Migrace

Pojem migrace je v současné době přítomen v každodenním politickém a společenském životě. Často se s ním setkáváme v denním tisku, v debatách ve Spolkovém sněmu nebo v politických rozhovorech na veřejnoprávních televizních stanicích.

Klasifikace

Kromě populárně vědeckého použití se s tímto termínem setkáváme také v různých vědních oborech, například v sociologii, psychologii a biologii. V evolučním výzkumu, oboru biologie, hraje tento termín výstižnou roli. V evoluci hominidů se termín migrace používá k popisu migrace raných lidí (Homo sapiens) z Afriky do různých oblastí Země (srov. Campbell/ Reece 2009, 981-988).

Sociologie naproti tomu vykazuje širší pojetí migrace. Typickými hesly jsou zde např. pracovní, vzdělanostní, uprchlická nebo sňatková migrace, které zde však nebudeme podrobněji vysvětlovat (srov. Hahn 2012, 148; srov. Oltmer 2010, 16 a násl.).

Etymologie

Etymologicky termín pochází z latiny (lat. migratio), což znamená vystěhovalectví nebo migrace (srov. Duden 2011). Původ tohoto termínu vychází z antických pramenů, jimiž byly označovány vznikající migrační pohyby lidí v pozdní antice. Důvodem těchto migračních pohybů lze předpokládat vojenskou expanzivní politiku Římské říše, v jejímž důsledku se starověké národy, jako byli Vizigóti, Vandalové nebo Suebiové, cítily nuceny prchat a uskutečňovaly rozsáhlé migrace po Evropě (srov. Burckhardt 2008, 119-122.).

Podobných definic pojmu migrace lze v literatuře nalézt mnoho. Jednou z častých definic je Schönpflugův přístup, který pojem migrace definuje takto: „Migrací […] rozumíme všechny migrační jevy jednotlivců nebo skupin různých etnik, které slouží k přesunu centra jejich života do prostorově-sociálně-kulturně odlišného kontextu“ (Schönpflug 2003, 328).

Přímá/nepřímá migrace

Lidé mohou být migrací ovlivněni přímo nebo nepřímo. Hovorově se o nich hovoří jako o migrantech nebo migrantkách. Ve vědě se k označování těchto lidí přistupuje diferencovaně. Předpokládají se specifické situační konstelace, které jsou konkretizovány na základě dvou charakteristik (dobrovolnost a trvalost). Výsledkem jsou čtyři různé migrační skupiny se specifickým významem.

Pokud lidé migrují do země trvale a dobrovolně, nazývají se přistěhovalci. Pokud se naopak jedná o dočasnou a dobrovolnou konstelaci, označují se jako migranti. Jako výstižný příklad lze v tomto případě uvést pojem „gastarbeiter“. Jedná se o migranty, kteří se do Spolkové republiky Německo přistěhovali od 50. let 20. století především z ekonomických důvodů.

Pokud se naopak jedná o nedobrovolnou migraci z důvodu války, ekologické katastrofy nebo hladomoru, hovoříme o uprchlících. Pokud se lidé vyznačují nedobrovolnou a dočasnou situací, hovoří se o žadatelích o azyl (srov. Schönpflug 2003, 328).

Pojmové přesahy

Kromě toho tento pojem vykazuje silné překryvy a interakce s příbuznou terminologií. Důležitými termíny jsou v tomto případě například útěk, diaspora nebo akulturace. Země, do kterých lidé raději imigrují, se nazývají imigrační země. Mohou usilovat o regulovanou nebo méně regulovanou imigraci. Zpravidla se jedná o regulovanou migraci.

Migrace je tedy vázána na různé úkoly a pravidla vytvářená politickými institucemi (parlamenty, ministerstvy). Výsledné pobytové směrnice mohou zahrnovat například předpisy o slučování rodin, stanovení délky pobytu, nebo dokonce sociální dávky. Kromě těchto požadavků na migranty je za tyto osoby při jejich přijetí odpovědný stát.

To se může projevit ve formě školení, poradenství, kulturních nabídek nebo dokonce lékařské péče. Stát má zájem na integraci migrantů do hostitelské společnosti, aby zajistil dlouhodobou integraci těchto lidí (srov. Schönpflug 2003, 331-333).

Stresory a diskriminace

V tomto integračním procesu často vznikají problémy. Na jedné straně mohou vznikat kvůli etnické příslušnosti. Tento problém se projevuje diskriminací migrantů ze strany hostitelské společnosti. Na druhé straně má migrace obecně negativní dopad na psychickou pohodu postižených. Mezi možné stresory patří nedostatečná znalost jazyka v zemi emigrace, stesk po domově a osamělost, které byly identifikovány ve studii Berryho z roku 1991 (srov. Schönpflug 2003 331-333; Berry 1992).

Historie migrace v Německu

Migrace je v mediálních formátech, jako je televize a denní tisk, často zobrazována jako výjimečná a nepravidelná událost. To je však podle Mecherila třeba popřít. Německo bylo až do roku 1890 zemí emigrace. Vedle vystěhovalectví do Francie nebo Švýcarska lze zaznamenat například pracovní emigraci lidí z Vestfálska do Holandska.

Od roku 1949 byly naopak v poválečném Německu všudypřítomné první rozsáhlé imigrační pohyby. Ročně se do Spolkové republiky Německo přistěhovalo více než 250 000 osob (srov. Mecheril 2007, 469 a násl.). Hlavním důvodem této migrační vlny byl útěk nebo vyhnání vyhnaných Němců ze střední a východní Evropy.

Prostřednictvím náborových dohod se státy, jako byla Itálie, Řecko, Turecko nebo Jugoslávie, mohla Spolková republika Německo v 50. a 60. letech 20. století získat velké množství potřebných gastarbeiterů, kteří dále urychlovali hospodářský vzestup. V 90. letech následovali další migranti, kromě etnických Němců z východní Evropy také váleční uprchlíci z jugoslávských válek (srov. Worbs/ Bund/ Kohls/ von Gostomski 2013, 30-33; srov. Alscher/ Obergfell/ Roos 2015, 21-36).

Literatura

Alscher, Stefan/ Obergfell, Johannes/ Ross, Stefanie R. (2015): Migrační profil západního Balkánu. Příčiny, výzvy a řešení. Working Paper 63. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky.

Berry, John (1992): Akulturace a adaptace v nové společnosti. In: Mezinárodní migrace. Vol. 30, 1-69.

Burckhardt, Leonhard (2008): Vojenské dějiny starověku. Mnichov: Beck.

Campbell, Neil A./ Reece, Jane B. (2003): Biology: Biology: Biology: Biology: Biology: Biology: Biology: Biology. Biologie. 6. vyd. Heidelberg: Spektrum.

Duden (2011): Německý univerzální slovník. 7. vyd. Mannheim: Bibliographisches Institut.

Hahn, Sylvia (2012): Hahn, Sylvia (2012): Historický výzkum migrace. In: Bösch, Frank/ Epple, Angelika/ Gestrich, Andreas/ Marszolek, Inge/ Potthast, Barbara/ Rau, Susanne/ Röckelein, Hedwig/ Schwerhoff, Gerd/ Wagner-Hasel, Beate (eds.): Historische Einführungen. Vol. 11. 1. Frankfurt am Main: Campus.

Mecheril, Paul (2007): Migrace a integrace. In: Straub, Jürgen/ Weidemann, Arne/ Weidemann, Doris (eds.): Handbuch interkulturelle Kommunikation und Kompetenz, Grundbegriffe-Theorien-Anwendungsfelder. Ulm: Metzler, 469-479.

Oltmer, Jochen (2010): Migrace v 19. a 20. století. In: Gall, Lothar (ed.): Enzyklopädie deutscher Geschichte. Svazek 86. Mnichov: Oldenbourg.

Schönpflug, Ute (2003): Migrace a integrace. In: Thomas, Alexander/ Kammhuber, Stefan/ Schroll-Machl, Sylvia (eds.): Handbuch interkulturelle Kommunikation und Kooperation. Země, kultury a interkulturní profesní činnost. Svazek 2. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 328-341.

Schroll-Machl, Sylvia (ed.): Handbuch interkulturelle Kommunikation und Kooperation. Země, kultury a interkulturní profesní činnost. Svazek 2. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 328-339.

Worbs, Susanne/ Bund, Eva/ Kohls, Martin/ Gostomski, Christian B. von (2013): (Spät)Aussiedler in Deutschland. Analýza aktuálních dat a výsledků výzkumu. Výzkumná zpráva 20. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky.