Maskulinismus/Hegemonická maskulinita

Maskulinismus a hegemonní maskulinita jsou názvy hnutí a zároveň termíny genderových studií. Odkazují na vztahy mezi muži a ženami, ale také na vztahy mezi muži navzájem. Především jde o požadovanou „nadřazenost“ (BI 2020) muže, s tím související akceptaci podřízených a o to, jak je to v každém případě odůvodněno (srov. Meuser; Scholz, 24).

Maskulinismus

Termín maskulinismus (také maskulinismus) označuje mezinárodní hnutí za práva mužů, kteří se skutečně zasazují o práva svého pohlaví. Jako reakce na druhé hnutí za práva žen vznikla různá tato hnutí v 70. letech 20. století v USA a později také v severní Evropě, jsou však velmi různorodá. Zatímco profeministická hnutí se zasazují o rovná práva všech pohlaví, o odstranění diskriminace podle pohlaví a o narovnání vztahů mezi pohlavími, maskulinní hnutí se tedy zasazují o práva mužů bez výjimky (srov. Maskulinismus). Zde je důležité uvědomit si různé projevy. Přesně je třeba rozlišovat mezi orientací na antifeminismus, explicitní misogynii nebo ochranu a rozšiřování práv mužů.

Původ pojmu

Termín maskulinismus byl použit již v roce 1911 v akademickém časopise The Freewoman (OUP 2020). K dalšímu výzkumu v sociologii došlo až v 80. letech 20. století, mimo jiné proto, že klasický obraz mužů byl považován za „nezpochybnitelnou samozřejmost“ (Baur; Luedtke 2008, 8). Ženy, jejich diskriminace a feminismus tak byly vždy v popředí výzkumu (srov. Baur; Luedtke 2008, 7). po změně směrem k postindustriální společnosti se zdálo, že muži získávají nový a dosud neznámý profil (srov. Baur; Luedtke 2008, 8). Zejména Robert Connell přišel s pojmem hegemonická maskulinita, takže se tento termín stal ve výzkumu maskulinity rozhodujícím (srov. Meuser; Scholz 2012, 24). Termín tedy vznikl ve vědeckém výzkumu, ale stále častěji jej používají mužská hnutí jako vlastní označení (srov. Baur; Luedtke 2008, 8).

Orientace na stereotypní genderové role

Klasické či spíše historické vzorce rolí, podle nichž muž funguje jako dominantní hlava a živitel rodiny a žena se má starat o domácnost a děti, se v naší společnosti do značné míry rozvolnily, resp. nejsou zdaleka tak výrazné jako před několika desetiletími (srov. Claus 2014, s. 14 a násl.). Přesto stále existují určité ideální představy, kterým by obě pohlaví měla dostát. Patří k nim například charakteristika muže jako silného, z níž kromě fyzické síly vyplývá i to, že je nemužné projevovat city nebo citovou zranitelnost. Maskulinisté se zabývají diskurzem o existujících představách o mužství (srov. Claus 2014, s. 49). Na tomto místě je však třeba konstatovat, že v rámci hnutí neexistuje shoda na tom, jak by měla „nová maskulinita“ vypadat (srov. Claus 2014, s. 13). Zejména v antifeministických či misogynních proudech to spíše vypadá, jako by stará schémata rolí chtěla být znovu dobývána.

Významy v kontextu hnutí za práva mužů

Skupiny jako Hnutí za práva mužů, Promise Keepers nebo tzv. mýtopoetická mužská hnutí (srov. Martschukat 2008, 48-49) kritizují, že feministické snahy o rovnoprávnost diskriminují a utlačují muže, čímž vytvářejí „krizi maskulinity“ (srov. Feldmann 2013, 478). Například diskriminace žen je popírána, protože muži jsou stejným způsobem znevýhodňováni i v jiných oblastech. Zde se často uvádí kratší průměrná délka života, povinná vojna a diskriminace ve vazbě. Jiní argumentují přirozeným nebo nábožensky založeným právem na nadřazenost mužů (srov. Vahsen 2002, 249) nebo se chtějí vrátit k přirozené a silné mužnosti (srov. Martschukat 2008, 47-48). Tyto různé tábory se překrývají v naturalistickém a esencialistickém chápání genderových rozdílů (srov. Connell 2015, 95), přičemž i „umírněnější“ proudy většinou reprodukují problematický genderový vztah.

V mnoha případech je fenomén maskulinismu označován za „misogynní a homofobní“, protože slouží „k udržení a stabilizaci mužem obsazených mocenských struktur“ (Vahsen 2002, 253). Maskulinní tendence tak obhajují upevňování a legitimizaci patriarchálních dominantních vztahů, a tedy hegemonní maskulinity.

Hegemonická maskulinita

Koncept hegemonní maskulinity pochází od australského sociologa Raewyna Connella (nar. 1944) a navzdory různým kritikám (srov. Meuser 2016, 221) představuje ústřední koncept sociologického výzkumu maskulinity či genderu. Na rozdíl od dříve převládající teorie genderových rolí má Connellův přístup tu výhodu, že jej lze využít ke zkoumání souvislosti mezi maskulinitou a mocí (srov. Connell 2015, 72).

Ústředním bodem Connellova přístupu je předpoklad, že existuje mnohost maskulinit (stejně jako femininit, srov. May 2010, 131), které podléhají sociálním změnám a zároveň ve společnosti koexistují (srov. Vahsen 2002, 253). Connellová ve své relevantní knize The Made Man označuje za hegemonickou maskulinitu tu, která je v každé kultuře a době dominantní a převládající.

„‚Maskulinita‘ je pozice v genderových vztazích; praktiky, jejichž prostřednictvím muži a ženy tyto pozice zaujímají, a účinky těchto praktik na tělesnou zkušenost, osobnost a kulturu“ (Connell 2015, 124).

Vezmeme-li to dále, „[h]egemonickou maskulinitu […] lze definovat jako takovou konfiguraci genderových praktik, která […] zajišťuje (nebo má zajišťovat) dominanci mužů i podřízenost žen“ (Connell 2015, 130).

Connellův koncept hegemonické maskulinity zde vychází z konceptu kulturní hegemonie Antonia Gramsciho. Podle jeho „třídně a státně-teoretického pojetí hegemonie“ (May 2010, 141) „dominance […] tedy funguje prostřednictvím závazku ke sdíleným hodnotám a společným vzorcům interpretace“ (Meuser 2015, 10). Na rozdíl od imperiálních struktur, kde moc existuje prostřednictvím donucení, je charakteristickým znakem hegemonických vztahů nadvlády „[implicitní] souhlas podřízených“ (Meuser 2016, 220).

Hegemonickou maskulinitu však nelze chápat jako soubor vlastností, které mají všichni muži ve většině, ale spíše funguje jako systém řádu či vzorce (srov. May 2010, 129). Je chápána jako ideál maskulinity, který je ustanoven menšinou elit a strukturuje sociální vztahy (srov. Meuser 2016, 221). Hegemonická maskulinita se totiž vymezuje dvojím způsobem: vůči femininitě, ale také vůči jiným formám maskulinity (srov. Vahsen 2002, 248). Bourdieu, souhlasící s tímto dvojím vztahem dominance maskulinity (srov. Meuser 2016, 221), píše, že maskulinita je „eminentně vztahový koncept, konstruovaný před a pro jiné muže a proti femininitě, z jakéhosi strachu z femininity“ (Bourdieu 2005, 96). Connell označuje v současnosti dominantní pojetí maskulinity jako transnacionální podnikatelskou maskulinitu (srov. Meuser 2015, 12).

‚Maskulinity‘ – klasifikace podle Raewyn Connellové

Hegemonická maskulinita je ve vztahu dominance a napětí s dalšími třemi nadřazenými kategoriemi maskulinit, které Connell rozlišuje následovně:

1. Podřízená maskulinita: v souladu s vymezením vůči femininitě jsou muži, kteří se odchylují od heteronormativního obrazu maskulinity, znehodnoceni. To se týká jak homosexuálních (či nebinárních) identitních konceptů, tak mužů, jejichž charakteristiky jsou stereotypně interpretovány jako ženské (srov. Connell 2015, 131-132).
2. Marginalizovaná maskulinita: muži postižení rasismem (nebo třídní příslušností) také méně využívají patriarchální mocenské struktury (srov. Connell 2015, 134). Zejména rasistický topos „nebezpečného černocha“ slouží mocenské konstituci bílého patriarchátu.
3. Komplikovaná maskulinita: ta se vyznačuje tím, že ačkoli nemá atributy hegemonické maskulinity, těží z hegemonické maskulinity díky takzvané „patriarchální dividendě“ (srov. tamtéž) (srov. May 2010, 130).

Všechny tyto koncepty maskulinity (stejně jako femininity) jsou však také proměnlivé a vzájemně se ovlivňují (srov. tamtéž, 130-132). Connellovo pojetí v některých bodech připomíná Bourdieuovu teorii mužské dominance či hegemonie, proto lze koncept hegemonické maskulinity chápat také jako habituálně-teoretický koncept maskulinity (srov. Meuser 2016, 222), podle něhož je třeba hegemonickou maskulinitu chápat jako „generativní princip konstrukce maskulinity“ (Meuser 2016, 221).

Problém rozdílů v odměňování žen a mužů z maskulinní perspektivy (příklad).

Skutečnost, že mezi pohlavími neexistuje rovnost, můžeme v naší moderní společnosti pozorovat na různých místech či za různých okolností: „Navzdory politicky nadšeným ženským desetiletím a navzdory (sice umírněným) genderově-politickým zásahům sociálního a právního státu se mužská hegemonie v politice a ekonomice dokázala trvale prosadit (Kreisky 2001, s. 153).“

Například v ekonomice zastávají téměř všechny důležité vedoucí pozice muži (srov. Kreisky 2001, s. 154 a násl.), takže v této souvislosti lze hovořit o „sebepojetí mužské nadřazenosti“ (Franziska Schutzbach 2018, s. 305) neboli hegemonní maskulinitě. Podobně se tato disproporcionalita projevuje i v odměňování obou pohlaví. Tento nepoměr se označuje jako gender pay gap, podle kterého jsou muži za stejnou práci a kvalifikaci placeni výrazně více než ženy (srov. Robert Claus 2014, s. 39). V souvislosti s tímto vývojem se zejména z kruhů hájících práva žen ozývají hlasy volající po vyrovnání platů. Maskulinisté se však cítí být znevýhodněni opatřeními, která jsou v tomto ohledu zaváděna, jako jsou ženské kvóty, protože podle jejich názoru je pozornost věnována pouze zájmům žen. Kromě toho maskulinisté problematizují prosazování žen jako „přímé ztížení životní dráhy chlapců a mužů, protože [by byli] tlačeni do pasivity a málo placených profesí“ (Claus 2014, s. 39).

 

Literatura

Baur, Nina; Luedtke, Jens (eds.) (2008): Sociální konstrukce maskulinity. Hegemonické a marginalizované maskulinity v Německu. Opladen: Budrich.

Bibliographisches Institut GmbH (2020): Hegemonie, the, [online] https://www.duden.de/rechtschreibung/Hegemonie [19.09.2020].

Bourdieu, Pierre: Mužská dominance. Frankfurt a. M.: Suhrkamp 2005.

Claus, Robert (2014). Maskulismus – Antifeminismus zwischen vermeintlicher Salonfähigkeit und blatant Frauenhass. Friedrich Ebert Stiftung (ed.); Forum Politik und Gesellschaft.

Connell, Raewyn: Stvořený člověk. Konstrukce a krize maskulinity. Čtvrté přepracované a rozšířené vydání. Wiesbaden: Springer 2015 (= Gender and Society 8).

Fegterová, Susann (2012): Muži a ženy v mužství: Krize chlapců ve vzdělávání a výchově. Diskurzivní konstrukce genderu a maskulinity. Wiesbaden: Springer VS.

Feldmann, Doris u. Sabine Schülting: Männlichkeit. In: Metzler Lexikon Literatur- und Kulturtheorie. Přístupy – osoby – základní pojmy. Ed. by Ansgar Nünning. Páté aktualizované a rozšířené vydání. Stuttgart: Metzler 2013. s. 478-479.

Kreisky, E. (2001). Světová ekonomika jako pole boje: aspekty vzájemného působení globalismu a maskulinismu. Austrian Journal of Political Science, 30(2), 137-159. https://nbn-resolving.org/urn:nbn:de:0168- ssoar-59682.

Martschukat, Jürgen u. Olaf Stieglitz: Geschichte der Männlichkeiten. Frankfurt a. M.: Campus Verlag 2008 (= Historické úvody 5).

Maskulinismus. https://www.lexico.com/definition/masculinism (5.10.2020).

May, Michael: Hegemonická maskulinita. In: Ženská politika v rukou rodiny? Nové vztahy v konkurenci, autonomii nebo spolupráci. Ed. Karin Böllert a N. Oelkers. Wiesbaden: Verlag für Sozialwissenschaften 2010. s. 129-156.

Meuser, Michael: Sociologie. In: Maskulinita. Interdisciplinární příručka. Ed. by Stefan Horlacher, B. Jansen and W. Schwanebeck. Stuttgart: Metzler 2016. s. 218-236.

Meuser, Michael; Scholz, Sylka. In: Baader, Meike Sophia; Bilstein, Johannes; Tholen, Toni (eds.) (2012): Výchova, vzdělávání a gender. Maskulinita v centru pozornosti genderových studií. Wiesbaden: Springer VS.

Meuser, Michael: Männlichkeit in Gesellschaft. Předmluva. Úvodní slovo in: Muži a ženy: Stvořený člověk. Konstrukce a krize maskulinity. Čtvrté přepracované a rozšířené vydání. Wiesbaden: 2015 (= Gender and Society 8). S. 9-20.

Oxford University Press (2000): Masculinism, n., [online] https://www.oed.com/view/Entry/114564?redirectedFrom=masculinism#eid [19.09.2020].

Schutzbachová, Franziska (2018): Mužský gender v českém prostředí: Dominantní maskulinita a neoreakční světonázory na scéně pick-up artistů. Publikováno v časopise Feminist Studies Volume 36 Issue 2, Edited by: Sabine Hark et. al, DOI: https://doi.org/10.1515/fs-2018-0034; Vydavatel: De Gruyter; Zveřejněno online: 02.11.2018.

Vahsen, Mechthilde: Männlich/Masculinity/Maskulinní studia. In: Metzler Lexikon Gender Studies, Geschlechterforschung. Přístupy – Osoby – Základní pojmy. Ed. by Renate Koll. Stuttgart: Metzler 2002. s. 252-253.

Vahsen, Mechthilde: Männerforschung (Mužská studia/Nová mužská studia/Mužské hnutí). In: Metzler Lexikon Gender Studies, Geschlechterforschung. Přístupy – Osoby – Základní pojmy. Ed. by Renate Koll. Stuttgart: Metzler 2002. s. 248-249.