Interkulturní komunikace označuje „mezilidskou interakci pomocí jazykových kódů mezi příslušníky různých skupin či kultur“ a je složena z termínu interkulturalita, „termínu pro filozofické a kulturněvědné pojetí vztahů mezi […] kulturami“, a latinského slova communicatio „komunikace/dorozumění“ (Metzler Lexikon 2013, 343-344 u. 389).
Forma interakce
V tomto kontextu „způsob komunikace studovaný zejména v kontextu etnolingvistiky, pragmatiky a sociolingvistiky“ v podobě „řeči, gest, mimiky“ (Lexikon der Sprachwissenschaft 2008, 302) a podle Lüsebrinka také s přihlédnutím k „materiální kultuře“ (Lüsebrink 2004, 10) představuje formu interakce „mezi lidmi z různých (sub)kulturních skupin, jejichž úspěšnou komunikaci často ohrožují předsudky (stereotypy) a nedorozumění v důsledku kulturních rozdílů“ (Lexikon der Sprachwissenschaft 2008, 302).
Klíčová kvalifikace
Termín vznikl v 60. letech 20. století v USA v rámci formování teoretických koncepcí interdisciplinárních komunikačních studií. Od 70. let 20. století se v Německu rozvíjí také empirický výzkum zaměřený na „propojení jazyka, situací a identity s formami a interpretacemi jednání“ (Metzler Lexikon 2013, 344).
V kontextu neustále postupující globalizace tvoří tento „dynamický (komunikační) proces podmíněný empatií, tolerancí a kulturně specifickými znalostmi cíl vytváření sdílených významů“ a na tomto pozadí představuje klíčovou kvalifikaci, která je dnes žádaná „ve všech oblastech společnosti“ (Metzler Lexikon 2013, 344).
Systém kulturní orientace
Podle Podsiadlowského se jedná o adaptaci na jiné kultury, která předpokládá (interkulturní) kompetenci. Jde o „pochopení orientačního systému vnímání, myšlení a hodnot […] jiných kultur“ a jeho uplatnění ve vlastním „myšlení a jednání v cizím kulturním poli působení“ (Podsiadlowski 2004, 50). Interkulturní komunikace přispívá například k „úspěšné mezinárodní činnosti“ v rámci služebních cest (srov. Podsiadlowski 2004, 45-47).
Etnologie a moc
Pro Lüsebrinka naopak hrají při získávání co možná nejdiferencovanějšího celkového obrazu interkulturní komunikace zásadní roli také „úvahy o historickém kontextu“ i o aktuálních vývojových procesech s přihlédnutím k vývoji médií (srov. Lüsebrink 2004, 12).
Současně kritizuje její silnou orientaci na sféru působení ekonomiky s poukazem na „společenská centra moci“, jakož i z ní často vyplývající „nelidskou instrumentalizaci těmito centry“. Vlastní pole působnosti antropologie, tj. výzkum komplexního a mnohovrstevnatého „pojetí kultury“, se míjí účinkem, pokud se neberou v úvahu „skupiny a společnosti žijící na periferii, [tj.] na okraji moci v globálním systému“ (Lüsebrink 2004, 46 a násl.). Je také pochybné, do jaké míry může jednostranná adaptace na cizí kulturní kontexty, kterou uvádí do hry Podsiadlowski, umožnit dlouhodobě úspěšné lidské soužití.
Literatura
Bußmann, Hadomud (2008): Interkulturní komunikace. In: Lexikon der Sprachwissenschaft. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 4. vyd. Stuttgart: Kröner, 302.
Lüsebrink, Hans-Jürgen (2004): Koncepty mezikulturní komunikace. Teoretické přístupy a praktické odkazy v interdisciplinární perspektivě. St Ingbert: Röhrig Universitätsverlag.
Müller-Hartmann, Andreas (2013): Interkulturní komunikace. In: Nünning, Ansgar (ed.): Metzler Lexikon. Literární a kulturní teorie. Přístupy – osoby – základní pojmy. In: Kultura a kultura. 5. vyd. Stuttgart/Výmar: J. B. Metzler, 344.
Podsiadlowski, Astrid (2004): Mezikulturní komunikace a spolupráce. Trénink interkulturních kompetencí. Se cvičeními a případovými studiemi. Mnichov: Franz Vahlen.
Schmidt, Siegfried J. (2013): Teorie komunikace. In: Nünning, Ansgar (ed.): Metzler Lexikon. Literární a kulturní teorie. Přístupy – osoby – základní pojmy. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. 5. vyd. Stuttgart/ Weimar: J. B. Metzler, 389.
Sommer, Roy (2013): Interkulturalita. In: Nünning, Ansgar (ed.): Metzler Lexikon. Literární a kulturní teorie. Přístupy – osoby – základní pojmy. In: Literární věda a kultura. 5. vyd. Stuttgart/Výmar: J. B. Metzler, 343 f.