Kultura s nízkým kontextem

Kontext označuje „okolnosti, za kterých je událost, situace nebo myšlenka chápána“. (srov. Oxford Dictionary 2018) Slovo pochází z latiny a znamená „slepit dohromady“ nebo „vytvořit spojení“ (Kittler et al. 2005, 67). Odtud pochází termín nízkokontextová kultura. Popisuje kulturu, jejíž chápání má tendenci vyžadovat jen málo základních informací k tomu, aby se chovala přiměřeně. Jinými slovy, jedná se o kulturu, v níž lze snadno vytvářet souvislosti mezi informacemi. Kultura nízkého kontextu úzce souvisí s pojmem kultura vysokého kontextu.

Pozadí: Jazyk a mentální pojmy

Pojem nízkokontextová kultura vytvořil Edward Hall. Vychází z jazyka jako „komunikačního kanálu“ mezi lidmi a vnějším světem. Protože lidé denně přijímají velké množství různých informací, musí využívat určité mentální systémy, které si osvojili v průběhu svého dětství a pozdějšího života prostřednictvím rodičovského domova a prostředí. To je důležité proto, aby byli schopni v každodenních interakcích co nejrychleji vstřebat, kategorizovat a interpretovat co nejvíce informací. Již existující znalosti jsou vždy propojeny s novými informacemi. Zasazení do již existujících znalostí je třeba chápat jako kontextualizaci. Hofstede a Hofstede v této souvislosti hovoří také o „softwaru mysli“ – mentálním programu, který utváří vlastní vzorce myšlení, cítění a jednání (srov. Hofstede/ Hofstede 2005, 3).

Předávání mentálních konceptů lze také popsat jako kód. Pokud má kultura velmi výrazný kód, v němž je třeba mnohé internalizovat, aby bylo možné pochopit kontext, nazývá se kultura s vysokým kontextem. Patří sem například kultury Číny a Japonska, protože už jen k pochopení a rozpoznání psaného jazyka je zapotřebí určité znalosti historie a přírody, stejně jako fonetiky slov.

Naproti tomu v kultuře s nízkým kontextem, jako je kultura USA, Německa a Skandinávie, je komunikace mnohem explicitnější (srov. Hall 1976, 91 a násl.). Tamní jazyky jsou flexibilnější a proměnlivější ve fonetice, slovní zásobě i syntaxi, a proto jsou mnohem přizpůsobivější. To usnadňuje lidem, kteří jsou v daném jazyce a kultuře méně propracovaní, porozumět mu a používat ho pro komunikační účely. Odpovědnost za úspěšnou komunikaci je tak více rozložena mezi jednotlivce. Nízkokontextové kultury jsou však v důsledku toho také méně úsporné, protože vyjádření trvá déle (srov. Hall 1976, 113 a násl.).

Kultura jako proces výběru

Hall ve svém díle Beyond Culture říká: „Jednou z funkcí kultury je poskytovat vysoce selektivní clonu mezi člověkem a vnějším světem.“ V tomto smyslu je také třeba se zaměřit na to, zda je kultura schopna fungovat jako selektivní clona. (Hall 1976, 85) Pro Halla je tedy kultura selekcí věcí, na které zaměřujeme své procesy pozornosti, ale které také (vědomě či nevědomě) blokujeme nebo ignorujeme. To, jak jsou naše procesy pozornosti zaměřeny, závisí na předmětu nebo činnosti, situaci, postavení člověka v sociálním systému, minulých zkušenostech a obecné kultuře (srov. Hall 1976, 87). Čím důležitější je kontext pro pochopení kultury, tím vyšší je uvědomění si těchto procesů selektivní volby.

Pojem kultura se dnes používá především pro společenskou kultivaci a vztahuje se například na oblasti, jako je vzdělávání, literatura a umění. Pokud je však kultura chápána jako mentální software, zahrnuje také zejména mentální koncepty myšlení, cítění a chování (srov. Hofstede/ Hofstede 2005, 3). Patří sem například menší typické chování, jako jsou pozdravy, stravovací návyky nebo hygienické normy, ale také schopnost cítit a vyjadřovat různé emoce, jako je stud, láska, radost, smutek atd. (srov. Hofstede/ Hofstede 2005, 4 a dále).

Kultura jako kolektivní fenomén

Podle Hofstedeho a Hofstedeho jsou pro určitou kulturu rozhodující čtyři aspekty: symboly, hrdinové, rituály a hodnoty. Patří mezi ně kategorie jako národ, náboženství, pohlaví, generace a společenská třída. Projevují se již v raném věku a dále se reprodukují z generace na generaci (srov. Hofstede/ Hofstede 2005, 9 a násl.): „Kultura je vždy kolektivním jevem, protože je přinejmenším částečně sdílena s lidmi, kteří žijí nebo žili ve stejném sociálním prostředí, a nikoliv z vlastních genů.“  (Německy: „Kultura je vždy kolektivním jevem, protože je alespoň částečně sdílena s lidmi, kteří žijí nebo žili ve stejném sociálním prostředí, spíše než z vlastních genů.“) (Hofstede/ Hofstede 2005, 4) Kultura je tedy závislá na vnějším prostředí, nikoli na dědičnosti.

Hallovo dělení na kulturu s vysokým a nízkým kontextem bylo zejména v poslední době kritizováno. Kritizována je bipolarizace, přílišná generalizace a nedostatek empirických důkazů. Kromě toho je tento koncept v některých kruzích kritizován jako zastaralý, neboť se nacházíme ve stále globalizovanější a rychle se měnící době (srov. Kittler et al. 2005, 67).

Literatura

Hall, Edward T. (1976): Beyond Culture. New York: Anchor Books.

Hofstede, Geert/ Hofstede, Gert Jan (2005): Hofstede, G.: Cultures and Organizations. Software mysli. Mezikulturní spolupráce a její význam pro přežití. New York: Mc Graw-Hill.

Kittler, Markus G./ Rygl, David/ Mackinnon, Alex (2011): Beyond Culture or Beyond Control? Reviewing the Use of Hall’s High-/Low-Context Concept (Přehled využití Hallova konceptu vysokého/nízkého kontextu). In: International Journal of Cross Cultural Management 11 (1). Stirling/ Erlangen-Nürnberg, 67. http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1470595811398797?journalCode=ccma [28.06.2018].

Oxfordský slovník. „Kultura“. https://en.oxforddictionaries.com/definition/culture [25.06.2018].