Pojem integrace (latinsky integratio) znamená „obnovení celku“ (Hillmann 2007, 383). V sociologii označuje „integraci související s chováním a vědomím do hodnotových struktur a vzorců chování nebo sladění s nimi“ (ibid.). Obvykle se sociální skupina nebo jednotlivci homogenní společnosti vzájemně konfrontují a porovnávají, aby bylo možné provést klasifikaci mezi integrovanými a neintegrovanými (srov. Gregori 2015, 25). Jedná se o velmi komplexní pojem, takže neexistuje shoda na tom, co přesně se jím rozumí (srov. Grosche 2015).
Různé definice
Odborná rada (SVR) německých nadací pro integraci a migraci uvádí následující definici:
SVR chápe integraci jako účast všech v ústředních oblastech společenského života s co nejrovnějšími možnostmi. Ty sahají od výchovy a rané výchovy v rodině i v předškolních veřejných zařízeních, školního vzdělávání, odborného vzdělávání a života, který se určuje sám prostřednictvím práce a jejích výdělků a není závislý na transferech, až po politickou participaci – která je závislá na statusu – a také účast v nejrůznějších systémech ochrany a sociálního zabezpečení v právním a sociálním státě (Sachverständigenrat deutscher Stiftungen für Integration und Migration 2019). Filsinger tuto definici potvrzuje a shrnuje integraci jako „rovnou účast (access justice) na ekonomických, ekologických, sociálních a kulturních zdrojích společnosti“ (srov. Hinrichs 2003 citovaný ve Filsinger 2008, 8).
Systémová a sociální integrace
Esser naproti tomu rozlišuje integraci na integraci sociální a systémovou, aby byl tento pojem srozumitelnější. Systémovou integrací se rozumí integrace sociálního systému jako celku (srov. Esser 2004, 53). Sociální integrace naproti tomu odkazuje na vztah mezi jednotlivci a jejich začlenění do již existujícího sociálního systému (srov. tamtéž, 46). Lze od sebe odlišit čtyři dimenze:
– Kulturalizace, která se týká osvojování „znalostí, dovedností a kulturních ‚modelů‘, konkrétně včetně jazykové socializace“ (ibid.),
– umístění, které se týká „převzetí práv a zaujímání pozic“ (ibid.),
– interakce, která se zabývá propojením sociálních vztahů a začleněním do centrálních sítí (srov. tamtéž), a
– identifikace, které se dosahuje prostřednictvím určité loajality k sociálnímu systému (srov. tamtéž).
Integrace může být úspěšná různými způsoby, ale zde je několik obecných tipů:
Literatura
Esser, Hartmut (2004): Jaká alternativa k „asimilaci“ vlastně existuje? In: Bade, Klaus/ Bommes, Michael (eds.): Migration-Integration-Bildung. Základní otázky a problémové okruhy. IMIS-Beiträge Heft 23. Osnabrück, 41-59.
Filsinger, Dieter (2008): Podmínky úspěšné integrace – sledování a hodnocení integrace. Odborný posudek zadaný Nadací Friedricha Eberta. Bonn.
Georgi, Viola B. (2015): Integrace, diverzita, inkluze. In: Magazin II, 25-27. https://www.die-bonn.de/zeitschrift/22015/einwanderung-01.pdf [19.08.19].
Grosche, M. (2015): Inkluze, integrace, integrace, integrace, integrace, integrace, integrace, integrace. Co je to inkluze? In: Kuhl, P./ Stanat, P./ Lütje-Klose, B./ Gresch, C./ Pant, H. A./ Prenzel, M. (eds.): Inklusion von Schülern und Schülern mit sonderpädagogischem Förderbedarf in Schulleistungserhebungen. Základy a poznatky. Wiesbaden: Springer, 17-39.
Hillmann, Karl-Heinz (2007): Wörterbuch der Soziologie. Vydání páté. Stuttgart: Kröner.
Odborná rada německých nadací pro integraci a migraci (2019): Imigrační společnost. https://www.svr-migration.de/glossar/ [19.08.19].