Hybridita

Model hybridity popisuje interkulturní proces, v němž dochází k reorientaci identity jedince (srov. Gugenberger 2010, 68). Termín hybridita je odvozen z latinského slova hybrida „míšenec“ a předpokládá, že jedinci vytvářejí nově konstruovanou, a tedy třetí identitu z identity svého původu a identity hostitelské společnosti (srov. Gugenberger 2010, 68). Model hybridity považuje mluvčího za „sociálního aktéra“ (Gugenberger 2010, 68), který vytváří nové variety z prolínání dvou kultur a jazyků, které přesahují zavržení nebo upřednostnění jednoho jazyka nebo kultury (srov. Gugenberger 2010, 68).

Koncept: Hybridita podle Bhabhy

V roce 1994 Bhabha vytvořil ústřední koncept hybridity založený na Foucaultově teorii diskurzu (srov. Engel/Lewicki 2005, 1). Základem této koncepce je, že nová identita může vzniknout pouze ve třetím prostoru mezi dvěma kulturami (srov. Engel/Lewicki 2005, 1). „Pro Bhabhu je subjekt spíše uzlem a křižovatkou jazyků, řádů, diskurzů a systémů, které jej prostupují, se všemi vjemy, emocemi a procesy vědomí, které jsou s nimi spojeny. Jeho metafora ‚zauzlovaného subjektu‘ tak posouvá multikulturalismus z teritoriálního pojmu na osobu“ (Engel/Lewicki 2005, 2).

Historie: Historie pojmu hybridita

Termín hybridita se začal používat v 19. století v souvislosti s etnickou heterogenitou a získal negativní konotaci. Přitom pojem hybridita má pozitivní konotaci (srov. Fludernik 2001, 12) a „funguje […] jako klíčový pojem pro popis kulturní rozmanitosti“ (Fludernik 2001, 12), který má progresivní charakter (srov. Fludernik 2001, 12). Rozhodnutí mluvčího používat hybridní jazykové formy lze chápat jako odpor vůči převládajícím modelům asimilační ideologie a jako signál existující jazykové rozmanitosti jednotlivců (srov. Gugenberger 2010, 70).

Přesun do současnosti

V současnosti se fenomén hybridity uplatňuje i mimo koloniální kontext, například při zkoumání a popisu otevřených konceptů identity migrantů. Na příkladu muslimských migrantů v Německu a Evropě Foroutan/ Schäfer předkládají tezi, že jakmile lidé pocítí příslušnost k různým kulturním prostorům, vytvářejí se na individuální úrovni nové metanarativy původu a identity a kulturní sounáležitosti (srov. Foroutan/ Schäfer 2009, 1 a násl.). Kritici teorie hybridity naopak tvrdí, že migrační procesy jako celek nevedou k fragmentaci identity subjektu, a proto nelze hybridizaci chápat jako univerzální jev (srov. Castro Varela 2015, 270 a násl.).

Rozdíl od hyperkulturality

Na rozdíl od teorie hyperkulturality má hybridní identita jasný demarkační charakter. Bienfait to popisuje jako sociální „juxtapozici a neustále se měnící, sjednocující moment identifikace“ (Bienfait 2006, 93). Proces „vytváření“ vlastní kultury v rámci skupiny vrstevníků je tedy prostředkem proti bezdomovectví (srov. Foroutan/ Schäfer 2009, 1). Dochází k dezintegraci, protože úplná integrace v zemi příchodu se zdá být nedosažitelná (srov. Foroutan/Schäfer 2009, 1 a násl.).

Lingvistika: Jak vznikají hybridní variety?

Hybridní formy se vyznačují mimořádně rozmanitými jazykovými vlastnostmi. Drobných jazykových úprav na fonetické a prozodické úrovni lze například dosáhnout pomocí přepínání kódů. Stejně tak může hybridní varieta zahrnovat vznik nového jazyka (srov. Gugenberger 2010, 68 a dále). Pokud jde o stupeň hybridity, je třeba poznamenat, že pokud je velká část jazykových rysů, např. z jazyka původu, nahrazena jazykem hostitelské společnosti, jedná se o nízký stupeň hybridity. Jakmile se však dosáhne přibližně středu obou zdrojových jazyků, jedná se o prostor bez jazykových hranic, v němž nelze žádný ze zdrojových jazyků označit za dominantní. V takovém případě je dosaženo třetího prostoru (srov. Gugenberger 2010, 69). Vzniklé hybridní odrůdy se mohou předávat z generace na generaci, stejně jako mohou existovat jen dočasně (srov. Gugenberger 2010, 68)

literatura

Bienfait, Agathe (2006): Im Gehäuse der Zugehörigkeit. Wiesbaden: VS.

Castro Varela, Maria do Mar/ Dhawan, Nikita (2015): Postkoloniale Theorie – eine kritische Einführung. 2. Auf. Bielefeld: transcript.

Engel, Christine/ Roman Lewicki (2005): Konzepte von Interkulturalität. In: Engel, Christine/ Lewicki, Roman (Hrsg.): Interkulturalität. Slawistische Fallstudien. Bd. 12. Innsbruck: Innsbrucker Beiträge zur Kulturwissenschaft: Slavica Aenipontana, 1–8.

Fludernik, Monika (2001): Hybridität. Theorie und Praxis. In: Polylog 8, 7–25.

Foroutan, Naika/ Schäfer, Isabel (2009): Hybride Identitäten – muslimische Migrantinnen und Migranten in Deutschland und Europa. https://www.bpb.de/apuz/32223/hybride-identitaeten- muslimische-migrantinnen-und-migranten-in-deutschland-und-europa?p=all [22.06.2018].

Gugenberger, Eva (2010): Das Konzept der Hybridität in der Migrationslinguistik. In: Ludwig, Ralph/ Schwarze, Sabine (Hrsg.): Sprache, Identität, Kultur. Bd. 8. Frankfurt am Main: Peter Lang, 67–92.