Pidžin

Na konci 70. let se australský lingvista Craig Volker učil v australském městě Goldcoast od školačky, která doma na Papui-Nové Guineji mluvila německy. Takto lingvista objevil tehdy neznámý kreolský jazyk známý jako „Unserdeutsch“ (srov. welt.de 2016). Tímto kreolským jazykem založeným na němčině dnes na Papui-Nové Guineji mluví asi 100 lidí (srov. Haarmann 2002, 268). Oproti Unserdeutsch, kterou mluví jen velmi málo lidí, se na Papui-Nové Guineji vyvinul na základě angličtiny samostatný pidžinový jazyk Tok Pisin, kterým dnes mluví dokonce asi 2,5 milionu lidí (srov. Haarmann 2002, 361).

Delimitace

V zásadě je obtížné jednoznačně odlišit pidžin od kreolštiny, protože přechod je plynulý. Nicméně pidžin označuje „účelový obchodní kontaktní jazyk nebo pomocný obchodní jazyk, který se vyvinul pro uspokojení komunikačních potřeb, jež vznikají při obchodu a podnikání v oblasti zámořských přístavů“ (Lewandowski 1994, 815). Pidžin tedy vzniká v situaci jazykové nouze, při kontaktu mezi mluvčími dvou nebo více jazyků bez vzájemného porozumění jazyku (srov. Bußmann 2002, 518). Pokud se pidžin nativizuje, tj. přeroste v mateřský jazyk, nazývá se kreolský jazyk.

Původ

Ačkoli původ termínu není jednoznačně stanoven, ve výzkumech se předpokládá, že termín pidžin lze vysledovat k čínské výslovnosti anglického slova business „Geschäft, Handel“ (srov. Bußmann 2002, 518). Pidžiny vznikly v zámořských koloniích, když jazyky evropských vládců (angličtina, francouzština, španělština, nizozemština, portugalština) převzaly roli donorských jazyků a staly se lingua franca (srov. Bußmann 2002, 518). V tomto kontextu je donorský jazyk „dominantní, prestižní, společensky výše ceněná varieta v rámci jazykového společenství, která má trvalý vliv na méně ceněnou varietu“ (Bußmann 2002, 668 a násl.).

Klasifikace

Následující charakteristiky klasifikují pidžin jako takový:

– Nikdo jím nemluví jako mateřským jazykem.

– Má zjednodušené fonologické, morfologické a syntaktické struktury.

– Má značně redukovanou slovní zásobu.

– Obvykle se nepíše.

– Slouží jako komunikační prostředek pro různé etnické skupiny ve vícejazyčných situacích (srov. Lewandowski 1994, 816).

Dědictví koloniální éry

Jako nehmotné dědictví kolonizace se nejen na Papui-Nové Guineji, ale i v Africe mluví pidžinem, který vychází z evropských jazyků a „vznikl jako fúzní produkt při kontaktu s africkými jazyky, např. kamerunský pidžin nebo Wes Cos, Krio, Crioulo či portugalská kreolština v západní Africe“ (Haarmann 2002, 129). Kromě toho vznikl v Namibii (Afrika) v průběhu německého koloniálního období pidžin zvaný „kuchyňská němčina“ (anglicky „Namibian Black German“/“NBG“), kterým mluví přibližně 15 000 lidí.

Literatura

Bußmann, H. (ed.) (2002): Lexikon der Sprachwissenschaft. Vyd. 3. Stuttgart: Kröner.

Haarmann, H. (2002): Sprachenalmanach. Fakta a čísla o všech světových jazycích. Frankfurt: Campus.

Heine, Matthias (2016): Jak děti z Neuprommernu vynalezly jazyk. https://www.welt.de/kultur/article153927764/Wie-Kinder-aus-Neupommern-eine-Sprache-erfanden.html [17. 12. 2019].

Lewandowski, T. (1994): Jazykový slovník. Vyd. 2. Wiesbaden: Quelle & Meyer.