Hodnoty

Průvodce hodnotami. Hodnoty utvářejí identitu. „Aby totiž člověk mohl dobrovolně a svobodně uznávat a přijímat cizí hodnoty, musí mít své vlastní. (Schopenhauer 1819)

Hodnoty lze chápat jako přesvědčení nebo vodítka. Podle komunikačního vědce a psychologa Gerharda Maletzkeho „[hodnotové orientace] jsou základem našeho myšlení, prožívání a jednání […]. Tyto orientace se předávají z generace na generaci v procesu socializace, přičemž změny jsou v souvislosti se sociálními změnami zcela možné.“ V tomto případě se jedná o hodnotové orientace. (Maletzke 1996, 80)

Kulturní strukturální rysy

Hodnoty působí jako ucelená síť, podle níž je třeba se orientovat. Rozdíl spočívá v individuální váze příslušné kultury (srov. Maletzke 1996, 80). Maletzke dále ve své práci Interkulturní komunikace popisuje hodnotové orientace jako „kulturní strukturální rys, [který] si lidé uvědomují až při setkání s lidmi z jiných kultur s jejich vlastními hodnotovými orientacemi“. (Maletzke 1996, 80) Doplňujíc to, kulturoložka Edith Broszinsky-Schwabeová shrnuje hodnoty jako „představy o cílech individuálního nebo komunitního života, [které] vyvolávají postoje, jednání a plány“. (Broszinsky-Schwabe 2011, 177).

Lutz H. Eckensberger ve svém článku Hodnoty a morálka poukazuje na to, že hodnotové koncepty lze vysvětlit z hlediska vývojové psychologie. Již Jean „Piaget (1954) v ostré analýze souvislostí mezi poznáním, emocemi a hodnocením ukazuje, že tyto na sebe z hlediska vývojové psychologie odkazují. […] Operační zvratnost (‚konkrétní operaceʻ) umožňuje normativní pocity a je jimi živena; odpovídá hodnotovým obsahům.“ (Eckensberger 2007, 511)

Změna hodnot

Podle Maletzkeho jsou sice hodnotové orientace obecně konstantní, nicméně poznamenává, že stejně jako kultury se i hodnoty v průběhu času postupně mění a proměňují (srov. Maletzke 1996, 89). To je patrné u „mladé generace, [která] vykazuje tendenci k větší aktivitě, kreativitě a sebeurčení. Spontánnost, prožitek, svoboda, osobní komunikace nabývají na významu, zatímco standardizované a navyklé chování upadá“. (Maletzke 1996, 89) Naproti tomu ve třetím světě dochází současně ke změně hodnotové orientace. Maletzke kritizuje především příliv technologií, médií a moderních sociálních struktur, které zahrnují západní hodnoty, jako je „pracovitost, pořádek, dochvilnost [a] spolehlivost“ (Maletzke 1996, 89), a tím „rozbíjejí“ tradiční kulturní formy. Takovéto změny „vedou k celosvětové kulturní asimilaci, k ‚amerikanizaciʻ nebo ‚westernizaciʻ“. (Maletzke 1996, 90)

Hodnotové koncepty a nedorozumění

Broszinsky-Schwabe ve své knize Interkulturní komunikace objasňuje, že hodnoty úzce souvisejí s vývojem identity a vyznačují se rysy různých kultur. Autorka rozlišuje hodnoty materiální (bohatství, peníze, majetek), sociální (rodina, společenství), morální/etické (čest, hrdost, spravedlnost) a náboženské (náboženské zásady, vynechání).

Významné pro jednotlivé kultury jsou jejich odlišné hodnoty. Například západní kultury mají tendenci k materialistickému způsobu života, zatímco v islámských oblastech jsou nejdůležitější etické a náboženské hodnoty. Když spolu lidé z různých kultur komunikují nebo jednají, mohou kvůli rozdílným hodnotovým orientacím vznikat nedorozumění nebo dokonce vážné konflikty (srov. Broszinsky-Schwabe 2001, 177).

Institucionální předávání hodnot

Broszinsky-Schwabe dále vysvětluje, do jaké míry jsou hodnoty předávány prostřednictvím různých institucí. Základní hodnoty jsou předávány v rámci rodiny nebo sociálního společenství. Stát se zase snaží předávat národní hodnoty (láska k vlasti, obrana vlasti) prostřednictvím vzdělávacích institucí. Dále společnosti s ideologickými záměry (determinismus, pozitivismus, nihilismus atd.) reprezentují a šíří příznivé či nepříznivé, násilné hodnoty. Jako poslední významnou instituci pro předávání hodnot lze uvést církev (srov. Broszinsky-Schwabe Jahr, 178 a násl.). Podle Bronzinského-Schwabeho mají náboženství se svými tradicemi vliv na různé „cíle a životní praxi mnoha milionů lidí na světě. Tyto hodnotové orientace určují chování vůči nadpřirozeným silám, přírodě a bližním“. (Broszinsky- Schwabe 2011, 179)

Literatura

Broszinsky-Schwabe, Edith (2011): „Vědecké a kulturní hodnoty jsou pro člověka důležitým faktorem: Interkulturní komunikace. Nedorozumění – porozumění. Wiesbaden: Springer.

Eckensberger, Lutz H. (2007): Hodnoty a morálka. In: Straub, Jürgen/ Weidemann, Arne/ Weidemann, Doris (eds.): Handbuch interkulturelle Kommunikation und Kompetenz. Základní pojmy – teorie – oblasti použití. Stuttgart: Metzler, 505-515.

Maletzke, Gerhard (1996): Interkulturní komunikace. O interakci mezi lidmi různých kultur. Opladen: Westdeutscher.

Schopenhauer, Arthur (1819): Svět jako vůle a představivost. Lipsko: Brockhaus.