Diskriminace

Diskriminace je odvozena od latinského slovesa discriminare, které znamená „oddělovat“ a „segregovat“. Tento pojem označuje segregaci a ponižování lidí na základě individuálních nebo skupinově specifických charakteristik (srov. Duden 2016, 149). Diskriminaci lze chápat jako „používání skupinových a osobních kategorií k vytváření, ospravedlňování a zdůvodňování nerovností“ (srov. Scherr et al. 2017, v).

Ze sociálně-psychologické perspektivy je diskriminace chápána takto: „Ze sociálně-psychologické perspektivy je diskriminace chápána nejen jako prosté rozlišování mezi skupinami, ale také jako nerovné zacházení se skupinami a příslušníky různých skupin. Patří sem zlehčování, vylučování z účasti, hrozby násilím a provádění násilí. Diskriminace může spočívat v aktivním napadání příslušníků jiných skupin až po násilí. Diskriminace je však přítomna i tehdy, když je členům diskriminovaných skupin odepřena podpora.“ (Wagner 2020, 2)

Formy diskriminace

Vedle přímé nebo také bezprostřední diskriminace, kterou postižení vzhledem k osobnostním rysům jako takovou jasně vnímají, existují i další formy, které jako diskriminaci přímo rozpoznat nelze (srov. Barskanmaz 2019, 216).

Přímá/bezprostřední diskriminace

Přímá či bezprostřední diskriminace jsou „individuálně vědomé a záměrné diskriminační činy nebo přímé institucionální znevýhodnění“ (Zick 2017, 65) vůči osobám na základě individuálních osobnostních rysů, jako je národnostní původ, pohlaví, zdravotní postižení atd. Příkladem přímé diskriminace je osoba, která nedostane práci kvůli svému národnostnímu původu nebo barvě pleti (srov. Humanrights 2016).

Nepřímá/nepřímá diskriminace

K nepřímé neboli zprostředkované diskriminaci dochází tehdy, když je předpis nebo postup formulován neutrálně a není zpočátku vnímán jako znevýhodňující určité osoby, ale v praxi vykazuje diskriminační tendence (srov. tamtéž). Nepřímou diskriminaci často nelze bez problémů prokázat. Například zaměstnanci na částečný úvazek (často ženy) mají v podniku horší šance na povýšení než zaměstnanci na plný úvazek (často muži). Jsou tedy nepřímo diskriminováni (srov. Humansrights 2016).

Strukturální diskriminace

Strukturální diskriminace úzce souvisí s diskriminací institucionální. Liší se však „historickou a sociálně-strukturální kondenzací diskriminace, kterou již nelze jednoznačně vysledovat ke konkrétním institucím“. (Gomolla 2017, 148) Pokud předsudky přerostou v rasismus tváří v tvář, který následně vede k diskriminaci v práci a v domácnosti a také k násilí, hovoříme o strukturální diskriminaci. Strukturální rasismus a sexismus se koncentrují zejména tehdy, když „vznikají diskurzivní modely a zakládají kulturu rasismu, která degraduje migranty, uprchlíky a černochy nebo je zkresluje prostřednictvím stereotypních redukcí“. (tamtéž). Strukturální diskriminace často není rozpoznána, protože existující struktury obvykle nejsou reflektovány a postižené osoby je nevnímají jako diskriminaci (srov. Humanrights 2016). Příkladem je nedostatečná rovnost sociálních menšin a žen (srov. tamtéž).

Institucionální diskriminace

K institucionální diskriminaci dochází tehdy, když vnitřní pravidla nebo organizační opatření institucí vedou k tomu, že osoby z určitých menšin jsou touto institucí pravidelně znevýhodňovány, znevažovány a vylučovány. Mechanismy institucionální diskriminace se udržují bez ohledu na „individuální předsudky nebo negativní záměry“ (Gomolla 2017, 134). Na rozdíl od přímé diskriminace není institucionální diskriminace nutně zamýšlená (srov. Voss/ Rothermund 2019, 511). Institucionální diskriminace navíc nevychází od jednotlivých jednotlivců, ale od institucí, které způsobují, že „opatření ve vzdělávání, ekonomice a soudnictví mají kumulativní účinek a v souhrnu způsobují stav rasové nebo etnické diskriminace“ (Fereidooni 2011, 24). Tato forma se vyskytuje například ve školách, na trhu práce, ve zdravotnictví, na trhu s bydlením, v policii nebo v právních předpisech.

Sociální diskriminace

Společenská diskriminace spočívá především ve stereotypizaci. Předpokládá se, že k diskriminaci dochází spíše tehdy, když „diskriminující osoby předpokládají, že jejich jednání je společensky přijatelné nebo společensky žádoucí“ (Talhout 2019, 10). Například islamofobní postoje se projevují s větší pravděpodobností, pokud se daná osoba nachází ve společnosti „islám kritizujících“ osob a domnívá se, že její diskriminační jednání je společensky žádoucí (srov. ADS 2015, 15 a násl.).

Literatura

Spolková antidiskriminační agentura (ADS) (2015): Zkušenosti s diskriminací v Německu. První výsledky reprezentativního průzkumu mezi postiženými. Berlín: Spolková antidiskriminační agentura.

Barskanmaz, Cengiz (2019): Právo a rasismus. Lidskoprávní zákaz diskriminace na základě rasy. Berlín: Springer.

Duden. Slovník původu. Etymologie německého jazyka. Vyd. 5. Svazek 7. Berlín: Duden.

Fereidooni Karim (2011): Koncept institucionální diskriminace. In: Škola – migrace – diskriminace. Příčiny znevýhodnění dětí s migračním pozadím v německém školském systému. Wiesbaden: Springer VS.

Gomolla, Mechtild (2017): Přímá a nepřímá, institucionální a strukturální diskriminace. In: Scherr, Albert/ El-Mafaalani, Aladin/ Yüksel, Gökcen (eds.): Handbuch Diskriminierung. Wiesbaden: Springer, 133-156.

Humanrights (2016): Formy diskriminace. https://www.humanrights.ch/de/menschenrechte-themen/diskriminierungsverbot/konzept/formen/ [17.03.2020].

Scherr, Albert (2017). Úvod: Interdisciplinární výzkum diskriminace. In: Scherr, Albert/ El-Mafaalani, Aladin/ Yüksel, Gökcen (eds.): Handbook of Discrimination. Wiesbaden: Springer, I-1.

Talhout, Lisa Joana (2019): Muslimské ženy a muži v Německu. Empirická studie o genderově specifických zkušenostech s diskriminací. Wiesbaden: Springer VS.

Voss, Peggy/ Rothermund, Klaus (2019): Voss, Peggy/ Rothermund, Klaus (2019): Diskriminace na základě věku v institucionálním kontextu. In: Kracke, Bärbel/ Noack, Peter (eds.): Handbuch Entwicklungs- und Erziehungspsychologie. Berlin/ Heidelberg: Springer, 509-538.

Wagner, Ulrich (2020): Diskriminace mezi skupinami. In: Genkova, Petia/ Riecken, Andrea (eds.): Handbuch Migration und Erfolg. Psychologické a sociálněvědní aspekty. Wiesbaden: Springer, 71-82.

Zick, Andreas (2017): Sociálně psychologický výzkum diskriminace. In: Scherr, Albert/ El-Mafaalani, Aladin/ Yüksel, Gökcen (eds.): Handbuch Diskriminierung. Wiesbaden: Springer 39-58.