Pojem mýtus pochází ze starořeckého slova mýthos „báje, slovo, řeč, pověst, příběh“ a má silně symbolický význam (srov. Duden 2015, 1113).
Definici mýtu, která by byla uspokojivá pro všechny obory, je těžké najít, protože mýtus není definován předmětem svého sdělení, ale způsobem jeho vyjádření. Mýtus má své formální hranice, nikoli však obsahové. Původní mýtus, předávaný ústním vyprávěním, spojuje elementární zkušenosti s vlastní existencí, společností a přírodou do fiktivní, emocionální, symbolické struktury světa (srov. Brandt 2004, 10 a násl.).
Mýtus je komunikační systém, poselství. V důsledku toho mýtus nemůže být předmětem, pojmem nebo ideou. Je spíše způsobem významu, formou (srov. Barthes 2010, 251). Prostřednictvím systému komunikace se mýtem může stát vše, co vstupuje do diskurzu. V tomto ohledu není mýtus určen svým sdělením, ale způsobem, jakým je vyjádřen (srov. Barthes 2010, 251). Na jedné straně je mýtus chápán jako fiktivní text, který zobrazuje pravdu, a na druhé straně jako fiktivní a nepravděpodobné vyprávění, které v zakódované podobě sděluje vědění a příběhy raného lidstva (srov. Barthes 2010, 252). Mýty ukazují základy kultury a jsou většinou polysémní nebo polyfunkční. Vysvětlují a ovlivňují svět tím, že tematizují ústřední etapy lidského života a šíří teologická a politická prohlášení. Kromě zaklínadel, pohádek a legend se mýty vyskytují také v obřadech a slavnostech. Ve vědeckých diskurzech se však každodennímu jazykovému užití termínu mýtus vyhýbáme (srov. Waechter 2010).
Moderní mýtus
V modernitě se mýtem může stát cokoli. V Metzlerově Lexikonu moderních mýtů jsou mýty vzniklé v modernitě pojmenovány a charakterizovány. Mýtické je chápáno jako subjektivní vnímání individuálního významu z hlediska kulturní paměti, např:
– historické osoby (např. Willy Brandt, Marilyn Monroe).
– fiktivní postavy (např. Asterix, Don Quijote).
– události (např. hnutí 68, potopení Titaniku).
– Místa (např. Alpy, Drážďany)
– Myšlenky/koncepty (např. svoboda, věčné mládí)
– Instituce (např. tajné služby, mafie)
Příkladem moderního mýtu je například Pipi Dlouhá punčocha. Tato postava symbolizuje věčné dítě a má funkci nositelky naděje. S Pippi je spojován mýtus ráje, protože Pippi Dlouhá punčocha žije ve stavu podobném ráji, bez omezení a určovaném přátelstvím, chtíčem, štěstím a fantazií (srov. Wodianka, Ebert 2014, 296-297).
Citáty:
„Mýty jsou příběhy, které si lidé všech dob a kultur vyprávějí tváří v tvář zdánlivě nevysvětlitelným jevům, které jsou zároveň stejně děsivé jako svůdné: Mýtické vyprávění [z] předmětu svého vyprávění vyhání děsivou podivnost, ale většinou zachovává fascinující ambivalenci, která je nevysvětlitelnému vlastní.“ (Münker a Roesler 1997, 8)
„Mýtus nic neskrývá a nic nevystavuje na odiv. Deformuje. Mýtus není ani lež, ani zpověď. Je to deformace.“ (Roland Barthes, 1957)
„Studium mýtu se stalo styčným bodem rozmanitých vědních oborů: […] historici a sociologové, literární vědci a gramatikové, germanisté a romanisté, keltologové a slavisté, ti všichni o něm hovoří, každý mezi sebou. Ani mytologie není v bezpečí před logiky a psychology, před metafyziky a epistemology – nemluvě o hostech, teosofech, současných astrolozích nebo vědcích.“ (Malinowski, 1926)
Literatura
Barthes, Roland (2010): Mýty každodenního života. Berlín: Suhrkamp.
Brandt, Reinhard (2014): Mýtus a mytologie. In: Brandt, Schmidt (eds.): Mýtus a mytologie. Berlin: Akademie.
Duden (2015): Mýtus a mýty v českém prostředí: Deutsches Universalwörterbuch. 8. vyd. Berlin: Duden.
Malinowski, Bronislaw (1926): Úloha mýtu v životě. In: ders. (ed.): Spisy o antropologii. Frankfurt nad Mohanem.
Münker, Stefan/ Roesler, Alexander (1997): Předmluva. In: Münker, Stefan/ Roesler, Alexander (eds.): Mythos Internet. Frankfurt nad Mohanem: Suhrkamp.
Waechter, Matthias (2010): Mythos. In: Docupedia-Zeitgeschichte, Zentrum für Zeithistorische Forschung Potsdam. https://zeitgeschichte-digital.de/doks/frontdoor/deliver/index/docId/581/file/docupedia_waechter_mythos_v1_de_2010.pdf [09.05.19].
Wodianka, Stephanie/ Ebert, Juliane (2014): Metzler Lexikon moderner Mythen: Figuren, Konzepte, Ereignisse. Stuttgart: J. B. Metzler.