Emic vs. etic

Termíny emic a etic pocházejí z etnolingvistiky. Označují dvě protichůdné vědecko-metodologické perspektivy výzkumu. Ve společenských vědách a v komparativním a interkulturním výzkumu mohou výzkumníci rovněž zaujmout emický nebo etický přístup.

Vnější a vnitřní perspektiva

Emická perspektiva je založena na kulturně odpovídajícím vnitřním pohledu – snaží se nahlížet na jevy očima těch, kterých se týkají, a vytváří tak humanitní ideál „perspektivnosti“. Emický přístup má v úmyslu odhalit funkčně relevantní aspekty v rámci kultury.

V případě etického přístupu naopak badatelé zaujímají stanovisko mimo zkoumanou kulturu a snaží se vyhovět přírodovědnému ideálu „objektivity“. Tímto způsobem mají být nalezeny univerzálně platné srovnávací standardy (srov. Helfrich-Hölter 2013, 27).

Ke vzniku termínů

Oba termíny poprvé použil americký lingvista a antropolog Kenneth Pike ve své knize Language in Relation to a Unified Theory of the Structure of Human Behavior (1967). Německá slova emisch a etisch byla odvozena z anglických termínů emic a etic. Ty pocházejí z lingvistiky – fonetika popisuje zvukové rysy, které lze použít k popisu zvukového inventáře všech jazyků, zatímco fonemika identifikuje ty zvukové rysy, které přispívají k diferenciaci významu v rámci zkoumaného jazyka. Později tuto dvojici termínů převzal a upravil Harris.

Cílem etického přístupu je zkoumat vliv kultury na individuální jednání a myšlení. Ta je chápána jako „nezávislá“ proměnná, např. v podobě školních podmínek nebo výchovných stylů, která ovlivňuje „závislé“ proměnné (učení, jednání).

Podle emického přístupu je však kultura faktorem uvnitř jedince, tj. nedílnou součástí lidského myšlení a jednání.

Rozdíly v přístupech

Oba přístupy se mohou týkat také důvodů a příčin určitého jednání. Příčiny jednání si dotyčný člověk nemusí nutně uvědomovat, a proto je lze zkoumat z hlediska etického. Pokud naopak důvody vlastního jednání a myšlení vysvětluje dotyčná osoba sama, zkoumá je z emické perspektivy.

Lohmeier uvádí následující příklad emického přístupu: katolický Severní Ir zkoumající potíže ve své vlasti a patřící do zkoumané oblasti. Naproti tomu protestantský Severní Němec provádějící podobný projekt v katolickém městě v Severním Irsku by byl příkladem etického přístupu (srov. Lohmeier 2017, 31).

Emic vs. etic?

Etická a emická perspektiva se vzájemně nevylučují, spíše se doplňují. Jacobs a Helfrich-Hölter odkazují na Berryho: „Pro srovnávací etickou studii dvou kultur musí být každá z nich analyzována emicky. Podle jeho názoru se badatelé na začátku srovnávacího kulturního studia řídí konceptem, který má původ v jejich vlastní kultuře, tj. je emický (srov. Jacobs 2000; Helfrich-Hölter 2013).

V důsledku vnuceně-etického přístupu se přenesením pozorování z jedné kultury do druhé stává emickým konceptem i v rámci cizí kultury. Modifikací lze vytvořit emický koncept i pro cizí kulturu, takže emické studie probíhají v obou kulturách paralelně. Pokud se studované koncepty překrývají, je možné interkulturní srovnání (srov. Jacobs 2000, 132).

Literatura

Harris, Marvin (1976): Historie a význam rozlišení emic/etic. In: Annual Review of Anthropology. Vyd. 5. New York: Columbia University, 329-350.

Helfrich-Hölter, Hede (2013): Srovnávací kulturní psychologie. Wiesbaden: Springer.

Jacobsová, Gabriele (2000): Jaké jsou rozdíly v kulturní kultuře? Kulturní rozdíly ve vnímání spravedlnosti evropskými manažery: srovnávací studie personálních rozhodnutí v bankovním sektoru. Münster: LIT.

Lohmeier, Christine (2017): Between „gone native“ and „one of us“: Reflection on etic and emic positioning on the research field (Mezi „rodilým mluvčím“ a „jedním z nás“: úvahy o etickém a emickém umístění na výzkumném poli). In: Scheu, Andreas M. (ed.): Evaluating Qualitative Data: Strategies, Procedures and Methods of Interpreting Non-standardised Data in Communication Studies (Vyhodnocování kvalitativních dat: strategie, postupy a metody interpretace nestandardizovaných dat v komunikačních studiích). Münster: Springer, 29-39.

Pike, Kenneth (1967): Jazyk ve vztahu k jednotné teorii struktury lidského chování. Haag [et al:]. Mouton.