Geert Hofstede byl nizozemský kulturolog, sociální psycholog a emeritní profesor organizační antropologie a mezinárodního managementu na Maastrichtské univerzitě. V odborných kruzích je považován za zakladatele statisticky založeného mezikulturního výzkumu.
Měřitelné aspekty
Na konci 60. let 20. století Hofstede provedl empirickou studii s více než 110 000 zaměstnanci IBM v 67 zemích a na jejím základě vytvořil model kulturních dimenzí. Původně Hofstede identifikoval čtyři kulturní dimenze, později k nim přibyly další dvě a počet zkoumaných zemí se rovněž zvýšil na 76. „Dimenze je aspekt kultury, který lze měřit ve vztahu k ostatním kulturám.“ (Hofstede 2017, 38)
Následuje přehled kulturních dimenzí:
Kulturní dimenze mocenské distance popisuje projevy mocenských vztahů v rámci kultur i jejich rozložení. Ať už se jedná o odstup mezi rodiči a dětmi, učiteli a žáky, nadřízeným a zaměstnancem – hierarchické vztahy lze tolerovat různě. Mocenská distance je tedy
„míra, do jaké méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi očekávají a akceptují nerovnoměrné rozdělení moci“. (Hofstede 2017, 518)
Druhá kulturní dimenze popisuje vztah mezi individualismem a kolektivismem v rámci příslušné kultury. Zatímco individualistické kultury kladou důraz na osobní seberealizaci, kolektivistické kultury zdůrazňují identitu my – skupina.
„Individualismus představuje takovou formu společnosti, v níž sociální vazby mezi jednotlivci nejsou příliš silné. Od každého se očekává, že se bude starat pouze o sebe nebo o svou nejbližší rodinu.“ (Hofstede 2017, 516)
„Kolektivismus představuje společnost, v níž lidé žijí od narození ve we-skupinách, tedy skupinách se silným pocitem sounáležitosti, které jim za jejich nezpochybnitelnou loajalitu poskytují ochranu po celý život.“ (Hofstesteff). (Hofstede 2017, 516)
Kultury se s neznámými situacemi, které vyvolávají nejistotu, vyrovnávají různými způsoby. Členové společností s vysokou mírou vyhýbání se nejistotě se snaží neznámé i nejisté zvládat pomocí regulačních opatření. Kultury s nízkou mírou vyhýbání se nejistotě naopak kladou menší důraz na orientaci na pravidla.
Vyhýbání se nejistotě označuje „míru, do jaké se členové kultury cítí ohroženi nejednoznačnými nebo neznámými situacemi“. (Hofstede 2017, 522)
Kulturní dimenze maskulinity a femininity je sociokulturní kategorií, neboť popisuje rozdělení rolí mezi muži a ženami.
„Maskulinita označuje společnost, v níž jsou jasně vymezeny emocionální genderové role: Muži mají být asertivní, tvrdí a zaměřeni na materiální úspěch; ženy mají být skromné, něžné a mají se starat o kvalitu života.“ (Hofstede 2017, 518)
„Feminita představuje společnost, kde se emocionální genderové role překrývají: muži i ženy jsou považováni za skromné, citlivé a zabývající se kvalitou života.“ (Hofsteede, 2005). (Hofstede 2017, 514)
Dimenze dlouhodobé a krátkodobé orientace popisuje orientaci společností buď na krátkodobé úspěchy, nebo na dlouhodobá řešení.
„Dlouhodobá orientace znamená pěstování ctností, které jsou orientovány na budoucí úspěch, zejména šetrnost a vytrvalost“. (Hofstede 2017, 518)
„Krátkodobá orientace znamená pěstování hodnot spojených s minulostí a přítomností, zejména úcty k tradicím, zachování „tváře“ a plnění společenských povinností.“ (Hofstesteff). (Hofstede 2017, 517)
Šestá kulturní dimenze z roku 2010 popisuje, jak je ve společnosti nakládáno s projevy individuálních potřeb – orientace na požitek nebo spíše zdrženlivost.
„Požitek označuje společnost, v níž je umožněno poměrně velkorysé uspokojování základních a přirozených lidských potřeb, které spočívají v užívání si života a zábavě.“ (Srov.
„Omezování představuje společnost, v níž je uspokojování potřeb potlačováno a regulováno pomocí přísných společenských norem.“
Kritické hlasy
Hofstedeho kritici si stěžují, že průzkumy byly prováděny výhradně mezi zaměstnanci IBM, a proto z jejich výsledků nelze vyvozovat reprezentativní závěry o celé populaci dané země. Zaměstnanci IBM neodpovídají „průměrným“ občanům, protože pro tuto práci je vyžadována nadprůměrná úroveň kvalifikace.
Hofstedeho teorii kulturních dimenzí kritizuje také německý kulturolog Klaus P. Hansen: „Celkově je jeho kniha pro moderní kulturní studia katastrofou. Hřeší proti veškerému pokroku, kterého bylo od šedesátých let dosaženo, a ze všeho nejvíc toto dílo machruje s nepoučitelnými, kteří si mysleli, že pojem kultura je nesmysl. Ti psychologové, sociologové a ekonomové, kteří věří pouze empirickým analýzám, byli Hofstedeho statistikou přesvědčeni, že kultura sestává z tvrdých faktů, které lze měřit a vážit.“ (Hansen 2000, 285)
Dále je kritizováno, že celá země je charakterizována jako skupina, která nemůže odrážet identitu a sebepochopení jednotlivých sociálních skupin. Vzhledem k tomu, že společnost je ve stavu neustálého procesu a změn, data, která jsou dnes již více než 40 let stará, nejsou z dnešního pohledu již dostatečně vypovídající. Rovněž dosud popsaných pouze šest dimenzí nestačí k adekvátnímu vymezení komplexních kultur.
Literatura
Hansen, Klaus P. (2000): Kultur und Kulturwissenschaft. Eine Einführung. 2. Aufl. Tübingen/ Basel: Francke.
Hofstede, G.: Lokales Denken, globales Handeln. Interkulturelle Zusammenarbeit und globales Management. 6. Aufl. München: Beck.
Geert Hofstede: https://geerthofstede.com [07.07.2018].