řeč těla působí na mnoho lidí věrohodněji. V každodenním životě proto vždy kontrolujeme, jak je něco řečeno (ve srovnání s tím, co je řečeno).
4. Dialogická funkce: Kdo kdy mluví? Jedná se o regulační funkci týkající se střídání mluvčích v rámci rozhovorů.

Interkulturní zvláštnosti

V mezikulturní komunikaci existují další zvláštnosti. Může být řeč těla správná nebo špatná? Ne, může se nanejvýš odchýlit od určitého očekávání. Tato očekávání jsou kulturně utvářena. Často odpovídají tomu, na co jsme zvyklí. Řeč těla se proto v jednotlivých kulturách (ale i v rámci jedné kultury, srov. generační rozdíly a subkultury) značně liší. Kromě toho se kultury mění a vznikají nové formy (např. pozdravy z mládí). V mezikulturní komunikaci často dochází k nedorozuměním, protože neznáme řeč těla jiných kultur.

Jednání s jinakostí

Kromě toho hraje důležitou roli hodnocení cizí řeči těla. Cítíme se odlišností rušeni? Možná. Cizí chování můžeme také vnímat jako nesprávné. „Musíte mluvit tak nahlas?“ „Ano. „Vdané ženy se nemají objímat!“. „Proč jí s otevřenou pusou a mlaská rty?“ „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Na co často zapomínáme: Ostatní mohou být naším chováním stejně podráždění. Jaké závěry můžeme z těchto úvah vyvodit? Neustálé přemýšlení o rozmanitých kulturních řečech těla je nezbytné, abychom se nestali pasivní loutkou vlastní kultury.

Literatura

Argyle, Michael (1996): Řeč těla a komunikace. Příručka o neverbální komunikaci. Paderborn: Junfermann.

Galli, Johannes (2008): Řeč těla a komunikace. Freiburg: Galli.

Heilmann, Christa M. (2009): Porozumění řeči těla a její správné používání. Mnichov: Reinhardt.