Kultura společenských sálů

Plesová kultura je hnutí na americké queer scéně, které se vyvinulo z původních drag bálů v New Yorku v 70. a 80. letech (viz Weems 2008, 88). První drag bály se konaly v newyorské čtvrti Harlem na konci 19. století (srov. Pearlman et al. 2014, 545). Již v prvních desetiletích 20. století se těšily rostoucí oblibě v mnoha velkých amerických městech, která trvá dodnes. Jedním z míst konání byla světoznámá Madison Square Garden v New Yorku (srov. Weems 2008, 86; srov. Beemyn 2014, 504). Kvůli rostoucímu konzervatismu během druhé světové války a po ní byly tyto původní drag bály zakázány, ale queer undergroundová scéna pokračovala v pořádání podobných setkání v soukromých prostorách, z nichž koncem 60. let 20. století vznikla Ballroom Culture (srov. Weems 2008, 88 a násl.).

Mezinárodní význam

V 80. a 90. letech se newyorská Ballroom Culture rozšířila do dalších velkých amerických měst a díky dokumentu Jennie Livingstonové Paris Is Burning (1990) a Madonnině hitu Vogue (1990) se dostala do hlavního proudu, a tím i do mezinárodního povědomí (srov. Beemyn 2014, 514f.). Na rozdíl od drag bálů, které jsou primárně zaměřeny na soutěže krásy a nabízejí především homosexuálním mužům platformu pro jejich travesti umění, je plesová kultura zaměřena na širší masy queer lidí a nabízí zejména BlBOC možnost reprezentovat se v různých kategoriích vystoupení (srov. tamtéž; Beemyn, 514f.). Hlavním cílem těchto soutěží je prezentovat se v příslušných kategoriích s co největší „opravdovostí“ (přesvědčivostí). Často se hraje s genderovou subverzí. Soutěže hodnotí porota, která se obvykle skládá z respektovaných členů scény (srov. Pearlman 2014, 545f.). Účastníci se procházejí po tzv. molu ve zvolené kategorii a obvykle se prezentují ve „voguingu“ (srov. Weems 208, 88). Soutěže v rámci plesů mají také politický význam, protože účastníci svým vystupováním odhalují genderové role jako konstrukt (srov. Bailey 2011, 366). Podstatnou součástí těchto plesů jsou také parodie a perso¬nifikace (srov. Pearlman 2014, 545n.). V rámci plesové kultury jsou tak (genderové) askripce identity chápány jako tvárné a proměnlivé, což jejím členům nabízí možnost osvobodit se od heteronormativních představ a prožít a oslavit svou „queer“ v bezpečném prostoru (srov. Bailey 2011, 369f.). Plesová kultura se neomezuje pouze na pořádání a účast na těchto plesech, ale vytváří také „domy“, v nichž se účastníci organizují (srov. tamtéž, 367).

Domy

Takzvané „domy“ nabízejí členům plesové scény rodinnou síť mimo jejich biologickou rodinu původu, ke které často nemají žádný nebo mají špatný vztah kvůli své queer orientaci (srov. Pearlman 2014, 545). ‚Matky‘ nebo ‚otcové‘ těchto domů jsou obvykle respektovanými, několikanásobnými vítězi plesů a zároveň eponymy pro své domy, přičemž velké značkové etikety nebo symbolické termíny fungují také jako jména (srov. Bailey 2011, 367). I když tyto domy ve většině případů nelze ztotožnit s fyzickým domovem, přesto svým „dětem“ nabízejí rodinnou strukturu, místo, kam se mohou vydat, a síť podpory (srov. tamtéž). Kromě sociální struktury mají domy za úkol organizovat plesy a soutěže a účastnit se jich (srov. tamtéž, 368). Úkolem „rodičů domu“ je vychovávat své žáky a připravovat je na soutěže tak, aby mohli úspěšně soutěžit za svůj dům (srov. tamtéž; Beemyn 2014, 514f.).

Voguing

Původní forma „voguingu“ pochází z 19. století a dnes je nedílnou součástí soutěží společenské kultury (srov. Pearlman 2014, 545). Voguing je taneční styl, který využívá okouzlující pózy z módních časopisů – zejména z Vogue, podle kterého dostal své jméno (srov. Haider 2018). V rámci Ballroom Culture je voguing chápán jako sofistikovaný způsob pouličního boje, kde vyhrává ten, kdo má nejlepší choreografii (srov. Paris Is Burning 1990, [35:55-37:07]). Obecně se rozlišují tři podkategorie voguingu:

Starý způsob: odkazuje na původní formu, rozpoznatelnou podle „úhlových pohybů“.
Nový způsob: zahrnuje „akrobatické formy“.
Vogue femme: představuje „téměř hysterickou ženskost“. (Aha 2016)

Voguing se dostal do povědomí širokých mas díky světoznámému videoklipu Madonny, pro který nechala speciálně obsadit tanečníky z plesové scény (srov. tamtéž).

Německá plesová kultura

Zejména díky výše uvedeným produktům popkultury se společenská kultura dostala do širšího povědomí. Šíření subkulturního hnutí podporují také nedávné produkce, jako je RuPaul’s Drag Race (World of Wonder, start 2009) nebo Pose (FX Productions, start 2018), a sociální média, díky nimž se toto subkulturní hnutí přizpůsobilo mezinárodním podmínkám (srov. Haider 2018). V roce 2011 založila Georgina Leo Melody první německý House v Düsseldorfu („House of Melody“) a v roce 2012 zahájila v Berlíně „Voguing Out Festival“, který je obdobou americko-amerických plesů (srov. Wiedemann 2019). Na rozdíl od amerického modelu není německá plesová scéna vyhrazena výhradně queer komunitě, ale je otevřená i cis lidem (srov. Aha 2016).

Literatura

Aha, L. (2016): Ballroom Culture at the Berlin’s HAU (Společenská kultura v berlínské HAU). Je to pěkný kluk. https://taz.de/Ball-roomCulture-im-Berliner-HAU/!5354047/ [02.09.2020].

Bailey, M. (2011): „Všichni, kdo se chtějí zúčastnit plesů, se mohou zúčastnit i plesů v Praze: Gender/Racial Realness: Theorizing the Gender System in Ballroom Cul¬ture [Genderová/rasová reálnost: Teoretizování genderového systému v plesové kultuře]. In: Feministická studia 37(2), 365-386.

Beemyn, G. (2014): Dějiny Spojených států amerických. In: Erickson-Schroth, Laura (ed.): Trans Bodies, Trans Selves (Trans těla, trans já). Zdroj pro transgender komunitu. Oxford, New York: Oxford University Press, 501-536.

Haider, A. (2018): How Drag Balls Went Mainstream. https://www.bbc.com/cul-ture/article/20180810-drag-balls-the-glamorous-performances-thatmean-resistance [02.09.2020].

Livingston, J. (režisér) (1990): „Všichni, kdo se chtějí obléknout, se musí obléknout: Paříž hoří. Off-White Productions.

Pearlman, L. et al. (2014): Umění a kultura. Erickson-Schroth, Laura (ed.): Trans Bodies, Trans Selves (Trans těla, trans já). Zdroj informací pro transgender komunitu. Oxford, New York: Oxford Univer¬sity Press, 537-566.

Weems, M. (2008): The Fierce Tribe (Zuřivý kmen). Mužská identita a výkonnost v okruhu. Utah State: University Press.