Mentalita

Výraz mentalita má původ v latině (mens „týkající se mysli“). V běžném jazyce podle Dudova slovníku označuje „typ mysli a ducha“ nebo „zvláštní způsob myšlení a cítění“ jednotlivců, sociálních skupin nebo dokonce celých národů. To zvláštní, co se odchyluje od vlastních „norem“ a představ, se nazývá mentalita.

Odborná věda tyto významové dimenze rozšířila: „Mentalita ve smyslu dějin mentality je […] souhrn návyků či dispozic myšlení a cítění a chtění či povinnosti v sociálních skupinách“ (Hermanns 1995, 77).

Historická mentalita

Historik Peter Dinzelbacher zdůrazňuje vzájemnou povahu prvků i časový rozměr. „Historická mentalita je soubor způsobů a obsahů myšlení a cítění, který je formativní pro určitý kolektiv v určité době. Mentalita se projevuje v jednání,“ vysvětluje Dinzelbacher (Dinzelbacher 1993, 21). Kolektivní obsahy myšlení však nejsou složité teorie nebo myšlenkové systémy, ale spíše „základní přesvědčení obecně platná v dané kultuře“ (tamtéž, 23).

Perspektivy lingvistiky

Perspektivy lingvistiky zdůrazňují jazykové aspekty konceptualizace: „Mentalita zahrnuje souhrn lidského sociálního, kulturního a mediálního, a tedy i jazykového jednání a je jakoby základem tohoto jednání, které se stává viditelným a rekonstruovatelným prostřednictvím jazyka“ (Kreuz/ Mroczynski 2016, 2 n.). Přesto je to „v první řadě hledaný termín […], který má jako takový funkci apelovat na to, abychom zkoumali a popisovali mentality, které jsou prozatím historicky či sociologicky zcela neznámé“ (Hermanns 2012, 9). Kromě toho působí jako „nezbytný pojem pro vědecký popis a vysvětlení mezilidských a meziskupinových specifik“ (Werlen 1998, 76).

Mentalita a sociální třídy

Sociolog Theodor Geiger popisuje mentalitu jako „subjektivní ideologii“. V závislosti na třídě, k níž lidé patří, a na životních podmínkách, které jsou s ní spojeny, se obvykle vyvíjí specifická mentalita. „Tisíce detailů každodenního života vytvářejí v souboru typ životního diktátu a ten je výrazem mentality,“ popisuje Geiger (Geiger 1987, 80).

Je obtížné popsat německou mentalitu několika slovy, protože v Německu existuje mnoho různých regionů a kulturních rozdílů. Existují však některé obecné charakteristiky, které jsou s německou mentalitou často spojovány:

dochvilnost a spolehlivost: Němci jsou známí tím, že jsou dochvilní a spolehliví. Schůzky a termíny jsou obvykle přesně dodržovány.
Pořádek a efektivita: Němci často upřednostňují pořádek a strukturu a snaží se své úkoly plnit efektivně.
Důkladnost a pečlivost: Němci často přikládají velký význam důkladnosti a pečlivosti při své práci a každodenních úkolech.
přímost a upřímnost: Němci mohou být někdy vnímáni jako přímí nebo dokonce hrubí, protože často říkají své názory otevřeně a upřímně.
Respektování pravidel a zákonů: Němci mají často velký respekt k pravidlům a zákonům a obvykle je dodržují.
Šetrnost a hospodárnost: Němci mají často silný smysl pro šetrnost a hospodárnost.

Samozřejmě se jedná pouze o obecné charakteristiky a v rámci německé populace jistě existuje mnoho individuálních rozdílů.

Literatura

Dinzelbacher, Peter (1993): Šetrnost a hospodárnost v životě: K teorii a praxi dějin mentality. In: ders. (ed.): Europäische Mentalitätsgeschichte. Hlavní témata v jednotlivých prezentacích. Stuttgart.

Hermanns, Fritz (1995): Sprachgeschichte als Mentalitätsgeschichte. Úvahy o významu a formě a předmětu historické sémantiky. In: Gardt, Andreas/ Mattheier, Klaus/ Reichmann, Oskar (eds.): Sprachgeschichte des Neuhochdeutschen. Objekty, metody, teorie. Tübingen, 69-101.

Hermanns, Fritz (2012): Sprachgeschichte und Mentalitätsgeschichte. Úvahy o významu a formě a předmětu historické sémantiky. In: Kämper, Heitren/ Linke, Angelika/ Wengeler, Martin (eds.): Der Sitz der Sprache im Leben: Contributions to a Cultural Analytic Linguistics (Příspěvky ke kulturní analytické lingvistice). Berlin/ Boston: de Gruyter, 5-36.

Geiger, Theodor (1987): Sociální rozvrstvení německého národa: sociografický experiment na statistickém základě. Stuttgart: Enke.

Kreuz, Christian/ Mroczynski, Robert (2016): Sprache, Kultur, Mentalität: Sprach- und kulturwissenschaftliche Beiträge zur Analyse von Mentalitäten. Berlin/ Münster: LIT.

Werlen, Erika (1998): Sprache, Kommunikationskultur und Mentalität. O formování sociálně- a kontaktové lingvistické teorie a metodologii. Tübingen: Niemeyer.