Eristická dialektika (Arthur Schopenhauer)

Arthur Schopenhauer byl německý filozof, spisovatel a univerzitní pedagog. Narodil se v roce 1788 v Gdaňsku jako syn obchodnické rodiny. V letech 1803/1804 podnikl Schopenhauer vzdělávací cestu po Evropě. Poté studoval medicínu v Göttingenu a následně filozofii v Berlíně. V roce 1813 získal Schopenhauer také doktorát z filozofie. V roce 1819 vyšlo jeho hlavní dílo Die Welt als Wille und Vorstellung (Svět jako vůle a představa). O rok později začal vyučovat na berlínské univerzitě. Kvůli epidemii uprchl Schopenhauer v roce 1831 do Frankfurtu nad Mohanem, kde v roce 1860 zemřel.

 

Eristická dialektika – Umění mít pravdu

„Eristická dialektika je umění vést spor a vést spor tak, abychom měli pravdu, to znamená per fas et nefas (správně a nesprávně).“ (Schopenhauer 2019, 10)

Arthur Schopenhauer označuje „přirozenou[] špatnost“ (tamtéž, 10), „vrozenou ješitnost“ (tamtéž, 10 a násl.) a „garnitura“ (tamtéž, 11) za základní lidské vlastnosti a zároveň za příčiny nutnosti eristické dialektiky. První z nich znamená, že lidé nejsou v zásadě čestní a neříkají pouze pravdu. Ješitnost směřuje k tomu, že se nechceme mýlit a že by náš partner neměl mít pravdu. A konečně lokajství znamená, že lidé nejprve mluví a teprve potom myslí (srov. Schopenhauer 2019).

Co ale vlastně znamená eristická dialektika? Jak již vyplynulo z výše uvedeného citátu, v Eristické dialektice jde o to, abychom měli při diskusi pravdu, a to per fas, tj. přípustným způsobem, a per nefas, tj. nepřípustným způsobem. In permissible way znamená říkat pravdu, in impermissible way znamená neříkat pravdu. Pokud si dodatečně uvědomíme, že jsme se mýlili, měli bychom to uvést na pravou míru (srov. Schopenhauer 2019): „Pravda by se měla jevit jako nepravda a nepravda jako pravda“ (Schopenhauer 2019, 11).

O tvrzení lze uvažovat jednak z hlediska jeho objektivní pravdivosti, jednak z hlediska jeho platnosti u partnera rozhovoru. V eristické dialektice nezáleží na pravdivosti tvrzení, ale na tom, zda je můžeme odpovídajícím způsobem obhájit a zda je jako pravdivé přijímáno také interlokutorem. „Proto dochází k tomu, že ten, kdo vede spor, zpravidla nebojuje o pravdu, ale o svou propozici“ (Schopenhauer 2019, 12). Zájem o pravdu ustupuje zájmu o marnost (srov. Schopenhauer 2019).

Eristickou dialektiku je třeba odlišit od logiky, tj. čisté objektivní pravdy, a také od sofistiky, tedy tvrzení nepravdivých propozic, protože jak logika, tak sofistika předpokládají, že známe pravdu. Protože však podle Schopenhauera nevíme, co je pravda, můžeme ji ve sporu zanedbat. Eristickou dialektiku lze tedy spíše považovat za „logiku zdání“ (Schopenhauer 2019, 20).

 

O metaforice sporu

Je nápadné, že Schopenhauer používá pro disputace metafory, které mají válečný charakter – např. útok a obrana, napadání a bránění, protivníci, zbraně, vítězové, hádka, úder i boj. Dále přirovnává disputace k šermu: „zasáhnout a odrazit, to je to, na čem záleží, právě tak v dialektice: je to intelektuální umění šermu“ (Schopenhauer 2019, 21 n.). Lakhoff a Johnson poznamenávají, že metafory ovlivňují nejen jazyk, ale i myšlení a jednání. Podle toho při diskusi útočíme a obhajujeme svá tvrzení. Chceme porazit svého oponenta a vyhrát diskusi tím, že budeme mít pravdu (srov. Lakhoff/ Johnson 2007).

Jak ale může někdo v diskusi zůstat v právu? Schopenhauer mluví o pomůckách, o „nerovnoměrně rozděleném přirozeném nadání“ (Schopenhauer 2019, 13) – v závislosti na chytrosti člověka. K tomu uvádí 38 tzv. uměřeností, které jsou uvedeny níže (srov. Schopenhauer 2019).

 

Artifices

– Artifice 1: Expanze

– Artifice 2: Homonymie

– Artifice 3: Absolutismus

– Artifice 4: Objížďky

– Artifice 5: Premisy ad populum a ex concessis

– Úskok 6: Skryté petitio principii

– Trik 7: Povolení více, než je nutné

– Trik 8: Provokace kladením otázek

– Umění č. 9: Ústupek oklikou

– Trik č. 10: Ustupování ze vzdoru

– Trik č. 11: Navádění na ústupky

– Trik 12: Eufemismy a dysfemismy

– Termín 13: Menší zlo

– Trik 14: Přiznání práva

– Trik 15: Fígl

– Trik 16: Ad populum

– Trik 17: Sofistika

– Trik 18: Přerušení diskuse

– Trik 19: Převádění argumentů do obecných rovin

– Trik 20: Získávání důkazů skrytě

– Trik 21: Hra na lsti

– Trik 22: Hrát argument jako petitio

– Trik 23: Vyprovokovat přehánění

– Trik 24: Vyvracení důsledků

– Trik 25: Vyvracení důkazů pomocí protipříkladu

– Trik 26: Retorze

– Trik 27: Rozvíjení provokace

– Trik 28: Argumentum ad auditores

– Trik 29: Odvedení pozornosti

– Trik 30: Odvolání se na autoritu

– Trik 31: Vyjádření nepochopení, tvrzení o nepochopitelnosti

– Trik 32: Vyvrácení námitky rekurzí

– Trik 33: Popírání použitelnosti

– Trik 34: Obcházení

– Trik 35: Argumentum ab utili

– Trik 36: Simulovaný argument

– Trik 37: Vyvrácení tvrzení důkazem

– Trik 38: Ad personam (srov. Schopenhauer 2019)

 

 

Literatura

Lakhoff, George/ Johnson, Mark (2007): Argumenty, které jsou předmětem sporu: Žít v metaforách. Konstrukce a užívání jazykových obrazů. Vyd. 5. Heidelberg: Carl-Auer-Systeme.

Schopenhauer, Arthur (2019): Umění mít pravdu. Vyd. 16. Hamburg: Nikol.