Pravicový extremismus

Pravicový extremismus nelze chápat jako jednotnou ideologii. Tento pojem zahrnuje spíše různé proudy, ideologické orientace i organizační formy (srov. Grumke 2007, 20).

Pravicový extremismus z pohledu státních institucí

Z pohledu Úřadu na ochranu ústavy zahrnuje pojem pravicový extremismus ty snahy, které jsou zaměřeny proti svobodnému demokratickému základnímu řádu (FdGO) (srov. Jesse 2004, 9). V souladu s tím pojem extremismus zahrnuje jak levicová, tak pravicová hnutí. V souladu s tím pravicový extremismus popisuje „pravicovou variantu politického extremismu“ (Grumke 2007, 21).

Pravicový extremismus z pohledu politologie

V politologii je pravicový extremismus chápán jako „poměrně rozptýlená nesourodá oblast postojů, chování a organizace“ (Gessenharter 1998, 33). Zatímco veřejná stanoviska se obvykle zaměřují na extremistické chování – například páchání pravicového násilí -, politologická perspektiva zdůrazňuje význam postojové roviny. Za součásti pravicově extremistických postojů jsou považovány militarismus, šovinismus, sociální darwinismus, autoritářství, rasismus, antisemitismus a pronacismus (srov. Grumke 2007, 22; srov. Stöss 2000, 20 a násl.). Ne všechny prvky se musí vyskytovat současně, aby se projevily pravicově extremistické postoje. Přesto lze předpokládat, „že většina prvků je základem, když se člověk rozhodne pro aktivitu v pravicově extremistických skupinách nebo organizacích“ (Grumke 2007, 23). Ne každá osoba, která má vzorec pravicově extremistických postojů, jej také vyjadřuje ve svém chování. Lze tedy předpokládat, že v rámci společnosti je podíl osob s uzavřeným pravicově extremistickým světonázorem mnohem vyšší než počet osob, které tento postoj vyjadřují v odpovídajícím chování. Nicméně postojová rovina je považována za nezbytný předpoklad pravicového extremismu. Obě dimenze lze od sebe odlišit, ale pouze společně mohou plně reprezentovat koncept pravicového extremismu (srov. Grumke 2007, 23; srov. Stoss 2000, 25).

Ideologické charakteristiky

Ústředním rysem pravicového extremismu je rasismus. Nárok na univerzální lidská práva je zde odmítán předpokladem rasové nebo etické nerovnosti. V tomto kontextu je antisemitismus zvláště rozšířenou formou rasistického myšlení. Dalším charakteristickým rysem je šovinismus, který popisuje přehnaný nacionalismus, jenž se obvykle vyznačuje nepřátelským postojem vůči jiným státům a národům. Zvláštním rysem je pojem etnopluralismus. Předpokládá se, že národy jsou si rovny, ale nejsou homogenní. Tato přirozená nerovnost vede ke krizím, a proto se požaduje, „aby národy byly konstruovány jako etnicky a kulturně homogenní, žily odděleně od sebe a nemísily se“ (Bruns et al. 2015, 12), aby byla zajištěna „kulturní čistota“. Dalším charakteristickým rysem pravicového extremismu je trivializace či glorifikace národního socialismu. Patří sem i tzv. historický revizionismus, který jde ruku v ruce s popíráním holocaustu a německé viny za druhou světovou válku (srov. Grumke 2007, 24). Kromě těchto charakteristik je pro pravicově extremistickou ideologii charakteristické odmítání univerzálních lidských práv, multikulturalismu a „hodnotového pluralismu liberální demokracie, jak je vyjádřen v parlamentních demokratických systémech“ (Grumke 2007, 25).

Nová pravice

„To, co se […] v politickém diskurzu obchoduje jako ‚pravicový extremismus‘, se v průběhu času natolik změnilo, že […] se zdá být nutná diferencovanější terminologie než dříve“ (Gessenharter/ Frochling 1998, 11). Ve společnosti je rozšířený předpoklad, že pravicoví extremisté se jeví jako skinheadi se sklonem k násilí, kteří nosí boty Springer, a že pravicově extremistické postoje lze redukovat na problém menšin, které jsou připraveny použít násilí a které se ocitly v obtížné životní situaci (srov. Bruns et al. 2015, 86). Nová pravice označuje politické spektrum, které se etablovalo koncem 60. let 20. století, počínaje Francií. Považuje se za protiváhu hnutí tzv. osmašedesátníků. V souladu s tím se staví proti liberalismu a rovnostářství. Aktéři nové pravice se vyznačují tím, že nejsou nebezpeční v tom smyslu, že by je bylo možné přirovnat k násilnickým „loupeživým nacistům“. Nebezpečí spočívá spíše v tom, že se snaží proniknout do středu obyvatelstva a ovlivnit jeho myšlení tím, že se vkládají do veřejně-politických diskurzů (srov. Mense et al. 2016, 183). Přitom sledují cíl radikalizovat hodnotově konzervativní střed „trvalým vyvoláváním odporu vůči určitým skupinám obyvatelstva“ (Bruns et al. 2015, 14). Zasazují se o nerovnost mezi lidmi, antisemitismus, protimuslimský rasismus, konzervativní genderové role a o hierarchickou společnost (srov. Bruns et al. 2015, 86).

Literatura

Bruns, Julian/ Glösel, Kathrin/ Strobl, Natascha (2015): Rechte Kulturrevolution. Kdo a co je dnešní Nová pravice? Attac Basis Texte 47. Hamburg: VSA.

Gessenharter, Wolfgang (1998): Neue extreme Rechte, intellektuelle Neue Rechte und Rechtsextremismus. In: Gessenharter, Wolfgang/ Fröchling, Helmut (eds.): Rechtsextremismus und neue Rechte in Deutschland: Zur theoretischen und empirischen Neuvermessung eines politisch-ideologischen Raumes? Wiesbaden: Springer, 25-66.

Gessenharter, Wolfgang/ Frochling, Helmut (1998): Rechtsextremismus und Neue (radikale) Rechte – Einladung zu einem Dialog. In: Gessenharter, Wolfgang/ Fröchling, Helmut (eds.): Rechtsextremismus und neue Rechte in Deutschland: Zur theoretischen und empirischen Neuvermessung eines politisch-ideologischen Raumes? Wiesbaden: Springer, 11-24.

Grumke, Thomas (2007): Rechtsextremismus in Deutschland. Pojem – ideologie – struktura. In: Glaser, Stefan/ Pfeiffer, Thomas (eds.): Erlebniswelt Rechtsextremismus. Pohrdání lidskostí se zábavnou hodnotou. Východiska: Vědecké a odborné poznatky z oblasti lidských práv. Metody. Praxe prevence. Schwalbach am Taunus: Wochenschau Verlag, 19-35.

Jesse, Eckhard (2004): Formy politického extremismu. In: Spolkové ministerstvo vnitra (ed.): Extremismus v Německu. Erscheinungsformen und aktuelle Bestandsaufnahme. Berlin, 7-24.

Mense, Thomas/ Schubert, Frank/ Widemann, Gregor (2016): Od „znepokojených občanů“ k odbojářům? – Pegida a nová pravice. In: Decker, Oliver/ Kiess, Johannes/ Brähler, Elmar (eds.) (20016): Die enthemmte Mitte. AutoritÄre und rechtsextreme Einstellungen in Deutschland. Vyd. 2. Gießen: Psychosozial-Verlag, 179-200.

Stöss, Richard (2000): Rechtsextremismus im vereinten Deutschland. In: Německá politika. 3. vyd. Berlin: Nadace Friedricha Eberta.