Identita, sexuální

Sexuální identita se vztahuje na lesby, gaye, bisexuály, pansexuály, demisexuály, asexuály a pansexuály.

Zatímco sexuální orientace popisuje „orientaci sexuálních a emocionálních potřeb člověka na jiné osoby stejného nebo opačného pohlaví nebo na obě pohlaví.“ (1; srov. Sexuální orientace v psychoterapii a poradenství s. 6), sexuální identita k tomuto pojmu přidává hodnotu sebepochopení, které nelze určit výhradně na základě sexuálních vztahů nebo aktů k jiným osobám nebo s nimi.

Podle Magreta Götha a Ralpha Kohna je sexuální identita identitou, kterou si člověk vytváří na základě své sexuální orientace. Vývoj identity by ovlivněn individuální, sociální a kulturní situací a dalšími aspekty. (2; srov. Sexuální orientace v psychoterapii a poradenství s. 6).

I zde je vidět, že sexuální identita se může vyvíjet ze sexuální orientace, ale že oba pojmy by se neměly používat jako synonyma. Je třeba také zdůraznit, že necítit se sexuálně přitahován, což se může projevovat i nenavazováním sexuálních vztahů, může být také sexuální identitou, konkrétně asexualitou. Spojování sexuální identity výhradně se sexuálními vztahy/aktivitami proto může vést k nesprávným závěrům. Sexuální identita může být navíc ovlivněna mimo jiné kulturními vlivy, ale může se objevit i individuální vývoj, takže sexuální identita je komplexnější než sexuální orientace.

Stefan Timmermann naproti tomu definuje sexuální identitu následovně: „Sexuální identita je základní sebepojetí lidí, kteří si uvědomují, kým jsou jako sexuální bytosti – jak vnímají sami sebe a jak je (chtějí) vnímat ostatní. Zahrnuje biologické, sociální a také psychologické pohlaví, stejně jako sexuální orientaci“. (3; srov. Handbuch Sexualpädagogik und sexuelle Bildung, s. 261). Sexuální identita navíc není v průběhu života statická, ale spíše proměnlivá (4; srov. Handbuch Sexualpädagogik und sexuelle Bildung,s. 261).

Z toho jasně vyplývá, že sexuální vztahy, které mohou vyplývat ze sexuální orientace, nemusí být automaticky identitu utvářející; jde spíše o sebepochopení, které může být proměnlivé.

Definice sexuální identity a příklady

Asexuál: Asexuální osoby necítí sexuální přitažlivost k jiným lidem. Bisexuál: Bisexuální osoby jsou romanticky, eroticky a/nebo sexuálně přitahovány osobami vlastního nebo „opačného“ pohlaví. Toto označení sexuální identity předpokládá sebezařazení do binárního genderového řádu (srov. „pansexuál“). (…)

Demisexuál: Demisexuální osoby jsou sexuálně přitahovány pouze osobami, s nimiž již navázaly blízký vztah.

Heterosexuální: Heterosexuální osoby jsou romanticky, eroticky a/nebo sexuálně přitahovány osobami „opačného“ pohlaví. Toto označení sexuální identity předpokládá sebezařazení do binárního genderového řádu. Heteronormativita je považována za společenský princip uspořádání, podle něhož jsou sexualita a gender standardizovány.

Homosexuál: Homosexuální osoby jsou přitahovány osobami stejného pohlaví ve svých romantických, erotických a/nebo sexuálních touhách. Toto označení sexuální identity předpokládá sebezařazení do binárního genderového řádu. Někdy je vnímáno jako patologizující, proto se častěji používají termíny „lesba“ a „gay“. (…)

Lesba: Toto označení sexuální identity předpokládá sebezařazení do binárního genderového řádu. Rozumí se jím sexuální identita žen stejného pohlaví. Dříve se používalo jako pejorativní, ale díky lesbicko-gay emancipačnímu hnutí se stalo pozitivním sebeoznačením. (…)

Pansexuál: Pansexuální osoby jsou přitahovány jinými lidmi bez ohledu na jejich pohlaví. Patří sem nejen muži a ženy, ale také transsexuálové a intersexuálové. Tím je zpochybněn binární genderový řád. (…)

Gay: Toto označení sexuální identity předpokládá sebezařazení do binárního genderového řádu. Rozumí se tím sexuální identita mužů stejného pohlaví. Dříve se používalo jako pejorativní, ale díky lesbicko-gay emancipačnímu hnutí se stalo pozitivním sebeoznačením.

Sexuální identita: Označuje se také jako sexuální orientace. Identita zdůrazňuje, že se nejedná pouze o orientaci s ohledem na možné partnery, ale že je součástí identity. Přesto se může v průběhu života měnit. Někdy se sem zahrnuje také pohlaví nebo genderová identita, protože identifikace sexuální identity je závislá na kategoriích pohlaví. V této zprávě je gender pojímán jako možný průřezový rozměr, který může interagovat se sexuální identitou a vést k vícerozměrným nebo průřezovým zkušenostem.“ (Citováno z publikace Zkušenosti s diskriminací v Německu na základě sexuální identity, Dorina Kalkum, Magdalena Otto, srpen 2017, strana 124 a dále (5).

Odlišnost od genderové identity

Sexuální a genderová identita nepopisují totéž, ale často spolu souvisejí. Pohlavní identita popisuje sociální pohlaví, tj. pohlaví, s nímž se osoba identifikuje. To se může lišit od biologického pohlaví. (6)

Judith Butlerová vidí důvod pro zavedení genderové identity v problémech, které s sebou nese binární genderový systém. Z biologického hlediska nelze popřít, že existují i lidé s několika morfologickými pohlavními znaky. Nebylo by tedy přípustné přenášet tuto domnělou binárnost na genderovou identitu. V angličtině se rozlišuje biologické pohlaví od sociálního pohlaví (genderu); pro toto rozlišení v němčině by se měly používat termíny Geschlecht (pohlaví) a Geschlechtsidentität (gender). (7; srov. Das Unbehagen der Geschlechter (Genderové potíže), s. 23 a dále).

Zatímco genderová identita popisuje, jak se člověk čte nebo jak by chtěl být čten, sexuální identita zahrnuje také interpersonální sexuální vztahy, (nebo v případě asexuality absenci sexuální přitažlivosti).

Podrobnější informace o genderu naleznete zde: https://www.hyperkulturell.de/glossar/gender/.

Literatura

1 Göth, M.; Kohn, R. (2014): Sexuální orientace v psychoterapii a poradenství. Springer Verlag: str. 6

2 Göth, M.; Kohn, R. (2014): Sexuální orientace a sexuální orientace v sexuální orientaci: Sexuální orientace-v psychoterapii a poradenství. Springer Verlag: s. 6

3 Sielert, U. [ed.]; Schmidt, R. (2008): Sexuální orientace v sexuální orientaci: Handbuch Sexualpädagogik und sexuelle Bildung. Juventa Verlag: s. 261

4 Sielert, U. [ed.]; Schmidt, R. (2008): Srov. příručku Sexualpädagogik und sexuelle Bildung (2008). 1. vyd: S. 261

5https://www.antidiskriminierungsstelle.de/SharedDocs/downloads/DE/publikationen/Expertisen/expertise_diskrimerfahrungen_in_de_anhand_der_sex_identitaet.pdf;jsessionid=E2D04807FA660332333E3B75FB02D856.intranet211?__blob=publicationFile&v=3 s.124 (navštíveno 20.08.2021).

6https://www.antidiskriminierungsstelle.de/SharedDocs/downloads/DE/publikationen/Expertisen/expertise_diskrimerfahrungen_in_de_anhand_der_sex_identitaet.pdf;jsessionid=E2D04807FA660332333E3B75FB02D856.intranet211?__blob=publicationFile&v=3 (navštíveno 20.08.2021)

7 Butler, J. [Ed.]; vydání suhrkamp 2433(1991): Das Unbehagen der Geschlechter; původní název: Gender Trouble; Suhrkamp Verlag: str. 23 a násl.