Kulturní napodobování

Kulturní mimikry popisují částečnou, povrchní adaptaci migrantů na nové kulturní prostředí s cílem vyhnout se negativním stigmatům a s nimi spojeným nebezpečím. Původní kulturní vlivy nejsou opuštěny, jako je tomu v případě asimilace, ale jsou „maskovány“ vnějším napodobováním. (srov. Albrecht, s. 261).

Homi H. Bhabha popisuje tuto adaptaci jako „téměř, ale přece ne zcela stejnou“ (Bhabha 2000, s. 132). Napodobování, které nicméně nikdy není zcela totožné s napodobovaným, protože to, co je předváděno například jako němčina, je z individuálního hlediska jako takové interpretováno. (srov. Albrecht, s. 260).

Původ slova

Výraz mimikry pochází původně z biologie a označuje vlastnost některých živočichů napodobovat vlastnosti jedovatých druhů zvířat, aby se tak chránili před nepřáteli (srov. Nünning, s. 502). Příkladem je vznášivka hájová, která se navenek podobá vosám. Rozdíl oproti mimesis spočívá v tom, že se zde popisuje obecná forma maskování, která může odkazovat na podobnost některých druhů hmyzu s listy stejně jako na schopnost chameleona měnit barvu.

Kulturně teoretická aplikace

Od 90. let 20. století se tohoto termínu v kulturní teorii ujal indický postkoloniální teoretik Homi H. Bhabha. Na příkladu koloniální éry konkretizoval sílu kulturní mimikry. Prostřednictvím povrchní přizpůsobivosti černošského obyvatelstva svým bílým koloniálním pánům zpochybňuje existencialistický koncept základní odlišnosti lidských společností, a tím i nadřazenost západního světa. Zároveň se z těchto snah může vynořit parodická reflexe vládců, která dále destabilizuje nárok na autoritu. Tato zkreslená adaptace vzniká již automaticky v důsledku individuálně odlišných interpretací kulturních praktik.

Na rozdíl od dekonstruktivistických snah však kulturní mimikry nepředstavují aktivní odpor vůči hegemonii. Spíše k ní dochází jako k nezamýšlenému vedlejšímu účinku skutečné „kamufláže“ a může ji minout v případě nezamýšlené karikatury. (Srov. Struve, s. 144 -149).

Hybridita v kulturním meziprostoru

Pro kulturního teoretika je mnohem zajímavější „třetí prostor“ vytvořený mimikritickým procesem. Zejména s ohledem na procesy mezikulturního vyjednávání vidí Bhabha šanci kulturní hybridity [hypertextový odkaz na encyklopedický článek]. Prostřednictvím paradoxní, ambivalentní simultánnosti odkazování k příslušným kulturám a vymezování se vůči nim by byla popřena jednoznačná kulturní identita, čímž by mohlo dojít ke společnému zpochybnění, vyjednávání či přeformulování chápání kultury (srov. Struve, s. 144).

Skutečný (nezamýšlený) odpor mimikry tak spočívá primárně ve zpochybnění samostatné kultury a teprve sekundárně v destabilizaci z ní odvozené mocenské nerovnováhy.

Pojmy odlišující mimikry od mimésis

Z hlediska kulturní teorie je někdy obtížné rozlišit mimikry a mimesis. V návaznosti na biologický význam by kulturní mimésis mohla označovat obecné napodobovací praktiky s neutrálními konotacemi. Na druhou stranu mimetický koncept feministické kulturní teoretičky Luce Irigaray, který popsala v roce 1974 v knize Speculum – Zrcadlo druhého pohlaví, se více blíží zde popsanému chápání mimikry, která se však na rozdíl od kulturní mimikry vztahuje k imitaci specifické pro pohlaví a aktivně usiluje o dekonstrukci mocenských vztahů. (srov. Nünning, s. 502)

Literatura

Albrechtová, Yvonne (2017): Jaká je mimika? Pocity v procesu migrace. Transkulturní narativy mezi sounáležitostí a distancí. Wiesbaden: Springer.

Bhabha, Homi K. (2000): The localisation of culture (Lokalizace kultury). Tübingen: Stauffenburg.

Nünning, Ansgar (2008): Metzler Lexikon Literatur- Und Kulturtheorie. Vyd. 4. Stuttgart: J. B. Metzler.

Struve, Karen (2013): Zur Aktualität von Homi K. Bhabha. Úvod do jeho díla. Ed. připravil Stephan Moebius. Wiesbaden: Springer VS.