Kolonialismus

Kolonialismus je historická praxe, která označuje politickou, ekonomickou a kulturní kontrolu země nebo území cizí mocností. Obecně se tento pojem vztahuje na expanzi evropských mocností na jiné kontinenty a do jiných zemí, zejména v Africe, Asii, na Blízkém východě a v Americe v 16. až 20. století.

Koloniální mocnosti využívaly svou vojenskou převahu a technologie k podmanění a ovládání původního obyvatelstva. To často zahrnovalo vykořisťování zdrojů, jako je půda, nerostné suroviny a materiály. Domorodé obyvatelstvo bylo nuceno pracovat pro koloniální mocnosti nebo bylo nuceno vstoupit do systému závislosti.

Kolonialismus měl hluboké dopady na politické, sociální, hospodářské a kulturní struktury okupovaných zemí a národů, které jsou citelné dodnes. Kolonialismus také vedl k mnoha konfliktům a napětí, které přetrvávají dodnes, zejména v zemích s multietnickou a multikulturní společností.

Evropský původ

Kolonialismus začal v 16. století, kdy evropské státy začaly dobývat a kolonizovat zámořská území. Tato expanze byla poháněna technologickými a ekonomickými motivy, které se v té době v Evropě objevily. Evropské země často viděly v dobytých zemích cenné suroviny, jako je zlato, stříbro, bavlna nebo koření, a také lukrativní obchodní příležitosti.

Během kolonialismu na obsazených územích často vládl malý počet koloniálních pánů vyslaných koloniální mocností, aby ovládali místní obyvatelstvo. Tito páni obvykle vykonávali svou moc autoritářským způsobem a k upevnění své moci často používali násilí. Okupační mocnosti také často zaváděly nové právní a správní systémy založené na vlastních zákonech a normách, které nemusely nutně vycházet z potřeb a tradic původního obyvatelstva.

Hospodářské dopady kolonialismu byly často závažné. Okupované země byly často nuceny prodávat své zdroje koloniálním mocnostem, často za nízké ceny. Mnoho místních obyvatel bylo nuceno k určité formě nucené práce v dolech, na plantážích nebo v továrnách. To zničilo mnoho místních ekonomik a okupované země se staly vývozci surovin, aniž by vybudovaly vlastní průmysl.

Kolonialismus měl také hluboký dopad na kulturu a identitu okupovaných zemí. Koloniální mocnosti často vnucovaly svůj vlastní jazyk, náboženství a kulturu a často se snažily potlačit kulturu a tradice okupovaných zemí. To často vedlo ke ztrátě kulturního dědictví a kulturní identity okupovaných zemí.

Kolonialismus také vedl k mnoha konfliktům a napětí, které přetrvávají dodnes. V mnoha zemích, které byly kdysi pod koloniální nadvládou, stále existují etnické a náboženské konflikty, jejichž původ lze vysledovat v koloniální minulosti. Kolonialismus navíc vedl také k vytvoření státních hranic, které často nejsou založeny na skutečných etnických nebo kulturních hranicích, což může vést k dalším konfliktům a napětí.

Celkově měl kolonialismus na okupované země a národy řadu dopadů, které jsou citelné dodnes. Pokusy o nápravu koloniálních škod jsou složitým procesem, který je často politicky a ekonomicky obtížný.

Příklady:

V historii existuje mnoho příkladů kolonialismu, zde jsou některé z nejznámějších:

1. Dobývání Ameriky evropskými mocnostmi, jako je Španělsko, Portugalsko a Velká Británie, v 15. až 18. století. Dobývání vedlo k vykořisťování původního obyvatelstva, zavádění nových náboženství a kultur a zakládání kolonií ovládaných evropskými mocnostmi.
2. Obchod s otroky v 17. a 18. století, kdy evropské mocnosti převážely miliony lidí z Afriky a prodávaly je jako otroky v Americe a Karibiku. To vedlo k zotročení milionů lidí a zničení mnoha afrických společností.
3. Rozdělení Afriky evropskými mocnostmi na konci 19. století, kdy si mezi sebou svévolně rozdělily území na africkém kontinentu. To vedlo k založení kolonií v Africe a k podmanění afrického obyvatelstva.
4. Britská kolonizace Indie v 19. století, která vedla k vykořisťování indického obyvatelstva, zničení místní ekonomiky a zavedení britských zákonů a forem vlády.
5. Francouzská kolonizace Indočíny (dnešní Vietnam, Laos a Kambodža) v 19. a 20. století, která vedla k vykořisťování místního obyvatelstva a zavedení francouzských zákonů a forem vlády.
6. Americká kolonizace Filipín na konci 19. století, která vedla k podmanění filipínského obyvatelstva a zavedení amerických zákonů a forem vlády.

Toto je jen několik příkladů kolonialismu v dějinách, ale existovalo mnoho dalších kolonizací, které měly dopad na okupované země a národy.

Anglie

Otázka, jak se Anglie vypořádává se svou koloniální historií, se v posledních letech stala důležitým tématem. V Británii se stále častěji diskutuje o tom, jak se vypořádat s koloniální minulostí a jak uznat a řešit zločiny a vykořisťování spáchané během koloniálního období.

V posledních letech pomohlo několik iniciativ a kampaní zvýšit povědomí o koloniální historii Británie a podnítit diskusi o ní. Například kampaň nazvaná Rhodes musí padnout požadovala, aby byl odstraněn pomník kolonialisty Cecila Rhodese na Oxfordské univerzitě, protože se v koloniálním období dopustil zločinů. Podobná hnutí probíhají i v jiných částech země, například za odstranění pomníků otrokářů.

Objevují se také snahy o lepší začlenění dějin kolonialismu do školních osnov. Některé školy již začaly zařazovat dějiny kolonialismu a otroctví do svých osnov, aby žáci lépe porozuměli složité minulosti země.

Objevuje se však také kritika způsobu, jakým Anglie nakládá se svou koloniální historií. Někteří tvrdí, že uznání zločinů koloniálního období nestačí a že je třeba přijmout konkrétní opatření k odškodnění a reparaci.

Celkově zůstává otázka, jak by se Anglie měla vypořádat se svou koloniální historií, kontroverzní a spornou záležitostí, která bude i nadále vyvolávat mnoho diskusí a debat.

Německo

Německo mělo v letech 1884-1919 krátkou, ale intenzivní koloniální historii. Během této doby mělo Německé císařství kolonie v Africe, Asii a Oceánii.

Mezi německé kolonie v Africe patřily dnešní Tanzanie, Rwanda, Burundi, Kamerun, Togo a Namibie. V Asii měla Německá říše kolonie v Číně a dnešním Turecku, zatímco Německá Nová Guinea byla součástí Oceánie.

Během koloniálního období působili Němci na okupovaných územích různými způsoby. Využívali tato území k pěstování tržních plodin, jako je káva a kakao, aby podpořili své hospodářství, a využívali zdroje těchto zemí k zásobování svého průmyslu. Zavedli také nucené práce a nutili místní obyvatele pracovat v dolech a na plantážích.

Docházelo také k násilnostem vůči původním obyvatelům, zejména v německé jihozápadní Africe (dnešní Namibii), kde došlo ke genocidě Hererů a Namů. Německá koloniální vláda rovněž zavedla politiku asimilace a potlačování domorodých kultur a jazyků.

Po skončení první světové války a rozpadu Německého císařství Německo na základě Versailleské smlouvy o své kolonie přišlo. Důsledky německého koloniálního období jsou citelné dodnes a existují snahy o vyrovnání se se zločiny koloniálního období a o zajištění reparací a usmíření.

Vyrovnání se s minulostí

Dějiny kolonialismu jsou složitým a rozsáhlým tématem a vedou se rozsáhlé diskuse o tom, zda byly plně přehodnoceny. V posledních desetiletích však vlády, vědci a aktivisté vykonali rozsáhlou práci, aby se s historií kolonialismu vyrovnali a pochopili jeho dopad na postižené země a lidi.

V některých zemích vlády nabídly oficiální omluvy a odškodnění za zločiny koloniální éry. Příkladem je omluva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z roku 2018 za roli Francie v útlaku a násilí během koloniálního období v Alžírsku.

Na akademické půdě historici přehodnotili koloniální dějiny a zdůraznili roli kolonialismu, otroctví a rasismu při formování moderního světa. Postkoloniální teorie pomohla změnit myšlení o kolonialismu a zdůraznit význam diskurzu, moci a identity v koloniálním vztahu.

K přehodnocení koloniální historie přispěli také aktivisté. Například hnutí za navrácení ukradených kulturních statků a artefaktů odvezených z okupovaných území během koloniálního období přitáhla mezinárodní pozornost a pomohla udržet vzpomínku na koloniální minulost při životě.

Navzdory tomuto pokroku je však stále třeba vykonat mnoho práce, abychom se plně vyrovnali s historií kolonialismu a uznali jeho dopad na postižené země a lidi. To vyžaduje nejen poctivé zkoumání minulosti, ale také konkrétní kroky k překonání dlouhodobých důsledků kolonialismu, které jsou pociťovány dodnes.

Literatura

1. Said, Edward. „Orientalismus.“ Vintage Books, 1979.
2. Fanon, Frantz. „Ubožáci zeměkoule“. Grove Press, 1963.
3. Memmi, Albert. „Kolonizátor a kolonizovaný“. Beacon Press, 1991.
4. Anievas, Alex a Nivi Manchanda. „Race, Empire, and the Crisis of the Subprime“ („Rasa, impérium a krize podřadného kapitálu“). Historický materialismus 23, č. 3 (2015): 36-72.
5. Loomba, Ania, „Kolonialismus/Postkolonialismus“. Routledge, 2005.
6. Achebe, Chinua. „Things Fall Apart“. Heinemann, 1958.
7. Said, Edward. „Kultura a imperialismus.“ Vintage Books, 1993.
8. Spivak, Gayatri Chakravorty. „Can the Subaltern Speak?“ (Může subalterní promluvit?). In „Marxism and the Interpretation of Culture“, edited by Cary Nelson and Lawrence Grossberg, 271-313. University of Illinois Press, 1988.
9. Stolerová, Ann Laura. „Race and the Education of Desire: Foucault’s History of Sexuality and the Colonial Order of Things“ (Rasa a výchova touhy: Foucaultovy Dějiny sexuality a koloniální řád věcí). Duke University Press, 1995.
10. Bhabha, Homi K. „The Location of Culture“ (Umístění kultury). Routledge, 1994.