Logo_Hyperkulturell_Zusatz_Final_01-01Logo_Hyperkulturell_Zusatz_Final_01-01Logo_Hyperkulturell_Zusatz_Final_01-01Logo_Hyperkulturell_Zusatz_Final_01-01
  • Info
  • Materialschrank
  • Lexikon
  • E-Learning
  • Seminare
✕

Zařazení

Existují různé definice nebo oblasti inkluze. S odkazem na latinský původ slova pochází inkluze z includo „uzavřít, ohraničit“ (srov. Pons). Inkluze je chápána jako opak exkluze nebo jako rozšíření pojmu integrace (srov. Rohrmann 2014, 163).

Integrace a exkluze

Podle Dudenova slovníku se vyloučení vztahuje k exkluzi nebo exkluzi. Integrace je definována jako začlenění nebo spojení různých osob nebo skupin do sociálního a kulturního celku. Integrace se používá také jako synonymum pro inkluzi, neboť ta v minulosti nebyla tolik přítomna. Přesto existují významné rozdíly. Přestože integrace znamená začlenění, zůstává určitý odstup, který odlišuje jedince s určitými charakteristikami od ostatních. Existuje rozlišení mezi typem „normální“ a typem „odlišný“ (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 146). Například inkluzivní škola přijímá děti s postižením, ale nepřizpůsobuje se jejich speciálním potřebám (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 145 a násl.).

Na druhou stranu inkluze znamená začlenění všech jedinců – bez ohledu na to, k jakému pohlaví či etniku patří nebo zda jsou tělesně či mentálně postižení. V heterogenní společnosti jsou si všichni rovni. Neexistuje žádný „normální“ nebo „odlišný“ typ nastavený společností. Na příkladu školy to znamená, že se boří staré, tradiční struktury a potřeby všech se řeší individuálně (srov. Grimm/ Meyer/ Volkmann 2015, 145).

Inkluze a pedagogika

V inkluzivní pedagogice jde o to, aby se děti s postižením a bez postižení učily společně v běžných školkách a školách. To je třeba rozšířit i na společnou práci v dospělosti. Mohou se však děti s postižením, ať už mentálním nebo tělesným, učit stejně jako děti bez postižení?

Feuser definuje pedagogiku jako inkluzivní pedagogiku, která učí, vychovává a vzdělává – spravedlivě ke každému jednotlivci a bez vylučování nebo marginalizace žáků (srov. Feuser 2005, 134). Pouhá docházka do běžné školy nepředstavuje pro dítě s postižením inkluzi, protože je integrováno pouze navenek, ale nadále zůstává vyloučeno vnitřně (psychologicky/mentálně). Jako názorný příklad Feuser uvádí Guarinovu klec kolem hlavy dítěte (srov. Feuser 2005, 168 a násl.).

V důsledku toho jsou žáci heterogenními osobami v integrační jednotce, které se učí společně ve vzájemné spolupráci (srov. Feuser 2005, 173). Integrativní neboli inkluzivní obecná pedagogika tedy v souhrnu spočívá v tom, že „všechny děti a žáci si hrají, učí se a pracují ve vzájemné spolupráci na svých úrovních vývoje podle svých momentálních percepčních, myšlenkových a akčních kompetencí v orientaci na ‚další zónu svého vývoje‘ na společném objektu a s ním“ (Feuser 2005, 174).

Inkluze v sociologii

Pojem národa nabyl na významu zejména v 19. a 20. století, kdy konkrétně ve vztahu k Německu sílily a nakonec byly prosazeny aspirace a touhy po jednotném a sjednoceném státě. Mělo dojít ke změně od mozaiky knížectví k Německu jako národu.

V tomto smyslu má národ inkluzivní funkci, založenou na jazyce a společné kultuře, a to prostřednictvím svého začlenění či sjednocení do velkého celku.

Zároveň má národ výlučný charakter, slouží k vyloučení jiných států/národů, což je základem úspěchu tohoto pojmu (srov. Stichweh 2005, 42 a násl.). Pojem národa však neměl vždy výlučný charakter vůči imigraci; v minulosti i dnes sloužil spíše k vymezení jiných států a zároveň měl pro subjekty vůči státu závazný charakter.

V raném novověku bylo přistěhovalectví žádoucí; bylo chápáno jako získání nových poddaných, a tím i nových zdrojů. Emigrace byla naopak silně potlačována (srov. Stichweh 2005, 41). Od 19. a 20. století se tato situace změnila. Právo na emigraci získalo na významu, ale imigrace se stala obtížnější v důsledku vzestupu nacionálněsocialistických myšlenek a vědomí rostoucího nedostatku prostoru a zdrojů (srov. Stichweh 2005, 152).

To vedlo ke vzniku globální společnosti složené z národních států, která se snaží o sociální stát uvnitř, ale navenek záměrně vytváří nerovnováhu, aby se oddělila a vzájemně si konkurovala. Migranti proto představují pro každého jednotlivce z tohoto sociálního státu hrozbu, pokud jde o jeho podíl na tomto blahobytu. Tato uzavřenost sociálního státu je posilována kulturou a etnizací jeho příslušníků, což zdůrazňuje jeho uzavírací tendenci (srov. Stichweh 2005, 152 a násl.).

Na druhé straně je stát rezonancí národního sjednocení, možností plného začlenění, ne nutně na sociálním, ale na právním základě, jako bylo rozšíření rozvodového práva v 60. letech, rovné volební právo pro všechny nebo povinná školní a vojenská služba. Zpočátku následovala fáze inkluze, která umožnila participaci. V dalším průběhu, stejně jako v současnosti, kdy je participace vnímána také jako donucení, protože jedinec je zatlačován do pozadí, lze vysledovat tendenci ke svobodě neúčasti. V důsledku toho ztrácí pojem národa další význam (srov. Stichweh 2005, 43).

Stejná mzda za stejnou práci – ekonomické vyloučení

Dopady ekonomického vyloučení na soukromý a společenský život si ukážeme na příkladu odměňování podle pohlaví na trhu práce.

Především je třeba říci, že ekonomické vyloučení není založeno na nedostatečné efektivitě, ale na sociálních důsledcích rozdělení moci a zdrojů (srov. Schönpflug 2009, 88).

Vztahy mezi pohlavími vyplynuly ze sociálních hierarchií, které se upevňují v oddělení veřejných a soukromých činností, tj. výdělečné činnosti a práce v domácnosti. A i když se ženy mohou osvobodit od úkolů v domácnosti, často je to pouze na částečný úvazek, jsou často ztotožňovány s rolí matky nebo pečovatelky, což ovlivňuje jejich profesní oblast. Kromě toho jsou ženy vyloučeny z vysoce postavených pozic ve vědě, politice a hospodářství, které jsou prosté jakéhokoli vlivu a moci (srov. Hanappi- Egger/ Hofmann 2005). Ženy tak zůstávají omezeny ve svém životním stylu a autonomii kvůli nedostatečnému uznání, které jde společensky ruku v ruce s vyššími ekonomickými pozicemi.

Souhrnně řečeno, vyloučení je důvodem potřeby inkluze.

 

Literatura

Duden: „Děkuji vám, že jste se vrátili. Duden Online slovník. https://www.duden.de/suchen/dudenonline/integration [16.12.2018].

Duden (2006): Die deutsche Rechtschreibung. Vydání 24. Mannheim: Bibliographisches Institut.

Feuser, Georg (2005): Děti a mládež se zdravotním postižením. Mezi integrací a segregací. Praha: C. H. Beck, 2005. 2. vyd. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft.

Grimm, Nancy/ Meyer, Michael/ Volkmann, Laurenz (2015): Výuka angličtiny. Tübingen: Narr Francke Attempto.

Isop, Utta/ Ratkovic, Viktorija (eds.) (2011): Angličtina v českém jazyce: Živé rozdíly. Kulturní studia a genderově kritické pohledy na inkluzi a exkluzi. Bielefeld: transkript.

Ponsová: Pondělí a pátek v roce 2015, s. 1. (pozn. překl. Online slovník. https://de.pons.com/%C3%BCbersetzung? q=includo&l=dela&in=la&lf=la [16.12.2018].

Rohrmann, Eckard (2014): Inkluze? Inkluze! Kritické poznámky k současné debatě o inkluzi a konceptu mírné inkluze. In: Soz Passagen 6, 161-166.

Stichweh, Rudolf (2005): Inkluze v České republice: Inklusion und Exklusion. Studie ze sociální teorie. Bielefeld: transkript.

https://www.youtube.com/@hyperkulturell

Themen

Antisemitismus Benjamin Haag Bulgarisch Chinesisch Diskriminierung Diversität Dänisch Englisch Estnisch Finnisch Flucht Flüchtlinge Französisch Griechisch Heimat Identität Indonesisch Integration Interkulturelle Kommunikation interkulturelle Kompetenz Interkulturelles Lernen Islam Italienisch Japanisch Koreanisch Kultur Lettisch Litauisch Migration Niederländisch Norwegisch Polnisch Portugiesisch Rassismus Rumänisch Russisch Schwedisch Slowakisch Slowenisch Spanisch Tschechisch Türkisch Ukrainisch Ungarisch Werte
✕
© 2026 Hyperkulturell.de       Impressum      Nutzungsregeln       Datenschutz