Konspirační teorie

Konspirační teorie jsou definovány jako jednání, které naznačuje, že jiní lidé, například mocní politici nebo vlivní podnikatelé, tajně sledují zlé úmysly. Údajně plánují něco, co by jim přineslo výhodu a poškodilo všechny ostatní lidi. Konspirátoři tak představují antidemokratickou skupinu, která se staví proti většině obyvatel a jedná proti ní (srov. Appel a Mehretab, 2019). Vytváří se tak obraz nepřítele. Zastánci konspiračních teorií se snaží dokázat konspirační teorii smícháním faktů a vymyšlených informací. Pro konspirační teorii však neexistují žádné prokazatelné důkazy (srov. Schneider a Toyka-Seid, 2020).

Konspirační teorie a konspirační ideologie

V literatuře se rozlišuje mezi konspiračními teoriemi a konspiračními ideologiemi. Konspirační teorie nebo také konspirační hypotézy naznačují, že konspiraci lze testovat na empirických tvrzeních, což umožňuje i korekce sebe sama. Pokud se na základě empirického zkoumání, které má ověřit pravdivost této teorie, zjistí, že neexistuje dostatek důkazů, které by tuto teorii podporovaly, je tato teorie zavržena (srov. Lpb). O konspirační ideologii naopak hovoříme tehdy, pokud se konspirační teorie i přes důkazy svědčící o opaku nadále udržuje. Lidé, kteří v takové ideologie věří, se také nazývají konspirační věřící. „Podobně jako totalitní politické ideologie představují i konspirační ideologie absolutní nárok na pravdu s jasně identifikovatelným obrazem nepřítele.“ (s. 5). (Lpb)

Příčiny

Byly identifikovány tři různé motivy pro víru v konspirační teorie. Epistemický motiv se vyskytuje především u složitých systémů a jevů. Konspirační teorie nabízejí zjednodušení složitých skutečností do srozumitelných vysvětlení s jednoduchým schématem přítel-nepřítel. Jedním z příkladů je popírání změny klimatu způsobené člověkem. Jedná se o vědecký jev, který je nesmírně složitý a byl předmětem mnoha výzkumů, přesto mu nelze plně porozumět. Popírání změny prostřednictvím údajně jednoduchých vysvětlení snižuje složitost, které je třeba čelit.

Druhý motiv zahrnuje vyrovnávání se se ztrátou kontroly a pocitem bezmoci (existenciální motiv). Apeluje na to, když lidé mají pocit, že nemají kontrolu nad svým životem, a cítí se ohroženi vnějším nebezpečím. Lidé v takových situacích jsou vnímavější ke konspiračním teoriím a s větší pravděpodobností jim uvěří.

Třetí motiv, sociální, zahrnuje kompenzaci nejistoty a pocitu vyloučení. Konspirační teorie slouží k tomu, aby se lidé cítili lépe, a mohou poskytovat identifikaci skupiny nebo osoby (srov. Appel a Mehretab, 2019).

Konspirační teorie v průběhu věků

Konspirační teorie získávají zvýšenou popularitu a pozornost v dobách velké nejistoty a krize. Nejsou tedy fenoménem, který by se týkal pouze postmoderny, ale objevují se v lidských dějinách opakovaně. Například ve 14. století při šíření moru v Evropě. I tehdy se našel obětní beránek v židovských spoluobčanech a posloužilo se obrazu starého nepřítele. Podle tehdejších konspiračních teorií měli být viníky moru a čelili pronásledování a represím (srov. Appel a Mehretab, 2019). Dalším příkladem je legenda o bodnutí do zad. V ní je za příčinu porážky v první světové válce označována zrada demokratické levice i komunistů a Židů vůči německému wehrmachtu. Legenda o „bodnutí do zad“ sloužila nejen k posílení vlastního sebevědomí Německa, ale také k legitimizaci politiky národních socialistů (srov. Lpb). V moderní době lze pozorovat zvýšený výskyt různých konspiračních teorií. Poznatky odborníků a autorit ztrácejí u příznivců konspiračních teorií na významu a základem pro rozhodování se stávají domnělé pravdy. přesto je důležité být ve společenském diskurzu otevřený i opačným názorům. pokud jsou teorie založené na faktech a solidních základech, neměly by být lehkovážně odmítány jako konspirační narativy, ale měla by následovat kritická debata. V opačném případě dochází k případné neoprávněné diskreditaci a kádrování protistrany a brání se společenskému diskurzu (srov. Douglas et al. 2019).

Také v souvislosti s pandemií Corona lze pozorovat zvýšenou pozornost různých konspiračních teorií a konspiračních logik. Ty sahají od záměrné destrukce ekonomického systému až po popírání existence virů. Některé teorie a tvrzení si vzájemně odporují, přesto však získávají na popularitě a nedávno byly také předmětem diskuse na spolkové tiskové konferenci (srov. Spolková tisková konference, 31. 8. 2020).

Bibliografie

Schneider, Gerd a Toyka-Seid Christiane (2020): Das junge Politik-Lexikon von www.hanisauland.de, Bonn: Bundeszentrale für politische Bildung.

Landeszentrale für politische Bildung. www.lpb-bw.de/verschwoerungstheorien.

Appel a S. Mehretab (2019): Politics of the Politics (2019). Psychologie postfaktuálního: On Fake News, „Lügenpresse“, Clickbait & Co. konspirační teorie (s. 117-126).

Douglas, Karen, Uscinski, Joseph, Sutton, Robbie M., Cichocka, Aleksandra, Nefes, Turkay, Ang, Chee Siang, Deravi, Farzin (2019): Understanding conspiracy theories (Porozumění konspiračním teoriím). Advances in Political Psychology, 40 (S1). pp. 3-35.

Federální vláda: www.bundesregierung.de/breg-de/suche/regierungspressekonferenz-vom-31-august-2020-1781420.