Identita

„Pouze na pozadí konsolidované vlastní identity je možné se skutečně zabývat cizostí Druhého.“ (Rosa 2007, 49)

Etymologie

Identita je odvozena z latinského slova identitas a znamená „absolutní stejnost“ (Rosa 2007, 47). Sociolog Hartmut Rosa tento pojem rozebírá v různých kontextech a podobách. Ve své eseji Identita vysvětluje, že v matematice i logice „odráží vztah dokonalé rovnosti, [který] má objekt sám se sebou a pouze sám se sebou“. (Rosa 2007, 47) Z hlediska podstaty lidských bytostí je identita charakterizována jedinečností a rozpoznatelností každého jedince. Tvoří základ formování individuální osobnosti. Podle Rosy je užívání jazyka a účast na kultuře „základem veškeré mezikulturní komunikace […] a porozumění“ (Rosa 2007, 47).

Tři aspekty identity

Kulturoložka Edith Broszinsky-Schwabeová ve své knize Interkulturní komunikace rozděluje identity lidí zapojených do interkulturní výměny do tří aspektů: První a nejdůležitější je osobní identita, která úzce souvisí s vnějším vzhledem člověka. Při prvním setkání hraje zásadní roli chování, jazyk a vůně. na druhém místě je sociální identita (skupinová identita, my-identita, kolektivní identita). Zde si jedinec osvojuje charakteristické kulturní znaky a vyznačuje tak svou příslušnost ke skupině, s níž se identifikuje. Broszinsky-Schwabe dále rozlišuje sociální identitu v různých oblastech identity, jako je rodina, věková skupina, profese, náboženství atd. (srov. Broszinsky-Schwabe 2011, 44).

Kulturní identita jako třetí aspekt popisuje jednotlivé osoby nebo skupiny, které se řídí „společným jazykem, normami soužití, ideologickou a náboženskou orientací, uměleckými a vědeckými tradicemi, sportovními a řemeslnými dovednostmi, sdílenými ideály a hodnotami [orient]. Společnosti ve způsobu života se projevují například v bydlení a chování v sídlech, stravovacích zvyklostech, módě, mravech, symbolech, svátcích a oslavách“. (Broszinsky-Schwabe 2011, 46)

Obraz sebe sama – vnější obraz

Kontakty mezi různými kulturami jsou v současné době intenzivnější než kdy jindy. Zachování identity je tak výzvou. Jak jasně uvádí Broszinsky-Schwabe, každá jednotlivá kultura se svými znaky, symboly, tradicemi, vzorci chování a hodnotovými systémy má vliv na utváření identity člověka (srov. Broszinsky-Schwabe 2011, 46). To se stává zvláště zřejmým při konfrontaci s cizí kulturou nebo při integraci v cizí zemi.

Psycholožka Annekatrin Hoppeová v této souvislosti zkoumá, do jaké míry se v novém prostředí mění dříve známý sebeobraz. Ve své eseji So war ich nicht, so bin ich nicht vysvětluje, že při snaze o integraci do cizího prostředí se zpochybňují známé vzorce chování a názory i vlastnosti, které by jinak zůstaly skryté (srov. Hoppe 2013). Vlastní obraz, který vyrostl ze známého kulturního prostředí, pak již neodpovídá cizímu obrazu. To následně vede k „nejistotě vlastní identity“ (Hoppe 2013, 176).

Globalizace

Vývoj identity je pozitivně i negativně ovlivňován neustálou změnou kultur. Změny kultur svědčí o tom, že „kultura [je] přenosná, je nákladem svých nositelů“. (Groh 2003, 172) V této souvislosti Groh ve svém článku Změna identity – globalizace a kulturní indukce konstatuje, že globalizace způsobuje destabilizaci původních, autonomních kultur, které jsou vystaveny působení industriálních kultur. Vzhledem k „rozdílům v dominanci“ (Groh 2003, 162) dochází k částečnému nebo úplnému vymazání kultur, čímž jsou lidé zbaveni možnosti utvářet si individuální identity (srov. Groh 2003, 177).

Literatura

Broszinsky-Schwabe, Edith (2011): Interkulturní komunikace. Nedorozumění – porozumění. Wiesbaden: Springer.

Groh, Arnold (2003): Změna identity. Globalizace a kulturní indukce. In: Kimminich, Eva (ed.): Welt Körper Sprache. Perspektivy kulturních forem vnímání a reprezentace. Kulturní identita. Konstrukce a krize. Svazek 3. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang, 161-185.

Hoppeová, Annekatrin (2013): Klíčová slova v českém jazyce: So war ich nicht, so bin ich nicht. O vlivu kulturního prostředí na vlastní identitu. In: Kumbier, Dagmar/ Schulz von Thun, Friedemann (eds.): Interkulturní komunikace: metody, modely, příklady. 6. vyd. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt, 170-186.

Rosa, Hartmut (2007): Identita. In: Straub, Jürgen/ Weidemann, Arne/ Weidemann, Doris (eds.): Handbuch interkulturelle Kommunikation und Kompetenz. Základní pojmy – teorie – oblasti použití. Stuttgart: Metzler, 47-56.