Model kultury v batohu

Model batohu je jedním z několika kulturních modelů, který „[…] vysvětluje kulturně zakotvené hodnoty a myšlenkové vzorce i jejich artefakty obecným – tj. původně kulturně nespecifickým – způsobem“ (Agha-Alikhani 2012, 102), a to schematicky zjednodušeným způsobem.

Individuální a situační

Představuje kulturu jako ͵batohʹ. Jedinec si nese své kulturní znalosti v osobním zavazadle, v němž je symbolicky vyjádřeno jeho vlastní kulturní, individuální a sociální zázemí. O flexibilním, situačním zacházení s obsahem „kulturního batohu“ nerozhoduje kultura, ale sám jedinec (Roth 2011, 20). Obsah batohu se může v průběhu života a s přibývajícími zkušenostmi rozšiřovat v tom smyslu, že si jedinec může osvojovat hodnoty a postoje nad rámec standardizovaných prvků kultury, které se více blíží kultuře cizí (srov. tamtéž). Model se metaforicky snaží vysvětlit „kulturní složitost ve společnosti způsobem, který je věrný životu a co nejautentičtější“ (ibid. 21), a rozšířit vlastní kulturní obzory tím, že zvyšuje povědomí o předpokladech modelu.

Odlišení od modelu ledovce

Metafora batohu je dalším rozvinutím Hemingwayova modelu ledovce (viz model ledovce kultury). Nadále se opírá o rozdělení na viditelné a neviditelné kulturní prvky (srov. Roth 2011, 20). Tyto viditelné artefakty (vnější vzhled, jednání, jazyk, chování) se nazývají percepta, zatímco neviditelné prvky kultury (hodnoty, normy a postoje) se nazývají concepta (Agha-Alikhani 2012, 102). Kulturní batoh a jeho obsah jsou neprůhledné, což znamená, že kulturní výbava, concepta, se stává viditelnou až během intenzivní interkulturní komunikace.

Proměnlivá velikost

Velký rozdíl oproti modelu ledovce spočívá v tom, že kultura je vnímána jako „proměnlivá veličina“ (Roth 2011, 20) a každá nová zkušenost, každé nové setkání a každá nová situace ovlivňuje naše jednání, a tím obohacuje náš kulturní majetek. Zatímco kultura v modelu batohu je vnímána jako otevřený (osvojování a jednání) proces (srov. tamtéž), kultura v modelu ledovce je prezentována jako nadčasová a jednorozměrná, což vyvolává dojem, že jedinci jsou „determinováni svým kulturním prostředím na způsob jednosměrné ulice“ (tamtéž) a odpovídají statickému kulturnímu portrétu. Oba modely si však neodporují. Spíše je lze v určitých multikulturních kontextech propojit (srov. tamtéž). V takových konfrontacích je vhodné dát do souvislosti statické pojetí kultury modelu ledovce, „které evokuje předvídatelné jednání vnímané jako ͵německéʹ, ͵ruskéʹ nebo ͵japonskéʹ“ (ibid. 21), s otevřeným pojetím kultury modelu batohu, „které [bez pevného kulturního portrétu] pružně reaguje na požadavky příslušné situace“ (ibid.).

Literatura

Agha-Alikhani, Barbara (2012): Kulturní modely. In: Barmeyer, Christoph (ed.): Taschenlexikon Interkulturalität. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 102-104.

Roth, Juliane (2011): Eigene Kultur. In: Roth, Juliane/ Köck, Christoph (eds.): Interkulturelle Kompetenz. Příručka pro vzdělávání dospělých. Druhé přepracované vydání. Stuttgart: EduMedia, 19-21.