Etymologie slova rasa není jasná. Tři možnosti z latiny jsou odvozeniny slova ratio „povaha, podstata“, radix „kořen“ nebo generatio „plození“. Všechny varianty lze sladit s dnešním chápáním pojmu. Termín rasismus vznikl ve 20. století, přesněji ve 20.-30. letech 20. století (srov. Zerger 1997, 19 u. 80).
Duden definuje rasismus jako ideologické ospravedlnění rasové diskriminace. Lidé nebo skupiny obyvatel s určitými biologickými charakteristikami jsou z podstaty věci nadřazeni nebo podřazeni ostatním z hlediska jejich kulturní výkonnosti (srov. Duden 2007, 879).
Jiná definice popisuje rasismus jako jednostranné a extrémní zkreslení reality ve smyslu přehnaného sebeobrazu a znevažujícího obrazu druhých (srov. Geulen 2007, 7).
Pojmové vymezení
Jaký je rozdíl mezi rasismem a xenofobií nebo pravicovým extremismem? Rasismem se rozumí útlak nebo nerovné zacházení na základě biologických, genetických rozdílů. Hierarchizují se vnější fyzické znaky i historicky nebo kulturně podmíněné zvyky. Vzhled vlastního národa je stavěn nad vzhled jiných národů. To vytváří domnělý pocit nadřazenosti, který vede k diskriminaci ostatních lidí na základě jejich rasy.
Na rozdíl od pravicového extremismu má tedy tento pojem méně společného s nepřátelstvím k demokracii, které vystupuje proti právnímu řádu základního řádu. Ačkoli je zaměřen i proti lidem s jinými biologickými vlastnostmi, klade důraz na kritiku demokracie. Diskriminace rasismu není ani tak kvůli odlišnému původu, jazyku nebo náboženství. V tomto případě by se hovořilo o xenofobii (srov. Führing/ Lensing 1994, 62). Přesto je často obtížné provést ostré rozlišení kvůli překrývání. Pravicoví extremisté navazují na rasistickou myšlenku a aktivně tak činí. Ve společenském středu existuje také část, šedá zóna, která se hlásí k rasistické ideji (srov. Koller 2015).
Dějiny
Vždy existovalo mnoho různých skupin obyvatelstva, které se od sebe dědičně lišily. Existují například Pygmejové, Mongolové, Indové nebo Arabové – všichni se svými specifickými vlastnostmi. Na první pohled nejvýraznějším rozdílem mezi lidmi je jejich barva pleti. Na základě těchto vnějších nápadných znaků, které jsou viditelné pro každého, vznikla klasifikace, aby bylo možné jednotlivé skupiny kategorizovat a následně hodnotit.
V 15. století, v takzvaném věku objevů, si Portugalsko a Španělsko mezi sebou rozdělily svět. Evropané si našli přístup k novým obchodním cestám a země s velkým bohatstvím byly využívány. K tomu potřebovali pracovní sílu, což vedlo ke vzniku atlantického trojstranného obchodu. Ten zase vedl k afrikanizaci otroctví. Otroci byli odváženi do Nového světa a zisky z nich putovaly zpět na evropské královské dvory. Tam, kde se již otroctví prosadilo v rámci výnosné kolonizace, vznikla hierarchizace podle barvy pleti. Vojenská nadřazenost podmiňovala vnímanou morální a náboženskou nadřazenost (srov. Hund 2017, 20).
Evropané chápali svůj úkol jako zprostředkování pokroku v jejich smyslu údajně méně rozvinutým národům Ameriky, Afriky, Asie a Austrálie. Systematicky byla kolonizována většina země a rozdělena mezi Evropu a Japonsko.
Ve školních učebnicích byla více než 100 let od 70. let 19. století, například ve Francii, černá rasa líčena jako schopná zlepšení. Zdůvodňovalo se to tím, že silně pigmentovaní lidé se nejvíce podobají opicím, zejména pokud jde o tvar hlavy. Lidé s bílou pletí byli naopak líčeni jako nejdokonalejší druh. Tato falešně naučená klasifikace vedla k mylnému přesvědčení o hierarchii podle dědičných vlastností (srov. Victor 2012).
V éře nacismu pak byla árijská rasa považována za nejcennější. V letech 1939-1945 byli Sintové a Romové, takzvaní Mischlinge, Židé a mnoho dalších skupin klasifikováno do té míry, že neměli právo žít v Německu. To vedlo k tzv. rasové mánii. Jejím důsledkem byl nový, rasově motivovaný antisemitismus. Vyhlazovacím táborem, kde většina lidí zemřela v plynových komorách, jedovatými injekcemi nebo zastřelením, byla Osvětim (srov. Wippermann 2005, 75). Po prohrané druhé světové válce se pocit nadřazenosti Němců opět zmenšil. Proces denacifikace měl pomoci vytvořit „bílý Západ“. Byl silně ovlivněn studenou válkou (srov. Hund 2007, 151).
Mezníkem, pokud jde o rasovou rovnost, byl americký zákon o občanských právech z roku 1964, který prohlásil rasovou segregaci na veřejnosti za nezákonnou. Zákon o občanských právech představoval významný krok ke svobodě i pro Afroameričany, ale nebyl koncem boje za rovnoprávnost (srov. Bringle 2015, 6).
Formy rasismu
Jak vyplývá z předchozích kapitol, základní rasistickou myšlenkou je konstruovat bílé, západní lidi jako „normu“ a valorizovat je vůči zbytku světové populace (srov. Othering).
Abychom získali přehled o různých formách rasismu, rozlišujeme tři obecné a pět explicitních projevů. Základní formy jsou v zásadě často vzájemně závislé a překrývají se.
Základní formy
Strukturální rasismus označuje institucionalizovanou formu diskriminace a je charakteristický svou hierarchickou mocenskou strukturou. Rasismus zde probíhá „shora dolů“ a zneužívá společenské vztahy závislosti. Příkladem je rasové profilování a horší pracovní a vzdělávací příležitosti pro osoby s migračním pozadím (organizace vs. skupina osob).
Kulturní rasismus je chápán jako vyloučení na základě kulturních a náboženských atributů. Kultura nahrazuje „nadřazenou rasu“, proto se tato forma označuje také jako „rasismus bez ras“ nebo „neorasismus“. Etnocentrická perspektiva je považována za jedinou správnou a interkulturalita je považována za škodlivou. Příkladem jsou zde protimuslimské a antisemitské postoje (okruh lidí vs. okruh lidí).
Každodenní rasismus zahrnuje každodenní zkušenosti s diskriminací, které vyplývají z interakce jednotlivců. Ty mohou být neúmyslné nebo záměrně rasistické a obvykle se vyskytují velmi nenápadně. Patří k nim například hanlivé používání jazyka a zlehčování diskriminačních zkušeností (jednotlivec vs. jednotlivec) (srov. Ogette 2017).
Explicitní formy
1 Postkoloniální rasismus identifikuje současnou marginalizaci a stigmatizaci lidí tmavé pleti jako důsledek koloniální rasové ideologie. K takovým způsobům myšlení patří vytěsňování pokračujícího západního zisku prostřednictvím koloniálního územního rozdělení a vykořisťování a etnocentrických reprezentací světa. Do této kategorie spadá také odmítání sebeoznačení, jako je černoch, barevný člověk, blackfacing a rasový realismus. Dodnes je znevažování na základě fenotypových charakteristik strukturálně zakotveno. Test panenek ukazuje, jaký vliv to může mít již na děti. Kromě toho lze pomocí testu implicitních asociací zjistit vlastní nevědomé předsudky (srov. tamtéž).
2 Antisemitismus označuje souhrn výroků, které jsou nepřátelské vůči Židům, a nahrazuje tak zastaralý, nábožensky založený antijudaismus. Nejčastější předsudky se týkají údajně skutečně židovského nosu a stylizace do role penězchtivých a vlivných. Z druhého jmenovaného se odvíjejí četné konspirační teorie, podle nichž Židé ovládají svět (Rothschildova teorie). Kromě toho dochází k popírání holocaustu až po jeho ospravedlnění, stejně jako k antisemitismu skrytému pod předstíranou kritikou Izraele (srov. Polak 2018).
3 Ke gadžovskému rasismu patří i diskriminace Romů a Sintů. Slovo „gadje“ znamená neromský a nahrazuje dřívější termíny jako anticiganismus a -romismus. Poprvé se tak na stranu praktikující rasismus zaměřuje definice. Sintové a Romové jsou stigmatizováni jako bezdomovci, necivilizovaní lidé nebo romantizováni jako „svobodní lidé“. Obě verze přispívají k tomu, že jsou vnímáni jako lidé třetí kategorie a nepatří do společnosti (srov. AAS 2019).
4 Protimuslimský rasismus se často shoduje s antiislamismem, neboť oběma je společný záměr diskreditovat muslimy. Navenek je diskriminace založena na náboženské příslušnosti, ve skutečnosti však dochází k jejímu zobecnění na základě fenotypových znaků. Často jsou postižení obviňováni z nedostatečné schopnosti integrace nebo z extremistického přesvědčení. 5. Diskriminace v oblasti islámu.
5 Protiasijský rasismus zahrnuje veškeré znehodnocování Asiatů. Symptomatické je znehodnocování oční oblasti nebo zdánlivě pozitivních atributů, jako je pracovitost a inteligence. Tato stigmata však také přispívají k rasistickému jinakosti a v případě pochybností vedou k tomu, že většinová společnost nebere rasistický obsah vážně. Na druhou stranu předpoklad, že Asiaté jsou obecně ohroženi nákazou virem Corona, je otevřeně rasistický (srov. Dapp 2014).
Literatura
Nadace Amadeua Antonia (2019): Rasismus vůči Sintům a Romům. https://www.amadeu-antonio-stiftung.de/wp-content/uploads/2019/01/Flyer_GMF_Roma.pdf [12.03.2020].
Bandelow, Borwin: Xenofobie je v každém z nás. https://www.faz.net/aktuell/politik/inland/angstforscher-borwin-bandelow-ueber-fremdenangst- 15763320.html [25.12.2018].
Bringleová, Jennifer (2015): The civil rights act of 1964. New York: The Rosen Publishing Group.
Dappová, Teresa (2014): Dějiny občanské společnosti: My nejsme rákosníci! In: Time Online https://www.zeit.de/zustimmung?url=https%3A%2F%2Fwww.zeit.de%2Fpolitik%2Fdeutschland%2F2014-02%2Fwir-sind-keine-schlitzaugen [12.03.2020].
Duden (2007): Duden, Duden (2007): Das Fremdwörterbuch. 9. vyd. Mannheim: Bibliographisches Institut.
Führing, Gisela/ Lensing, Mechthild (1994): Was heißt hier fremd? Berlin: Cornelsen.
Geulen, Christian (2007): Dějiny rasismu. Mnichov: Beck.
Harvardova univerzita: https://implicit.harvard.edu/implicit/germany/selectatest.jsp [12.03.2020].
Hund, Wulf D. (2017): Wie die Deutschen weiß werden. Kleine (Heimat)Geschichte des Rassismus. Stuttgart: J. B. Metzler.
Koller, Christian: Co je to vlastně rasismus? http://www.bpb.de/politik/extremismus/rechtsextremismus/213678/was-ist-eigentlich-rassismus [26.12.2018].
Ogette, Tupoka (2017): Exit rasismus. Naučit se kriticky myslet o rasismu. Münster: Unrast.
Polak, Oliver (2018): Rasismus v českém prostředí: Gegen den Judenhass. Berlin: Suhrkamp.
Victor, Jean-Christophe: Zkušenosti s rasismem: Vznik rasismu. http://www.bpb.de/mediathek/178985/die- emergence-of-racism [12.12.2018].
Wippermann, Wolfgang (2007): Rassenwahn und Teufelsglaube. Berlin: Frank & Timme.
Zerger, Johannes (1997): Co je to rasismus? Úvod. Göttingen: Lamuv.
Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=tkpUyB2xgTM [12.03.2020].