Postkolonialismus na jedné straně označuje období od konce koloniální nadvlády cizích států a z toho vyplývající konstelace na kulturní, sociální a politické úrovni (srov. Hegerfeldt 2007, 602). Na druhé straně je chápán jako intelektuální proud postmodernistů, který se zabývá dějinami (evropského) kolonialismu a využívá různých podnětů ze sociologie, lingvistiky i literární, kulturní, historické a politické vědy (srov. tamtéž). Studium kultury a identity národů či skupin obyvatelstva utvářených kolonizačním kontextem má přinést zpochybnění trvalosti imperialistických struktur v různých oblastech života (srov. Young 2001, 57).
Postkoloniální diskurz tak vyvolává kritickou reflexi „koloniálních podmínek minulosti, které přežily do současnosti“ (Pourmokhtari 2013, 1786), a dekonstruuje západní či eurocentrické předpoklady o nezápadních společnostech (Afrika, Indie, Blízký a Střední východ). Zastřešujícím cílem postkolonialismu je zkoumání koloniální nespravedlnosti, odbourávání globálních hierarchií prostřednictvím sociální emancipace postkoloniálních skupin a rekonstrukce jejich kulturní znalostní základny (srov. Hegerfeldt 2007, 602).
Průkopníci postkolonialismu
Vedle antikolonialistických spisů F. Fanona se jako průlomová pro formování postkoloniální teorie ukázala slavná studie Orientalismus (1978) palestinského literárního vědce Edwarda Saida, která je považována za zakladatelský text postkolonialistických přístupů (srov. tamtéž). Základní teze předpokládá existenci subtilních, přetrvávajících eurocentrických předsudků vůči arabsko-islámskému světu a jeho kultuře (srov. Boatcă 2015, 114).
Zvláštní význam mají také poststrukturalistické spisy H. Bhabhy a G. Spivakové. Posledně jmenovaná „rozvíjí koncept hybridity jako ústředního aspektu postkoloniální identity, podle něhož je autorita koloniálních pánů podkopávána odcizujícím přivlastňováním jejich kultury kolonizovanými skupinami. Ve střetu kultur se otevírá meziprostor, který umožňuje odpor a intervenci“. (Hegerfeldt 2007, 602)
Kontroverze kolem postkolonialismu
Přístupy kritizující kolonialismus a zahrnované pod pojem postkolonialismus se setkávají s kritikou. Kritika zahrnuje „aplikaci západních teoretických diskurzů na postkoloniální problémy a používání západních forem a jazyků postkoloniálními autory“. (ibid.)
Postkolonialismus je navíc obviňován z udržování imperialismu tím, že se příliš soustředí na pojem kolonialismus a zastírá rozdíly mezi historicky zažitým kolonialismem i současnými postkoloniálními podmínkami (srov. tamtéž).
Od „postkoloniálního obratu“ k „dekoloniální variantě
Přístup dekolonializace, který vzešel z koloniální zkušenosti Latinské Ameriky, se od předchozího postkolonialistického teoretizování liší tím, že se více zaměřuje na tematické oblasti politické ekonomie (srov. Boatcă 2015, 124). Je třeba ji chápat jako protireakci na homogenizační tendence postkoloniálních studií, zatímco opačné pozice jsou opomíjeny (srov. tamtéž, 121).
Pojem kolonialita je třeba odlišovat od kolonialismu a na rozdíl od něj popisuje trvalou, kontinuálně existující mocenskou strukturu, vytvořenou kolonizací Ameriky Evropou, která představuje stinnou stránku a zároveň nezbytný předpoklad západní modernity (srov. tamtéž, 119).
Mignolo v této souvislosti dodává: „‚Dekoloniální‘ se stále častěji používá k označení politických a epistemických projektů, nikoliv disciplinárního filmu studia. […] Dekolonialita tedy znamená jak analytický úkol odhalit logiku koloniality, tak perspektivní úkol přispět k budování světa, v němž bude koexistovat mnoho světů.“ (Mignolo, J.: „Dekolonialita“. (Mignolo 2012, 54)
Literatura
Boatcă, Manuela (2015): Postkolonialismus a dekolonialita. In: Fischer, Karin/ Hauck, Gerhard/ Boatcă, Manuela (eds.): Handbuch Entwicklungsforschung. Wiesbaden: Springer VS, 113-123.
Hegerfeldt, Anne (2007): Postkolonialismus. In: Burdorf, Dieter/ Fasbender, Christoph/ Moennighoff, Burkhard (eds.): Metzler Lexikon Literatur. Termíny a definice. In: Literatura a literární věda. 3. vyd. Stuttgart/ Weimar: Metzler, 602.
Mignolo, Walter (2012): Temné stránky západní modernity. Durham: Duke University Press.
Pourmokhtari, Navid (2013): Postkoloniální kritika státní suverenity v ir: rozporuplné dědictví „západocentrické“ disciplíny. In: Third World Quarterly 34.
Young, Robert J. C. (2001): Postcolonialism. Historický úvod. Oxford: Blackwell Publishing.