Kulturní mapa (hra)

Kultura je souhrn intelektuálních a uměleckých výdobytků společnosti (srov. Wahrig 2009, 638). Antropologický koncept kultury zahrnuje souhrn kolektivních vzorců vnímání, myšlení a jednání ve společnosti. Hofstede ji chápe jako „kolektivní jev, neboť je alespoň částečně sdílen s lidmi, kteří žijí nebo žili ve stejném sociálním prostředí, tj. tam, kde se této kultuře naučili. Je to kolektivní naprogramování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiné“ (Hofstede 1993, 19).

Etnologie – věda o národech

Etnologie, také kulturní antropologie nebo etnologie, je věda, která pracuje empiricky a provádí srovnání. Jejím cílem je zkoumat, jak rozmanité je lidské chování, aby ho bylo možné pochopit a vysvětlit napříč kulturami. Nezaměřuje se již pouze na vzdálené společnosti, ale také na vlastní, kde jsou kulturní rozmanitost a odlišnost významné (srov. Barth 1969).

Etnolog Christoph Antweiler v této souvislosti poznamenává, že všechny kultury mají navzdory nesčetným rozdílům překvapivě mnoho společného. Sbírá panenky Barbie z celého světa, aby u nich zkoumal podobnosti a rozdíly. Přitom zjišťuje, že jsou přizpůsobeny kultuře země svého původu, ale že některé základní charakteristiky, jako je hladká pleť nebo úzký pas, jsou stejné a ve všech kulturách jsou považovány za znak krásy (srov. Rauner 2009). Antweiler se nezabývá triviálními podobnostmi. Spíše zkoumá jev, že ačkoli by to mohlo být jinak, téměř všechny kultury mají společné věci, jako je zákaz incestu, pohostinnost nebo sexuální omezení (srov. Rauner 2009).

Střet zájmů

Antweiler však také upozorňuje, že v boji o uznání a vyprofilování se kultury často prezentují jako hermeticky uzavřené, a tak nevidí, co mají společného (srov. Antweiler 2009, 12). Přesto dnes víme, že na jedné straně mají lidé potenciál k agresi a že zejména sociální vztahy se tím často vyznačují. Na druhé straně však lidé bývají také přátelští, ohleduplní a kooperativní (srov. Antweiler 2009, 104). Navzdory mnoha podobnostem existují etnické konflikty. Jejich příčinou je například znevýhodnění nebo nedostatek zdrojů.

(Kulturní) mapa moci

Příkladem mohou být občanské války, které panovaly ve Rwandě nebo v bývalé Jugoslávii. Konflikty se socioekonomickými příčinami jsou často ze strategických důvodů kulturně zabarveny samotnými účastníky a teprve poté. Nepřiznávají, že jsou chudí nebo přetížení, ale hrají etnickou kartou: Jsou uplatňovány nároky na vlastnictví a zdůrazňovány údajně nepřekonatelné kulturní rozdíly (srov. Rauner 2009). Nejde přitom ani o zvyky, ani o tradice, ani o hodnoty. Cílem je dosáhnout moci, vydělat peníze a obsadit lukrativní posty. Aby se v tomto boji prosadily zájmy vlastní skupiny, je výhodné hrát kulturní kartou (srov. Antweiler 2009, 106).

Aby mohl vzniknout mírový způsob života, musela by se najít kultura, která trvale nevede války nebo v níž nehraje roli mužské násilí. To ukazuje, „že násilí a válka nejsou přírodními zákony ani strukturálními nutnostmi života ve společnosti“. (Antweiler 2009, 107)

Literatura

Antweiler, Christoph (2009): Heimat Mensch. Co nás spojuje. Hamburg: Murmann.

Barth, F. (1969): Etnické skupiny a hranice. Sociální organizace kulturní odlišnosti. Oslo: Universitetsforlaget.

Hermannová, Ursula (2006): Jaké jsou rozdíly mezi etnickými skupinami? WAHRIG. Německý pravopis (2009). Berlin: Cornelsen.

Hofstede, Geert (1993). Mezikulturní spolupráce. Kultury – organizace – management. Wiesbaden: Gabler.

Rauner, Max (2009) Rozmanitost je omezená. https://www.zeit.de/zustimmung?url=https%3A%2F%2Fwww.zeit.de%2Fzeit-wissen%2F2009%2F06%2FInterview-Antweiler [28.06.2018].

Thomas, Alexander (2016): Interkulturní psychologie. Porozumění a jednání v mezinárodním kontextu. Göttingen: Hogrefe.