Polycentrismus je mnohostranný pojem, který nachází konkrétní význam a uplatnění v mnoha oblastech, například v interkulturní komunikaci a marketingovém řízení. Současným představitelem konceptu polycentrismu v politologii je Vincent Ostrom.
Teoretické kořeny
S pojmem polycentrismus přišel Togliatti, který volal po decentralizaci výkonu komunistické moci po de-stalinizaci Sovětského svazu kolem roku 1956. Byl prvním komunistickým vůdcem, který se odvrátil od sovětského modelu socialismu a volal po polycentrické orientaci komunistického systému, tj. po decentralizaci politického vedení, a tedy po uznání autonomie stran či plurality komunistického hnutí. Z hlediska politologie je polycentrismus chápán jako politický stav tehdejšího komunistického hnutí, v němž ideologické centrum moci již není organizováno centrálně, ale několika centry.
Interkulturní komunikační kontexty
V interkulturních kontextech působení znamená polycentrismus uznání autonomie kultur, zejména jiných než vlastní. To znamená oddělit interpretaci kontextů jednání od vlastních kulturních zkušeností a postojů, a tím objektivizovat vlastní hodnocení. Polycentrismus je tedy opakem etnocentrismu, který staví do centra vlastní kulturu a stanovuje ji jako měřítko hodnocení.
Je však v lidské přirozenosti vytvářet si vlastní představy o druhých. „Obrazy druhého, tj. formy vnímání druhého, jsou ústřední složkou interkulturní komunikace“ (Lüsebrink 2016). Sebekonstruované obrazy druhého ovlivňují zkušenosti učiněné s jinými kulturami. Pevně zkonstruovaný nebo také zřetelně odchylný obraz druhého může mít komunikačně inhibiční účinek.
Polycentrismus lze chápat jako termín pro otevřený a nepředpojatý postoj k jiným kulturám, který by měl být odpoután od vlastních představ o druhých.
Polycentrismus v podnikovém řízení
Koncept polycentrismu hraje stále více zvláštní roli v mezinárodním podnikovém marketingu. Komunikace mezi mezinárodními podniky z různých zemí podléhá určitému napětí. V obchodních vztazích musí tyto společnosti zvládat balancování mezi lokální komunikační prací a globálním komunikačním managementem. Praxis des PR-Managements by Lies podrobněji rozebírá, jaké problémy tato komunikační situace přináší.
Zejména v oblasti mezinárodního marketingu existují rozdíly mezi lokálním nebo mezinárodním marketingovým rámcem. V závislosti na tom, které trhy mají být osloveny, musí být marketingový management přizpůsoben tak, aby byla základní sdělení přijímána také podle plánu. V této souvislosti se výše uvedená práce zmiňuje o polycentrické strategii, v níž by se obsah PR a sdělení marketingové myšlenky měly orientovat na charakteristiky „hostitelské země“. Jako opak se prezentuje etnocentrická strategie, při níž podnik argumentuje „vlastním kulturním rámcem“. Cílem zde není dospět ke stejným hodnotám s hostitelskou zemí. Místo toho se zaměřuje na vůli ke společné věci. Vlastní kulturní hodnoty by neměly bránit spolupráci.
Základní myšlenkou polycentrismu je oddělit vlastní hodnotící kritéria od vlastních kulturně specifických hodnot.
Literatura
Holz, Hans Heino (1972): Proudy a tendence v neomarxismu. Mnichov: Hanser.
Lies, Jan (ed.) (2015): Vědecké poznatky o neomarxismu: Praxis des PR-Managements. Strategie – nástroje – aplikace. Wiesbaden: Springer Gabler.
Lüsebrink, Hans-Jürgen (2016): Interkulturní komunikace. Interakce, vnímání cizinců, kulturní transfer. Stuttgart: J. B. Metzler.
Neubert, Harald (2009): Linie Gramsci – Togliatti – Longo – Berlinguer. Obnova nebo revizionismus v komunistickém hnutí. Hamburg: VSA.
Schönhuth, Michael: Das Kulturglossar. http://www.kulturglossar.de/html/p-begriffe.html#polyzentrismus https://educalingo.com/de/dic-de/polyzentrismus [09.02.2019].