Domov tvoří „oslnivý kulturní fenomén, který přenáší významové vrstvy mnoha staletí“ (Kazal 2005, 61). Termín má vzhledem ke svému užití složité konotace (srov. Kühne/ Schönwald 2015, 101-104). Vyvinul se ze starohornoněmeckého slova heimuoti a znamená „zemi, část země nebo místo, v němž se člověk [narodil a] vyrostl nebo se cítí doma díky trvalému pobytu“ (Duden online) pro vztah lidí k územní oblasti nebo hodnotám a normám, které tam panují (srov. Kühne/ Schönwald 2015, 101-106).
K historickému vývoji pojmu
S odkazem na historický kontext se pro Kühneho a Schönwalda „Heimat, zejména v retrospektivě 20. století, v žádném případě neukázal jako neškodný pojem“ (Kühne/ Schönwald 2015, 104). Lobensommer v této souvislosti tvrdí, že používání pojmu „v období od roku 1945 do poloviny 70. let 20. století v zábavné literatuře mělo především význam nostalgické vzpomínky, nedosažitelné utopie, která se obešla bez politických konotací“ (Lobensommer 2010, 75-76). Zde odkazuje na autory, jako jsou Siegfried Lenz a Günter Grass (srov. Lobensommer 2010, 75-76).
Velmi úzké vymezení domova do roku 1959 ve vztahu k lokální oblasti a názorům a tradicím, které v ní převládají, bylo nahrazeno vymezením několika míst nebo větších oblastí (srov. Lobensommer 2010, 75). Tento vývoj odpoutávání se od silně vymezujícího pojetí vlasti neustále pokračoval. Podle Pazarkaye v roce 1986 „domov je […] [nalézán] v sobě samém, což vede k internalizaci domova, subjektivizaci, která může neustále vytvářet nové domovy prostřednictvím získávání přátel, pozitivních pocitů“ (Lobensommer 2010, 79).
Domov v globalizovaném světě
V dnešním světě zažívá pojem domova renesanci v souvislosti se stále výraznější globalizací a s ní spojenou „decentralizací životních světů mnoha lidí“ (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106) s ohledem na touhu po „opětovném usazení“ (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106) ve známém životním světě. Tento termín se často používá jako synonymum pro „regionální identitu“ (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106). To se odráží mimo jiné v sociální dimenzi v podobě rodiny a okruhu přátel s „bezvýhradně přijímaným souborem rolí, hodnot a norem“ (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106), což v mnoha případech vede i k dimenzi vyloučení a marginalizace jiných lidí a/nebo kultur.
Dalšími aspekty v této souvislosti jsou čas („romantizující vzpomínání na vlastní minulost“) (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106) a také dimenze místa v podobě „krajiny jako přírodní a kulturní krajiny“ (Schreiber 2012, 3) a „dekomplexace“ (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106).
Vlast a migrace
Na pozadí migrace tvoří pojem vlasti příležitost ke kontroverzní (vlastenecké) debatě, neboť mnoho „původních“ obyvatel se obává ztráty kultury, a tím i ztráty moci svého hodnotového korzetu (srov. Kühne/ Schönwald 2015, 101-106). Údajně „správnou“ kulturu, a tím i příslušnost ke společnosti, definují „’správným‘ dialektem, ’správnou‘ etnicitou (doloženou lokálností předků), heterosexualitou, ’správným‘ náboženstvím, jakož i praktikováním místních a regionálních tradic (nikoliv kognitivními znalostmi o nich!)“. (Kühne/ Schönwald 2015, 101-106).
Literatura
Dudenredaktion (o. J.): „Heimat“ auf Duden online. https://www.duden.de/rechtschreibung/Heimat [25.06.2018].
Kazal, Irene (2005): „Sozialistische Heimat DDR. Krajina, národ a třída v debatě o vlasti v 50. letech 20. století. In: Kazal, I./ Voigt, A./ Weil, A./ Zutz, A. (eds.): Kulturen der Landschaft. Ideje kulturní krajiny mezi tradicí a modernizací. Berlin, 59-80.
Kühne, Olaf/ Schönwald, Antje: Identität, Heimat sowie In- und Exklusion: Aspekte der sozialen Konstruktion von Eigenem und Fremdem als Herausforderung des Migrationszeitalters. https://www.econstor.eu/bitstream/10419/111036/1/ab_013_08.pdf [25.6.2018].
Lobensommer, Andrea (2010): Hledání domova. Pokusy o pojetí domova v prozaických textech v letech 1989-2001. Mnichov: Diss. masch.
Schreiber, Wilfried E. (2012): Heimat verorten: Heimat aus der Sicht eines Geographen – In: Neue Didaktik 1, s. 1-6. https://www.pedocs.de/volltexte/2015/10068/pdf/NeueDidaktik_1_2012_Schreiber_Heimat_verorten.pdf [25.06.2018].