Interkulturalita

Dítě se rodí bez kulturního porozumění, tj. „kultura“ je něco, co se musí naučit. Prostřednictvím sociálních kontaktů, společenských událostí, institucí a materiálně ovlivněného světa se u dítěte vyvíjejí subjektivní postoje, hodnoty a pojmy. Tento proces učení se kultuře (nazývaný také enkulturace) mění jedince v sociální bytost, která dokáže nevědomě ovládat kulturní znaky svého prostředí a chovat se přiměřeně. Dochází k osvojování kulturních forem a rozhodnutí.

Orientační systém

Kultura je tedy orientační systém utvářející identitu, který je internalizován a již není vědomě vnímán. Kulturní identita je zároveň vždy také identitou skupinovou, neboť ji lze vysledovat z příslušnosti k určité kulturní skupině. Vzhledem k tomu, že zacházení s vlastní identitou je silně emotivní, je při interkulturních setkáních obzvláště důležité zamyslet se nad tím, které části vlastní identity jsou individuální a které kulturní, i když to lze v každodenních situacích jen stěží nebo jen s obtížemi provést (srov. EMIL 2006, 13 a násl.).

Hodnoty a normy

V cizím kulturním prostředí se rychle ukáže, že převažují jiné hodnoty a normy. Není již možné orientovat se podle vlastních kulturních směrnic. To může vyvolat pocit neklidu a nejistoty. Teprve setkání s odlišnými kulturami umožňuje reflektovat a uvědomit si vlastní kulturní identitu. Jednání s kulturami, které představují jiné hodnoty a normy, vede k tomu, že jsou vnímány jako „cizí“ (srov. EMIL 2006, 15 a násl.).

Osobnost je produktem zasazení se do vlastní kultury. V této souvislosti je důležité vnímat vlastní kulturní identitu jako proměnlivou, protože „kultury nejsou klece a lidé nejsou jejich vězni“ (EMIL 2006, 16). Kulturní identita podléhá neustálým změnám, které jsou způsobeny konfrontací s lidmi z jiných kulturních okruhů. V multikulturní společnosti proto hovoříme o utváření multikulturních identit, které s kulturními statky nakládají situačně a individuálně (srov. EMIL 2006, 16 a násl.).

Interkulturalita – výměna mezi kulturami

Termín interkulturalita označuje proces výměny mezi různými kulturami nebo mezi osobami či skupinami s odlišným kulturním zázemím. V tomto kontextu se interkulturalita vztahuje k tradičně samostatným kulturním skupinám (srov. Irmer 2002, 11). Podle Yousefiho interkulturalita odkazuje na „teorii a praxi, způsob porozumění, který se zabývá historickým a současným vztahem všech kulturních oblastí a lidí jako jejich nositelů“. (Yousefi 2014, 25)

Setkání kultur, které mají odlišné hodnoty, systémy významů a úrovně poznání, je spojeno s podrážděním, překvapením, interakcí a sebevědomím. Předpona inter znamená „mezi“ nebo „navzájem“ a „odkazuje na skutečnost, že v procesu výměny vzniká něco nového“. (Barmeyer 2012, 81) Prostřednictvím interkulturní komunikace si interagující osoby vyjednávají nová pravidla komunikace a chování, která se vyznačují silnou hybností. Teprve když interagující osoby klasifikují „vlastní“ a „cizí“ jako významné, dochází k překrývání kulturních situací a vzniká interkulturalita (srov. Barmeyer 2012, 82).

Interkulturní komunikace

V komunikačních situacích může aspekt interkulturality sloužit jako připomínka, aby lidé nebyli vnímáni odtrženě od svého kulturního prostředí, ale jako příslušníci určité skupiny nebo skupiny lidí. Je však třeba se vyvarovat kultivace komunikačních partnerů, tj. přisuzovat jim specifické vlastnosti kvůli jejich kulturnímu prostředí (srov. Wiechelmann 2013, 331).

Kontaktní mosty

Trans-, inter- a multikulturalita

Ačkoli se pojmy trans-, inter- a multikulturalita často používají jako synonyma, jejich význam není totožný. Podle Yousefiho mají tyto tři teorie „přes zjevné rozdíly [ ] vnitřní příbuznost“ (Yousefi 2014, 25). Interkulturalita je spojovacím článkem mezi transkulturalitou a multikulturalitou.

Multikulturalita znamená soužití lidí různého původu, životních situací a kulturních způsobů života ve společnosti. Předpokládá existenci jasně odlišných, homogenních kultur. Transkulturalita naproti tomu znamená, že neexistují homogenní kultury, ale pouze kulturní hybridy s různým stupněm odlišnosti. „Kultury jsou vzájemně propojeny prostřednictvím migrace, komunikačních systémů a vzájemných ekonomických závislostí“ (Irmer 2022, 12). Národní hranice se již neberou v potaz. Transkulturalita znamená vzájemně závislou globální kulturu, která spojuje všechny národní kultury (srov. Irmer 2002, 11 a násl.). Pojem hyperkulturality je nový.

Vzrušující je také: cibulový model kultury.

Literatura

Barmeyer, Christoph (2012): Taschenlexikon Interkulturalität. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht.

Evropský modulový program pro interkulturní vzdělávání ve vzdělávání učitelů EMIL 2006. Interkulturní kompetence na základních školách. http://www.emil.ikk.lmu.de/deutch/ Handbuch-EMIL-Volltext.pdf [15.03.2017].

Irmer, Marion (2002): Interkulturní hra a učení. Praktická řešení. Knižně: WEKA Media.

Wiechelmann, Sarah (2013): Interkulturní vzdělávání v Evropě: Bylo to interkulturní nedorozumění? O nebezpečí, že kvůli kultuře ztratíme člověka ze zřetele. In: Kumbier, Dagmar/ Schulz von Thun, Friedemann (eds.): Interkulturelle Kommunikation. Metody, modely, příklady. 6. vyd. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Verlag, 323-335.

Yousefi, Hamid Reza (2014): Základní pojmy interkulturní komunikace. Mnichov: UVK.