Blackfacing

Blackfacing znamená nalíčení bílé osoby černou barvou, aby vypadala, že má jinou barvu pleti. Tato praxe je rozšířená po celém Německu a používá se například při divadelních představeních, karnevalových průvodech nebo při zpěvu koled. Kromě vizuální změny má blackfacing také politický rozměr, který v posledních letech vyvolává intenzivní diskurz (srov. Voss 2014, 103).

Koloniální tradice
„Blackfacing / Blackface je divadelní a zábavní maškaráda, která vznikla v 19. století v USA, ale na počátku evropské koloniální nadvlády se ujala i v Evropě.“ (Khabo Koepsell 2015, 48) V takzvaných „minstrel show“ se bílí herci líčili černou barvou nebo uhlím a „zobrazovali rasistické stereotypy černošského obyvatelstva. […] Černá barva pleti v tradici blackfacingu vždy znamenala primitivnost a mentální omezenost.“ (Khabo Koepsell 2015, 48) Současný blackfacing tak využívá rasistické tradice a reprodukuje je.

Blackfacing v Německu
Kulturní akce v Německu, při nichž byl použit blackfacing, byly v posledních letech velmi kriticky diskutovány. Například divadelní představení Ich bin nicht Rappaport (Nejsem Rappaport) v berlínském divadle Schlosspark Theater z 5. ledna 2012 nebo pořad ZDF Wetten, dass…? z prosince 2013, v němž se občané Augsburgu převlékli za Jima Knopfa a lokomotiváře Lukase. I když blackfacing v Německu nenavazuje přímo na tradici amerických minstrel show a záměr osob zodpovědných za výše uvedené příklady nelze považovat za rasistický, vychází blackfacing ze stereotypů a rasistických představ, které jsou formovány koloniální minulostí.

Rasismus je nezávislý na záměru

Lidé jiné barvy pleti (např. aktivisté sdružení Bühnenwatsch) kritizují „moc bílých lidí definovat rasismus“ (Ganz 2012, 127) a poukazují na to, že rasismus je často strukturální a může být páchán bez ohledu na úmysl. Hylton si například všiml, že lidé v hledišti na tenisových zápasech Sereny Williamsové se malují na obličej černě, a poznamenal: „Někteří tvrdí, že malování na obličej při automobilových závodech a jiných sportovních a volnočasových akcích je dobromyslné a zábavné pro všechny. Pro tyto lidi patří blackfacing do kategorie neškodné a neškodné zábavy. Jiná interpretace však říká, že žádné představení blackface nemůže být neutrální, pokud jde o jeho dopad na černošské a mioritizované etnické komunity. Je nepopiratelné, že černošské a menšinové komunity jsou citlivé, a tudíž zranitelné, pokud jde o předvádění blackface.“ (Hylton 2018, 11)