Feminismus

Termín feminismus označuje a) „hnutí, které prosazuje politicko-praktická opatření ke zlepšení životních šancí žen ( ženské hnutí, emancipace), a b) teoreticko-vědecké úsilí o vnímání a překonání diskriminace ženského pohlaví jako překážky vědeckého (a praktického) poznání“ (Bundeszentrale für politische Bildung o.J.).

Zásadní změna postavení žen se předpokládá úpravou životních situací, sociálních rolí i struktur a procesů, které konceptualizují podřízenost žen (srov. Thiessen 2008, 38).

Historické pozadí ženského hnutí

Z historického hlediska feminismus charakterizuje hnutí, které bylo politicky a sociálně utvářeno a prosazovalo teoretické směrnice. V 18. a 19. století ženská hnutí vznikla z předchozích hnutí, která byla kritická vůči společnosti a nadvládě a usilovala o vytvoření rovných občanských práv pro ženy, jaká již platila pro muže, a mimo jiné také v oblasti reprodukce (srov. Müller 2013, 132, 134). Mezi různá feministická hnutí patří například liberální feminismus, ekofeminismus a černý feminismus (srov. Thiessen 2008, 38).

Ještě před vznikem těchto hnutí byly feministické přístupy v literární oblasti zastoupeny mimo jiné Simone de Beauvoir, Mary Wollstonecraftovou a Virginií Woolfovou. Elaine Showalterová chronologicky pojmenovává tři fáze ženského psaní: 1. Feministická fáze (1840-1880), v níž byly napodobovány estetické mužské normy a standardy, 2. Feministická fáze (1880-1920), v níž byly často prosazovány radikální a separatistické postoje, a 3. Ženská fáze (1920 až do současnosti), která se zaměřuje především na ženské psaní a zkušenosti (srov. Barry 2009, 116, 118). Judith Butler je v současnosti autorkou, která se zabývá zejména genderem (srov. Barry 2009, 139; Thiessen 2008, 41).

Mezi nejvýznamnější hnutí patří dvě ženská hnutí na přelomu 60. a 70. let 20. století, v nichž ženy vznášely požadavky zejména v oblasti sexuality a populační politiky (srov. Barry 2009, 116f.; Müller 2013, 131). Celkově byla neplacená práce, kterou vykonávaly, také důležitým tématem od Francouzské revoluce až po hnutí v bývalé NDR. Ve druhé polovině 19. století docházelo k rozkolu mezi ženami, neboť požadavky souvisely s příslušnou třídou jejich (manželů) mužů, takže proletářské a buržoazní ženy byly ve vzájemném rozporu a v některých případech se musely opět podřídit svým mužům (srov. Müller 2013, 131f.).

Druhá polovina 20. století se naopak opět silně orientovala na první ženské hnutí. Feminismus byl spojen se socialismem a vymezením se vůči mužům usiloval o vlastní kulturu v politické sféře i ve výzkumu. Navzdory prozatímním úspěchům v NDR, jako bylo povolení potratů, byly ženy stále do značné míry odsunuty do pozadí (srov. Müller 2013, 133).

Feminismus v akademickém a současném diskurzu

Feministická kritika je „specifický druh politického diskurzu: kritika a teoretická praxe, která se angažuje v boji proti patriarchátu a sexismu“ (Moi 1989, 117). Místo o „feminismu“ bychom však měli spíše hovořit o „feminismech“, protože zájmy různých hnutí jsou velmi různorodé – i když vzájemná výměna i ovlivňování probíhalo a probíhá (srov. Lenz 2018).

Navzdory četným přístupům je lze sdružit na základě podobného chápání genderu a společnosti. Lze rozlišovat mezi strukturálním feminismem, který se zaměřuje na genderové nerovnosti a mocenské vztahy, a institucionálním feminismem, který se soustředí spíše na pragmatické reformy a strukturální změny. Mezi další podkategorie patří diskurzivní feminismy, které se zaměřují na to, jak jsou obrazy genderu kulturně vytvářeny a šířeny, a queer feminismy, které se zabývají sexuální a tělesnou rozmanitostí a požadují její uznání. (srov. Lenz 2018).

Vedle feminismů a ženského hnutí je třeba zejména v akademickém kontextu rozlišovat genderová studia, což je interdisciplinární vědní obor, který kriticky zkoumá kulturní a sociální podmínky z genderové perspektivy a opírá se o vědecké teorie a metody (srov. Lenz 2018).

Feminismus hraje důležitou roli i v současných společenských diskurzech. Za zmínku stojí zejména dodnes aktuální hnutí MeToo, které v roce 2006 zahájila americká aktivistka Tarana Burke a které se stalo populárním až v roce 2017 díky tweetu #MeToo Alyssy Milanos. Ta vyzývá ke sdílení tohoto hashtagu lidi, kteří se stejně jako ona již stali obětí sexualizovaného násilí (srov. Martini 2020, 1). „Ve své podstatě […] je [debata #MeToo] o tom, že ženy chtějí určovat své vlastní tělo a sexualitu“ (Lenz 2018).

Další kontroverzní debatu rozpoutala J. K. Rowlingová na konci roku 2019 tweetem, v němž podpořila britskou výzkumnici Mayu Forstaterovou, která předtím prohlásila, že biologické pohlaví nelze změnit (srov. Steiner 2019). To vyvolalo kritiku ze strany transgenderové komunity (srov. Hanfeld 2020). j. k. Rowlingová však zdůrazňuje, že hájí práva žen, mužů, homosexuálů, heterosexuálů i transsexuálů (srov. Rowling 2020).

Literatura

Barry, Peter (2009): Počáteční teorie. Úvod do literární a kulturní teorie.

Peter Barry a Helen Carr (eds.): Literární teorie a literatura. Vydání třetí. Manchester and New York: Manchester University Press.

Bundeszentrale für politische Bildung (b.d.): Feminismus. Spolková agentura pro občanské vzdělávání. https://www.bpb.de/nachschlagen/lexika/politiklexikon/17484/feminismus [18.09.2020].

Hanfeld, Michael (2020): J. K. Rowlingová zasahuje do sporu o transgenderové myšlenky. FAZ.NET.https://www.faz.net/aktuell/feuilleton/debatten/j-k-rowling-legt-im-streit-um-transgender-vorstellungen-nach-16810240.html#void [19.09.2020].

Lenz, Ilse (2018): „Všichni lidé, kteří se chtějí stát součástí rodiny, jsou věrní své rodině. Od pečovatelské práce k #MeToo. Aktuální feministické problémy a debaty v Německu. Spolková agentura pro občanské vzdělávání. bpb.de/apuz/267940/von-der-sorgearbeit-bis-metoo-aktuelle-feministische-themen-und-debatten-in-deutschland?p=all [19.09.2020].

Martini, Franziska (2020): Kdo je #MeToo? Síťové analytické zkoumání (anti)feministických protestů na Twitteru….. Mediální a komunikační studia 3 (68): 255.

Moi, Toril (1989): Feministka, žena, ženský. In: The Feminist Reader (Feministická čítanka). Eseje o genderu a politice literární kritiky. Catherine Belsey a Jane Moore (eds.). New York: Basil Blackwell, 117-32.

Müller, Ursula G.T. (2013): „Všichni, kdo se zabývají feminismem, se musí naučit, jak se chovat: Politický domov pro feminismus – půl světa pro levici. Politické umístění feminismu. Wiesbaden: Springer VS.

Rowlingová, Joanne K. (2020): J. K. Rowlingová píše o svých důvodech, proč se vyjadřuje k otázkám pohlaví a genderu. J. K. ROWLINGOVÁ. https://www.jkrowling.com/opinions/j-k-rowling-writes-about-her-reasons-for-speaking-out-on-sex-and-gender-issues/ [19.09.2020].

Steinerová, Noëlle. (2019): J. K. Rowlingová si vysloužila shitstorm kvůli genderovému tweetu. Nau media.https://www.nau.ch/people/welt/jk-rowling-erntet-shitstorm-wegen-geschlechter-tweet-65631793 [19.09.2020].

Thiessenová, Barbara (2008): Genderové a genderové rozdíly: Feminismus: rozdíly a kontroverze. In: Handbook of Women’s and Gender Studies (Příručka ženských a genderových studií). Teorie, metody, empirie. Ruth Becker a Beate

Kortendiek (eds.). Druhé a aktualizované vydání. Vyd. Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 37-44.