Domorodé znalosti

Domorodé znalosti, v literatuře často označované jako tradiční znalosti, definují „znalosti o léčivých nebo jiných užitečných vlastnostech biologické rozmanitosti, které často existují po generace v určité komunitě nebo v několika komunitách a jsou součástí kulturní identity těchto skupin“ (von Hahn 2004:,7 f.). Slovo domorodý pochází z latinského indu- „jeden“ a -genus „zrozený“ (srov. Duden Online). V souhrnu tedy indigenní znamená původní. Jednotné a především právní vymezení oblastí, na které se domorodé znalosti vztahují, a práv spojených s jejich využíváním není známo. Nicméně v zásadě se jedná o oblasti „medicíny, zemědělství, náboženství, obřadů a mnoho dalšího“ (Deacon 2012).

Tradičně zakořeněné – cyklus

Domorodé znalosti jsou považovány za tradiční soubor vědomostí, které domorodé národy shromažďovaly po desetiletí na základě pozorování a zkušeností. Hrají důležitou roli v každodenním životě a zejména v činnostech, protože jako soubor znalostí mohou ovlivňovat rozhodování (srov. tamtéž, 11). Tento proces je srovnatelný s koloběhem, neboť naučené znalosti se znovu a znovu předávají dalším generacím (srov. Homann 2005, 24). Forma kontinuálního předávání napomáhá šíření a také přizpůsobování naučeného. Hlavním důvodem je to, že předávání probíhá z velké části ústně a obsah lze měnit pomocí jazyka (srov. von Hahn 2004, 9).

Podle konstruktivistického přístupu se tradiční znalosti, stejně jako obecné znalosti jedince, neustále mění a jsou považovány za flexibilní konstrukt. Existující podmínky prostředí na ni působí tak, že se příslušným podmínkám přizpůsobuje. Domorodé znalosti tedy nejsou rigidní entitou, ale proměnlivým konceptem, který může existovat po několik staletí, ale vždy si zachovává něco ze své původní podoby.

„Zachování kulturní integrity“ (tamtéž) je snahou domorodých národů. Vzhledem k její proměnlivosti je nutné, aby byla určitá část tradice zachována a chráněna. „Tradiční znalosti jsou vázány na specifický geografický a kulturní kontext, takže znalosti nelze snadno využít mimo příslušné společenství“ (ibid., 14). Geografická vázanost na způsob života a zároveň na místo má za následek, že se domorodé znalosti stávají jen omezeně použitelné nebo dokonce nepoužitelné. Značná část těchto znalostí se nachází u domorodých obyvatel, kteří obvykle patří k menšinám v populaci. Mají úzký vztah ke svému prostředí.

Postavení v populaci

Domorodé znalosti představují pro obyvatelstvo soubor tradičních znalostí, které nabývají na významu, zejména ve farmaceutickém průmyslu. Podobně se to přenáší i do dalších oblastí. Vedle přínosů pro běžnou populaci však existují i problémy pro domorodé komunity. Nemají možnost si své znalosti patentovat, což znamená, že je nelze považovat za omezený znalostní statek a může dojít k jejich zneužití.

Literatura

Deacon, Harriet (2012): Znovuobjevování historie – nehmotné kulturní dědictví v Jihoafrické republice.

URL: http://www.goethe.de/ins/za/prj/wom/inw/deindex.htm [02. 08. 2019].

Dudenredaktion (o. J.): „domorodci“ na Duden online. https://www.duden.de/rechtschreibung/indigen#herkunft [06. 08. 2019].

Hahn, Anja von (2004): Tradiční znalosti domorodých a místních komunit mezi právy duševního vlastnictví a veřejným vlastnictvím. Beiträge zum ausländischen öffentlichen Recht und Völkerrecht 170. Berlin/ Heidelberg: Springer.

Homann, Sabine (2005): Domorodé znalosti pastevců z kmene Borana při hospodaření s přírodními zdroji: případová studie z jižní Etiopie. Göttingen: Cuvillier.