Kritická bělost

Termín kritická bělost označuje diferencované a reflektované zkoumání bělosti jako sociální kategorie a vychází z akademických i politických přístupů. Doslovný německý překlad Weißsein (bělost) se ve výzkumu téměř neujal, protože vyvolává dojem, že se vztahuje především k barvě pleti lidí. Primárně jsou však relevantní aspekty jako ekonomická, sociální a kulturní moc, které jdou ruku v ruce se sociálním označením lidí jako bílých (srov. Tißberger 2017, 16).

Bělost jako norma – chyba v myšlení

Zásadní pro kritický koncept bělosti je předpoklad, že bílí lidé chápou svou barvu pleti a s ní spojená sociální privilegia jako normu, zatímco lidé, kteří jsou sociálně označeni jako neběloši, jsou vnímáni jako cizinci. Tento proces tzv. jinakosti vede k tomu, že se bílí lidé etablují jako norma, a tím manifestují svůj mocenský sociální status, ačkoli je to neopodstatněné (srov. Albrecht 2017, 232). Tento podvědomý vzorec myšlení bez ohledu na záměr vede k rasistickému způsobu uvažování a lze jej chápat jako projev strukturálního rasismu (srov. Hyatt 2015).

Počátky kritických studií bělošství

Kritický výzkum bělosti vznikl na základě poznatku literární vědkyně bell hooks (Gloria Jean Watkins), že rasa se v USA vždy vztahuje k lidem, kteří nejsou bílí. V souladu s tím se rozlišuje mezi etnicky označenými a neoznačenými bělochy. S ohledem na otroctví, „rasovou“ segregaci a rasismus v dějinách USA to ukazuje na reprodukci hegemonických struktur, které nejsou a nemohou být ospravedlněny. Podobné sociální struktury lze rozpoznat i v Německu, které jsou úzce spjaty s koloniální politikou Německého císařství (srov. Hyatt 2015).

Literatura

Albrechtová, Monika (2017): „Válka v Evropě“: Bělost. In: Göttsche, Dirk/ Dunker, Axel/ Dürbeck, Gabriele (eds.): Handbuch Postkolonialismus und Literatur. Stuttgart: Metzler.

Hyatt, Millay (2015): Bělost jako privilegium. https://www.deutschlandfunk.de/critical-whiteness-weisssein-als-privileg.1184.de.html?dram:article_id=315084 [březen 2020].

Tißberger, Martina (2017): Bílý jazyk a bílý jazyk: Kritická bělost. O psychologii hegemonické sebereflexe na pomezí rasismu a genderu. Wiesbaden: Springer.