Akulturace

Termín akulturace je složen z latinských výrazů ad „do“ a cultura „kultura“ a lze jej tedy přeložit jako uvedení do kultury (srov. Ammon 2010, 55). Zavedli jej v době kolonizace britští a severoameričtí kulturní antropologové, aby popsali důsledky kontaktu dvou cizích kultur. Akulturace znamená přijetí prvků dříve cizí kultury jednotlivcem, skupinou nebo společností. Přijaty mohou být znalosti, hodnoty, normy, intuice, dovednosti, techniky, zvyky, identifikace, přesvědčení, ochota jednat, skutečné chování, ale především jazyk. Jedná se o proces učení, který se vyznačuje internalizací, imitací a učením se ze vzoru a který je vyvolán především dobýváním, kolonizací, migrací, turistikou, vědeckými kontakty nebo obchodními vztahy. Přímý kontakt s cizími kulturami je pro akulturaci povinný.

Typy akulturace

Rozlišujeme čtyři typy akulturace: jednostrannou, reciproční, úplnou a částečnou akulturaci. Zatímco jednostranná akulturace popisuje pouze jednostranné přijetí cizí kultury, reciproční akulturace znamená oboustranné přijetí cizí kultury. Dále se rozlišuje úplná akulturace, kdy jedna kultura přejímá všechny prvky druhé, cizí kultury a výsledkem je asimilace, a částečná akulturace, kdy jsou do stávající kultury integrovány pouze dílčí prvky cizí kultury. Při částečné akulturaci často dochází k rozčlenění, tj. k integraci prvků určitých oblastí.

Dále lze akulturaci rozlišovat s ohledem na kognitivní, sociální, strukturální a identifikační dimenzi. Kognitivní dimenze zahrnuje získávání znalostí a dovedností, sociální dimenze vytváření sociálních vztahů mezi kulturami, strukturální dimenze zaujímání určitých pozic ve společnosti a identifikační dimenze osvojování hodnot a identifikací (srov. Esser 2018, 4).

Podle Essera jsou multikulturní společnosti výsledkem neúspěšné asimilace, a tedy neúspěšných akulturačních procesů: „Integrace bez etnické stratifikace a bez etnické dělby práce vždy předpokládá určitou strukturální asimilaci a s ní spojené procesy akulturace v dalších oblastech“ (Esser 2018, 5).

Podle Essera vznikají etnické konflikty především jako reakce na kulturní kontakt, kdy je určitá sociální organizace závislá na existenci určitých prvků své kultury a kdy by se kulturní identita skupiny nebo společnosti akulturací ztratila (srov. Esser 2018, 6).

Literatura

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.