Jazyk jako klíč ke světu

John Locke v roce 1690 napsal, že jazyk je nejdůležitějším „nástrojem a společným poutem společnosti“. Jazyk lze přirovnat ke klíči – co se tím myslí?

Expresivní funkce: Jazyk nám umožňuje vyměňovat si informace, sdělovat emoce, vyjadřovat potřeby, navazovat a udržovat sociální vztahy (srov. Bühler; Jakobson).

Přitažlivá funkce: „Slova jsou také skutky.“ (Wittgenstein) Můžeme jimi vyzývat k jednání, vyjadřovat názory, a tak se rozhodovat (srov. Bühler; Jakobson). Kromě toho můžeme spolupracovat a organizovat svůj každodenní život. A: jazyk nám umožňuje myslet.

Informativní funkce: Pomocí jazyka vysvětlujeme a předáváme znalosti (srov. Bühler; Jakobson). Jazyk strukturuje náš společenský život, dokonce vytváří a udržuje hierarchie. Jazyk slouží k sebevědomí. Jazyk může lidem pomoci v obtížných situacích.

Pomocí jazyka konstruujeme realitu a ukazujeme, jak vidíme svět. Jazyk je zbraň – může ublížit a: manipulovat s lidmi. Jak se s tím vypořádáme?

Konflikty lze řešit jazykově, pokud budeme metakomunikovat, tj. mluvit o tom, jak spolu mluvíme.

Jazyk nám pomáhá vyjadřovat se, realizovat se, např. umělecky.

Jazyk se může líbit, protože má také estetickou hodnotu. Co je zábavnější, společenskější a sjednocující než vtip, slovní akrobacie a jazyková hra?

To vše dokáže jazyk. Proto je jazyk klíčem k utváření lidské pospolitosti. To je důležité zejména v mezikulturní komunikaci.

V zemi, jejíž jazyk neovládáme, se každodenní situace mohou stát překážkovým závodem. Je obtížné navázat kontakt s ostatními lidmi. V jednoduchých každodenních situacích je samozřejmě možné komunikovat rukama a nohama. Jakmile se však situace stane složitou, je to také problematické. Z těchto důvodů se často obklopujeme lidmi, kteří mluví stejným jazykem jako my. Jazyk se zde projevuje jako spojující prvek, ale zároveň nás také odděluje od ostatních. V důsledku toho nám zůstávají dveře zavřené – dveře k lidem jiných kultur.

Vyzkoušejte si své znalosti jazyka jako klíče ke světu – klikněte zde a získáte křížovku.

Rozptýlené poznámky k fenoménu jazyka

Představte si, že vám někdo hodí skládačku složenou z tisíce dílků. Samozřejmě se vám nikdy nepodaří zachytit všech tisíc kousků tak, aby vznikl správný obraz. Tak je to i s jazykem: když nám někdo něco řekne, přesně to se stane: letí k nám skládačka z tisíce dílků… Několik dílků můžeme zachytit, několik jich sebrat a pak je poskládat. Stejný pocit má i náš partner v rozhovoru, když nás poslouchá. Vždy tedy rozumíme jen části toho, co druhý člověk říká a co tím myslí. Je také pravda, že nás lze vždy pochopit jen částečně. To je metafora jazykové hádanky.

Co dokáže jazyk? Jazyk je kouzelník, hudebník – rozeznívá v nás struny. Tiché struny v nás.

Další metafora, nazvěme ji metaforou mince jazyka: jazyk je zvláštní mince, která při používání mění svou hodnotu. A je to mince, která, když se nepoužívá, nemá žádnou hodnotu. Představme si následující: Nechť je slovo mincí. Přidělím mu hodnotu 1 a předám vám ho. Uvidíte jedničku, až ji budete držet v rukou? Ne nutně. Je možné, že se zobrazí hodnota 5. Možná jste ode mě čekali jedničku, ale teď dostanete pětku. Jak je to možné? Sami jste změnili hodnotu – bez mého vědomí, bez mého přičinění. Ale: Pokud mi sdělíte hodnotu, mohu vám pomoci ji znovu změnit – mohu vám také dát hodnotu 1. Ale musíte mi říct, co vidíte. Takto vzniká kouzlo dialogu…

Metafora řečových bublin: Barevné a duhové, jako zrcadlo, stojí a plují před námi, když mluvíme a posloucháme – řečové bubliny a v nich: naše slova… Co vidíme? Naše slova; a my sami! Druhý člověk proniká skrz, prostředí proniká skrz… a my přesto vidíme hlavně svá slova – a sami sebe! Když se dvě bubliny řeči dotknou, vznikne nový obraz, slova se vzájemně prolínají, naše tvary se proplétají… vzniká nový smysl. Jedná se o skutečný dialog. Jsme na to připraveni?

Egocentričnost jazyka: Proč na sebe mluvíme? Protože se chceme vyjádřit. Nic nesdělujeme. Komunikujeme sami se sebou. My sami. Jazyk nemá mimo sociální interakci/komunikaci žádný význam. Význam se konstituuje pouze v sociální interakci, která je zároveň konstrukcí.

Tělo jazyka: mluvení je tělesný proces, postup, akt… něco smyslového. Když mluvíme, zažíváme to fyzicky. Proto jazyk nelze chápat pouze jako mentální jev. I když čteme v klidu, naše tělo je aktivní. Mluvení, čtení, poslech – to jsou fyzické aktivity. Mysl a tělo nelze oddělit. Patří k sobě, oba jsou stále aktivní.

Jazyk a řeč jsou integrovány do komplexních souvislostí lidského života. Na jazyk nemá smysl pohlížet izolovaně (jak to často dělá filozofie jazyka). Zvuk tvoří hudbu. Nemluvnost. Slovo je objevné. Ticho neexistuje.

Citáty na téma jazyk

Jazyk je domem bytí. Heidegger

Filosofie je bojem proti okouzlení našeho chápání prostředky našeho jazyka. Wittgenstein

Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa. Wittgenstein

A představit si jazyk znamená představit si formu života. Wittgenstein

Jazyk – zdroj všech nedorozumění. Antoine de Saint-Exupéry

To nejlidštější, co máme, je jazyk, a máme ho proto, abychom mohli mluvit. Fontane

Ti, kteří si protiřečí a argumentují, by si měli občas uvědomit, že ne každý jazyk je srozumitelný všem. Goethe

Jazyk lidí se totiž rovná jejich životu. Seneca

Berte svůj jazyk vážně! Nietzsche

Není větší iluze než názor, že jazyk je prostředkem komunikace mezi lidmi. Elias Canetti

Náš jazyk je také naší historií. Grimm

Každý člověk má svůj vlastní jazyk. Novalis

S každým novým jazykem, který se naučíte, získáte novou duši. České přísloví

Jazyk není, jazyk se děje. Heinz v. Förster

Neboť cokoli lidé dělají, poznávají, prožívají nebo vědí, nabývá významu pouze do té míry, do jaké o tom lze mluvit. Arendt

Mluv, abych tě mohl vidět. Sokrates

Něco, o čem se nemluví, se vůbec nestalo. Teprve slovo dává věcem realitu. Wilde
Wilhelm von Humboldt o povaze jazyka

„Jazyk, pojatý ve své skutečné podstatě, je v každém okamžiku něčím stálým a dočasným. Dokonce i jeho uchování prostřednictvím písma je vždy jen neúplným, mumiovým uchováním, které stále vyžaduje, aby se živá recitace snažila být v tomto procesu smyslově ztvárněna. Sama o sobě není dílem (ergon), ale činností (energeia). Její skutečná definice proto může být pouze genetická. Je to vlastně věčně se opakující práce mysli, aby artikulovaný zvuk byl schopen vyjádřit myšlenku. Přímo a striktně řečeno, toto je definice každé doby, kdy se mluví. […] Rozdělení na slova a pravidla je jen mrtvou prací vědecké pitvy. Nazvat jazyky dílem ducha je naprosto správný a adekvátní výraz, protože existenci ducha obecně lze myslet pouze v činnosti a jako takovou. […] Nejinak je tomu s porozuměním. V duši nemůže existovat nic jiného než její vlastní činnost a chápání a mluvení jsou pouze různé účinky téže síly řeči. Běžnou řeč nelze nikdy srovnávat s předáním látky. V chápání, stejně jako v mluvení, se musí rozvíjet z vlastní vnitřní síly, a to, co se mu dostává, je pouze harmonicky laděný podnět.“ (Spisy o filosofii jazyka, Dílo III, Darmstadt 1963, str. 418 a 430).

Jak výbušné může být používání jazyka, popisuje Ernst von Glasersfeld v této anekdotě: „Na závěr bych vám rád uvedl příklad, který jasně ukazuje, jak důležitý je neomezený přístup k myšlenkám. V roce 1936 se v Berlíně konaly olympijské hry. Byl postaven nejen stadion a olympijská vesnice, ale také divadlo. Přítel, kterého jsem navštívil, mě den před zahájením vzal do olympijské vesnice a nakonec do divadla. Před vchodem bylo ještě lešení a několik mužů pracovalo na vlysu nad portálem. Můj přítel mi vysvětlil, že si zřejmě pozdě, až když byl nápis hotový, uvědomili, že je pro vládnoucí stranu nepřijatelný. Nápis ve skutečnosti zněl „Jeden lid, jeden vůdce, jedno divadlo“. Ernst von Glasersfeld: Mezi jazyky.

Literatura

Bühler, Karl (1999): Teorie jazyka. Reprezentační funkce jazyka.

Jakobson, Roman (1992): Sémiotika.

Locke, John (1690): Esej o lidském porozumění.

Mersch, Dieter (ed.) (1998): Znamení o znameních. Texty o sémiotice od Peirce po Eca a Derridu.

Wittgenstein, Ludwig (2003): Filozofické úvahy.

Dialog mezi Heinzem von Foersterem a Bernhardem Pörksenem o dialogu: http://www.taz.de/!1085369/

Další literatura o jazykové citlivosti

Isselbächer-Giese, Annette/ Witzmann, Cornelia/ Königs, Charlotte/ Besuch, Natascha (2018): Stát se jazykově citlivým, učit jazykotvorně – myslet výuku jinak. In: Trendel, Georg/ Roß, Joachim (eds.): SINUS.NRW: Promoting Understanding – Designing Learning Processes. Přehodnocení matematiky a přírodních věd. Münster: Waxmann, 13-31.

Leisen, Josef (2019): Zásady ve výuce jazykově citlivých předmětů. http://www.sprachsensiblerfachunterricht.de/prinzipien [02.10.2019].

Trendel, Georg/ Roß, Joachim (2018): Úvod. In: ders. (ed.): SINUS.NRW: Podpora porozumění – utváření procesů učení. Přehodnocení matematiky a přírodních věd. Münster: Waxmann, 9-11. https://www.schulentwicklung.nrw.de/sinus/upload/Phase05/Broschuere/SINUS_Gesamt.pdf [02.10.2019].

Woerfel, Till/ Giesau, Marlis (2018). Jazykově citlivá výuka. Kolín nad Rýnem: Mercator-Institut für Sprachförderung und Deutsch als Zweitsprache (Basiswissen sprachliche Bildung). https://www.mercator-institut-sprachfoerderung.de/de/themenportal/thema/%20sprachsensibler-unterricht/ [04.10.2019].