Etnocentrismus

Termín etnocentrismus pochází z řeckého slova ethnos „lid“. Lid se jako doktrína, ideologie nebo intelektuální proud přesouvá do středu.

Interdisciplinární termín

Mezitím se etnocentrismus stal běžným termínem, který nachází interdisciplinární uplatnění. Používá se v psychologii, sociálních vědách a politologii. Etnocentrismus je chápán jako příklon jedince ke kulturně cizím lidem a skupinám. Člověk se dívá brýlemi své vlastní kultury („vlastní skupiny“), činí ji standardem a na základě toho interpretuje příslušnou jinou kulturu („cizí skupinu“). To vede k nereflektovanému přenášení postojů z vlastní kultury. Spolu s tím lze pozorovat normativní tendence: Lidé považují vlastní kulturu a náboženství za dobré, morální a ctnostné. Cizí skupiny jsou naopak považovány za špatné, nemorální a ohrožující.

Předsudky a stereotypy

Svou roli tak hrají i stereotypy a předsudky, které se, pokud nejsou přehodnoceny, mohou stát základem rasistického nebo nacionalistického chování: „Etnocentrismus přesahuje pouhou xenofobii v tom, že cizí je vnímáno nejen jako cizí, a tedy děsivé, ale především jako ´podřadné´ v důsledku přehnaného pocitu my“ (Wahle 2017, 231).

Definičním protipólem etnocentrismu je polycentrismus, který prosazuje otevřený a tolerantní postoj k lidem jiných kultur, způsobů života a názorů. Respektuje se jedinečnost a nezávislost jiných kultur a kriticky se přitom reflektují vlastní kulturní hodnoty a postoje.

Etnocentrismus označuje tendenci určité skupiny považovat vlastní kulturu, tradice, hodnoty a normy za nadřazené a „správné“ ve srovnání s jinými kulturami a skupinami. Etnocentrismus může vést k tomu, že lidé považují jiné kultury za „cizí“, „exotické“ nebo „méněcenné“ a znehodnocují je nebo diskriminují. Etnocentrismus může také vést k předsudkům, stereotypům a konfliktům mezi různými skupinami. Je důležité poznamenat, že etnocentrismus není založen pouze na etnické příslušnosti, ale může být založen i na jiných znacích identity, jako je náboženství, jazyk, pohlaví nebo sexuální orientace.

Etnocentrismus je způsob myšlení, kdy je vlastní kultura, náboženství nebo národ považován za směrodatný při hodnocení a výkladu světa. Nejedná se pouze o oceňování vlastní kultury, ale také o pohrdání jinými kulturami nebo jejich odmítání. Etnocentričtí lidé mají tendenci považovat vlastní kulturní dědictví za jediný legitimní základ hodnot a norem a podle toho hodnotí ostatní kultury. To může vést ke zkreslenému a negativnímu vnímání jiných kultur.

Etnocentrismus se může projevovat na různých úrovních. Na úrovni jednotlivce může etnocentrismus vést k předsudkům a diskriminaci, například když je člověk odmítán nebo diskriminován kvůli svému kulturnímu původu. Na společenské úrovni může etnocentrismus vést k sociální nerovnosti a rasismu. Může také přispívat k podněcování konfliktů mezi různými kulturami nebo národy.

Je důležité zdůraznit, že etnocentrismus není univerzální lidskou vlastností, ale kulturní konstrukcí, která se může v různých kulturách lišit. Kulturní rozmanitost a interkulturalita jsou důležitými prvky pro otevřenou a tolerantní společnost, která podporuje respekt a uznání různých kultur a perspektiv.

Literatura

Ahlheim, Klaus (2013): Rechtsextremismus, Ethnozentrismus, politische Bildung. Kritische Beiträge zur Bildungswissenschaft, sv. 8. Hannover: Offizin.

Hagedorn, Jörg et al. (eds.) (2010): Etnicita, gender, rodina a škola: heterogenita jako výzva pro vzdělávání. Wiesbaden: VS.

Sumner, William Graham (2007): Folkways. A Study of Mores, Manners, Customs and Morals (Studie o mravech, zvycích a morálce). Reprint Cosimo Classics. New York: Dover Publications.

Wahle, Štefan (2017): Fremdheitserlebnisse und Helferphantasien unter dem Einfluss von Ehtnozentrismus. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů. 2. vyd. Norderstedt: Books on Demand.