Kultura

Definice vědců a definice UNESCO

Existuje řada, někdy velmi rozdílných definic pojmu kultura, jak je patrné z následujícího textu:

1. „Kultura je kolektivní naprogramování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných“ (Hofstede 1991), uvádí kulturolog Geert Hofstede.

2. Americký etnolog Clifford Geertz formuloval následující definici: „Kultura je způsob, jakým lidé komunikují, předávají a rozvíjejí své znalosti životních postojů. Kultura je vzorec vytváření významů, v jehož rámci lidé interpretují své zkušenosti a řídí své jednání“. (Geertz 1973)

3. Pojem kultury se snaží přiblížit také Alexander Thomas: „Kultura je univerzální fenomén. Všichni lidé žijí v určité kultuře a dále ji rozvíjejí. Kultura strukturuje pole dění specifické pro danou populaci, od vytvořených a používaných předmětů až po instituce, ideje a hodnoty. Kultura se vždy projevuje v systému orientace typickém pro národ, společnost, organizaci nebo skupinu. Tento orientační systém je tvořen specifickými symboly (např. jazykem, gesty, mimikou, oděvem, pozdravnými rituály) a je v příslušné společnosti, organizaci nebo skupině předáván, tj. přenášen na další generace. Orientační systém definuje pro všechny členy jejich příslušnost ke společnosti nebo skupině a umožňuje jim vyrovnat se s vlastním prostředím. Kultura ovlivňuje vnímání, myšlení, hodnoty a jednání všech členů příslušné společnosti. Na jedné straně vytváří orientační systém specifický pro danou kulturu možnosti a podněty pro jednání, na druhé straně však také vytváří podmínky pro jednání a stanovuje meze jednání.“ (Thomas 1996)

4. Definice komise UNESCO uvádí: „Kulturu lze v nejširším slova smyslu považovat za souhrn jedinečných duchovních, materiálních, intelektuálních a emocionálních aspektů, které charakterizují společnost nebo sociální skupinu. Patří sem nejen umění a literatura, ale také způsob života, základní lidská práva, hodnotové systémy, tradice a víra.“ (Komise UNESCO 1983, 121)

5. Tylor, Cassirer, Trompenpaars/Hampden-Turner, Hansen a Werlen přistupují k definici také ze zcela odlišných hledisek: „(Kultura je) v nejširším etnografickém smyslu ono ztělesnění vědění, víry, umění, morálky, práva, zvyků a všech ostatních schopností a návyků, které si člověk jako člen společnosti osvojil.“ (s. 5). (Tylor 2011)

6. „Jako celek by se kultura dala popsat jako proces postupného sebeosvobozování člověka. Jazyk, umění, náboženství a věda tvoří v tomto procesu odlišné fáze. V nich všech člověk objevuje a osvědčuje novou sílu – sílu konstruovat svůj vlastní, ‚ideální‘ svět.“ (J. K. Štefánik). (Cassirer 2007, 345)

7. Ryba objeví svou potřebu vody teprve tehdy, když už v ní není. Naše vlastní kultura je pro rybu jako voda. Udržuje nás při životě. Žijeme a dýcháme skrze ni. (Trompenaars/ Hampden-Turner 2012, 27)

8. Kultura znamená kolektivní jednotné chování. (…) Fenomén kultury se skládá ze tří faktorů, standardizace, komunikace a kolektivity.“ (Hansen 2011, 29 u. 32)

9. „V sociologickém chápání kultura označuje souhrn posuzovaných a hodnotících způsobů jednání členů společnosti, jakož i jejich výsledky. ‚Kulturu‘ nelze chápat ani čistě materiálně jako souhrn artefaktů, ani výlučně v abstraktním smyslu jako systém hodnot, neboť tento pojem implikuje oba aspekty.“ (Hansen, J.: „Kultura“. (Werlen 2008, 359)

Literatura

Cassirer, E. (2007): Pokus o člověka. Úvod do filozofie kultury. Vyd. 2. Hamburk.

Německá komise pro UNESCO (ed.) (1983): Světová konference o kulturní politice. Závěrečná zpráva z mezinárodní konference pořádané UNESCO v Mexico City od 26. července do 6. srpna 1982. In: Zprávy z konferencí UNESCO, č. 5. Mnichov: Saur 1983, 121.

Hansen, K. P. (2011): Kultura a kulturní studia. In: Kultura a kultura. 4. vyd. Tübingen/ Basel.

Trompenaars, F./ Hampden-Turner, C. (2012): Riding the Waves of Culture (Jízda na vlnách kultury). Porozumění rozmanitosti v globálním podnikání. In: Globální rozvoj. 3. vyd. London/ Boston.

Tylor, E. B. (2011): Primitivní kultura. In: Hansen, K. P. (ed.) (2011): Kultura a kulturní studia. In: Kultura a kultura. 4. vyd. Tübingen: Basel, 29.

Werlen, B. (2008): Sociální geografie. In: Sociální geografie. 3. vyd. Bern.