Akkulturation - Hyperkulturell.de

Akkulturáció

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:45:04 +0000

Az akkulturáció kifejezés a latin ad „hozzá“ és cultura „kultúra“ kifejezésekből tevődik össze, és így egy kultúrába való bevezetésként fordítható (vö. Ammon 2010, 55). A gyarmatosítás idején a brit és észak-amerikai kulturális antropológusok vezették be a két idegen kultúra közötti érintkezés következményeinek leírására. Az akkulturáció egy korábban idegen kultúra elemeinek egy egyén, egy csoport vagy egy társadalom általi átvételét jelenti. Átvehetők ismeretek, értékek, normák, intuíciók, készségek, technikák, szokások, identifikációk, meggyőződések, cselekvési hajlandóság, tényleges viselkedés, de mindenekelőtt a nyelv. Ez egy olyan tanulási folyamat, amelyet a belsővé válás, az utánzás és a modellből való tanulás jellemez, és amelyet elsősorban hódítás, gyarmatosítás, migráció, turizmus, tudományos kapcsolatok vagy kereskedelmi kapcsolatok váltanak ki. Az akkulturációhoz kötelező az idegen kultúrákkal való közvetlen kapcsolatfelvétel.

Az akkulturáció típusai

Az akkulturáció négy típusát különböztetjük meg: egyoldalú, kölcsönös, teljes és részleges akkulturáció. Míg az egyoldalú akkulturáció csak az idegen kultúra egyoldalú átvételét írja le, addig a kölcsönös akkulturáció az idegen kultúra kétoldalú átvételét jelenti. További különbséget teszünk a teljes akkulturáció között, amikor az egyik kultúra átveszi a másik, idegen kultúra minden elemét, és az eredmény az asszimiláció, és a részleges akkulturáció között, amikor az idegen kultúrának csak részleges elemei épülnek be a meglévő kultúrába. A részleges akkulturáció során gyakran kompartmentalizációra kerül sor, azaz bizonyos területek elemeinek integrálására.

Az akkulturáció megkülönböztethető továbbá kognitív, szociális, strukturális és identifikációs dimenzió tekintetében. A kognitív dimenzió magában foglalja az ismeretek és készségek elsajátítását, a társadalmi dimenzió a kultúrák közötti társadalmi kapcsolatok kialakítását, a strukturális dimenzió bizonyos pozíciók elfoglalását a társadalomban, az identifikációs dimenzió pedig az értékek és identifikációk átvételét (vö. Esser 2018, 4).

Esser szerint a multikulturális társadalmak a sikertelen asszimiláció és így a sikertelen akkulturációs folyamatok eredménye: „Az etnikai rétegződés és etnikai munkamegosztás nélküli integráció mindig feltételez egy bizonyos strukturális asszimilációt és ehhez kapcsolódóan más területeken zajló akkulturációs folyamatokat“ (Esser 2018, 5).

Esser szerint az etnikai konfliktusok elsősorban a kulturális érintkezésre adott reakcióként keletkeznek, amikor egy adott társadalmi szervezet a kultúra bizonyos elemeinek meglététől függ, és amikor a csoport vagy a társadalom kulturális identitása az akkulturációval elveszne (vö. Esser 2018, 6).

Irodalom

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Akkulturáció first appeared on Hyperkulturell.de.

Акультурація

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:43:47 +0000

Термін „акультурація“ складається з латинських термінів ad „до“ і cultura „культура“ і може бути перекладений як введення в культуру (див. Ammon 2010, 55). Цей термін був запроваджений у часи колонізації британськими та північноамериканськими культурними антропологами для опису наслідків контакту між двома чужими культурами. Аккультурація означає прийняття елементів раніше чужої культури людиною, групою або суспільством. Перейнятими можуть бути знання, цінності, норми, інтуїція, навички, техніка, звички, ідентифікація, переконання, готовність діяти, фактична поведінка, але, перш за все, мова. Це процес навчання, що характеризується інтерналізацією, імітацією та навчанням за зразком, який здебільшого спричинений завоюваннями, колонізацією, міграцією, туризмом, науковими контактами чи торговельними відносинами. Безпосередній контакт з іншими культурами є обов’язковим для акультурації.

Типи акультурації

Можна виділити чотири типи акультурації: односторонню, взаємну, повну і часткову. У той час як одностороння акультурація описує лише одностороннє прийняття іноземної культури, реципрокна акультурація означає двостороннє прийняття іноземної культури. Далі розрізняють повну акультурацію, коли одна культура приймає всі елементи іншої, чужої культури, і в результаті відбувається асиміляція, і часткову акультурацію, коли лише часткові елементи чужої культури інтегруються в існуючу культуру. При частковій акультурації часто відбувається компартменталізація, тобто інтеграція елементів певних сфер.

Крім того, акультурацію можна розрізняти в когнітивному, соціальному, структурному та ідентифікаційному вимірах. Когнітивний вимір включає набуття знань і навичок, соціальний – встановлення соціальних зв’язків між культурами, структурний – зайняття певних позицій у суспільстві, а ідентифікаційний – прийняття цінностей та ідентифікацій (див. Esser 2018, 4).

На думку Ессера, мультикультурні суспільства є результатом невдалої асиміляції і, відповідно, невдалих процесів акультурації: „Інтеграція без етнічної стратифікації і без етнічного поділу праці завжди передбачає певну структурну асиміляцію і, пов’язані з цим, процеси акультурації в інших сферах“ (Esser 2018, 5).

На думку Ессера, етнічні конфлікти виникають насамперед як реакція на культурний контакт, коли певна соціальна організація залежить від існування певних елементів своєї культури і коли культурна ідентичність групи або суспільства буде втрачена в результаті акультурації (див. Esser 2018, 6).

Література

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Акультурація first appeared on Hyperkulturell.de.

Kültürleşme

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:42:22 +0000

Kültürleşme terimi Latince ad „için“ ve cultura „kültür“ terimlerinden oluşur ve bu nedenle bir kültüre giriş olarak tercüme edilebilir (bkz. Ammon 2010, 55). İngiliz ve Kuzey Amerikalı kültürel antropologlar tarafından sömürgeleştirme döneminde, iki yabancı kültür arasındaki temasın sonuçlarını tanımlamak için ortaya atılmıştır. Kültürleşme, daha önce yabancı olan bir kültürün unsurlarının bir birey, bir grup veya bir toplum tarafından benimsenmesi anlamına gelir. Bilgi, değerler, normlar, sezgiler, beceriler, teknikler, alışkanlıklar, özdeşleşmeler, kanaatler, harekete geçme isteği, fiili davranışlar ve hepsinden önemlisi dil benimsenebilir. İçselleştirme, taklit etme ve modelden öğrenme ile karakterize edilen bir öğrenme sürecidir ve çoğunlukla fetih, kolonizasyon, göç, turizm, bilimsel temaslar veya ticari ilişkiler tarafından tetiklenir. Kültürleşme için yabancı kültürlerle doğrudan temas zorunludur.

Kültürleşme türleri

Dört tür kültürleşme ayırt edilebilir: tek taraflı, karşılıklı, tam ve kısmi kültürleşme. Tek taraflı kültürleşme yabancı bir kültürün sadece tek taraflı olarak benimsenmesini tanımlarken, karşılıklı kültürleşme yabancı kültürün iki taraflı olarak benimsenmesi anlamına gelmektedir. Bir kültürün diğer yabancı kültürün tüm unsurlarını benimsediği ve sonucun asimilasyon olduğu tam kültürleşme ile yabancı kültürün sadece kısmi unsurlarının mevcut kültüre entegre edildiği kısmi kültürleşme arasında bir ayrım daha yapılır. Kısmi kültürleĢmede genellikle bölümlere ayırma, yani belirli alanlardaki unsurların bütünleĢtirilmesi söz konusudur.

Ayrıca, kültürleĢme biliĢsel, sosyal, yapısal ve özdeĢleĢme boyutları açısından da ayırt edilebilir. Bilişsel boyut bilgi ve becerilerin edinilmesini, sosyal boyut kültürler arasında sosyal ilişkilerin kurulmasını, yapısal boyut toplumda belirli pozisyonların üstlenilmesini ve kimliksel boyut ise değerlerin ve kimliklerin benimsenmesini içerir (bkz. Esser 2018, 4).

Esser’e göre, çok kültürlü toplumlar başarısız asimilasyon ve dolayısıyla başarısız kültürleşme süreçlerinin sonucudur: „Etnik tabakalaşma ve etnik iş bölümü olmaksızın entegrasyon her zaman belirli bir yapısal asimilasyonu ve bununla bağlantılı olarak diğer alanlarda kültürleşme süreçlerini varsayar“ (Esser 2018, 5).

Esser’e göre etnik çatışmalar, belirli bir toplumsal örgütlenmenin kültürünün belirli unsurlarının varlığına bağımlı olduğu ve grubun ya da toplumun kültürel kimliğinin kültürleşme ile kaybolacağı durumlarda, öncelikle kültürel temasa bir tepki olarak ortaya çıkmaktadır (bkz. Esser 2018, 6).

Edebiyat

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Kültürleşme first appeared on Hyperkulturell.de.

Akulturace

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:40:46 +0000

Termín akulturace je složen z latinských výrazů ad „do“ a cultura „kultura“ a lze jej tedy přeložit jako uvedení do kultury (srov. Ammon 2010, 55). Zavedli jej v době kolonizace britští a severoameričtí kulturní antropologové, aby popsali důsledky kontaktu dvou cizích kultur. Akulturace znamená přijetí prvků dříve cizí kultury jednotlivcem, skupinou nebo společností. Přijaty mohou být znalosti, hodnoty, normy, intuice, dovednosti, techniky, zvyky, identifikace, přesvědčení, ochota jednat, skutečné chování, ale především jazyk. Jedná se o proces učení, který se vyznačuje internalizací, imitací a učením se ze vzoru a který je vyvolán především dobýváním, kolonizací, migrací, turistikou, vědeckými kontakty nebo obchodními vztahy. Přímý kontakt s cizími kulturami je pro akulturaci povinný.

Typy akulturace

Rozlišujeme čtyři typy akulturace: jednostrannou, reciproční, úplnou a částečnou akulturaci. Zatímco jednostranná akulturace popisuje pouze jednostranné přijetí cizí kultury, reciproční akulturace znamená oboustranné přijetí cizí kultury. Dále se rozlišuje úplná akulturace, kdy jedna kultura přejímá všechny prvky druhé, cizí kultury a výsledkem je asimilace, a částečná akulturace, kdy jsou do stávající kultury integrovány pouze dílčí prvky cizí kultury. Při částečné akulturaci často dochází k rozčlenění, tj. k integraci prvků určitých oblastí.

Dále lze akulturaci rozlišovat s ohledem na kognitivní, sociální, strukturální a identifikační dimenzi. Kognitivní dimenze zahrnuje získávání znalostí a dovedností, sociální dimenze vytváření sociálních vztahů mezi kulturami, strukturální dimenze zaujímání určitých pozic ve společnosti a identifikační dimenze osvojování hodnot a identifikací (srov. Esser 2018, 4).

Podle Essera jsou multikulturní společnosti výsledkem neúspěšné asimilace, a tedy neúspěšných akulturačních procesů: „Integrace bez etnické stratifikace a bez etnické dělby práce vždy předpokládá určitou strukturální asimilaci a s ní spojené procesy akulturace v dalších oblastech“ (Esser 2018, 5).

Podle Essera vznikají etnické konflikty především jako reakce na kulturní kontakt, kdy je určitá sociální organizace závislá na existenci určitých prvků své kultury a kdy by se kulturní identita skupiny nebo společnosti akulturací ztratila (srov. Esser 2018, 6).

Literatura

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Akulturace first appeared on Hyperkulturell.de.

Aculturación

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:39:30 +0000

El término aculturación se compone de los términos latinos ad „hacia“ y cultura „cultura“, por lo que puede traducirse como la introducción en una cultura (cf. Ammon 2010, 55). Fue introducido en la época de la colonización por antropólogos culturales británicos y norteamericanos para describir las consecuencias del contacto entre dos culturas extranjeras. Por aculturación se entiende la adopción de elementos de una cultura anteriormente ajena por parte de un individuo, un grupo o una sociedad. Se pueden adoptar conocimientos, valores, normas, intuiciones, habilidades, técnicas, hábitos, identificaciones, convicciones, voluntad de actuar, comportamiento real, pero sobre todo el lenguaje. Es un proceso de aprendizaje caracterizado por la interiorización, la imitación y el aprendizaje del modelo, que se desencadena principalmente por la conquista, la colonización, la migración, el turismo, los contactos científicos o las relaciones comerciales. El contacto directo con culturas extranjeras es obligatorio para la aculturación.

Tipos de aculturación

Se pueden distinguir cuatro tipos de aculturación: unilateral, recíproca, completa y parcial. Mientras que la aculturación unilateral describe únicamente la adopción unilateral de una cultura extranjera, la aculturación recíproca significa una adopción bilateral de la cultura extranjera. También se distingue entre la aculturación completa, en la que una cultura adopta todos los elementos de la otra cultura extranjera y el resultado es la asimilación, y la aculturación parcial, en la que sólo se integran elementos parciales de la cultura extranjera en la cultura existente. En la aculturación parcial suele producirse una compartimentación, es decir, la integración de elementos de determinadas áreas.

Además, la aculturación puede distinguirse en relación con una dimensión cognitiva, social, estructural y de identificación. La dimensión cognitiva incluye la adquisición de conocimientos y habilidades, la dimensión social el establecimiento de relaciones sociales entre culturas, la dimensión estructural la asunción de determinadas posiciones en la sociedad y la dimensión identificativa la adopción de valores e identificaciones (cf. Esser 2018, 4).

Según Esser, las sociedades multiculturales son el resultado de una asimilación fallida y, por tanto, de procesos de aculturación fallidos: „La integración sin estratificación étnica y sin división étnica del trabajo presupone siempre una cierta asimilación estructural y, en relación con ella, procesos de aculturación en otros ámbitos“ (Esser 2018, 5).

Según Esser, los conflictos étnicos surgen principalmente como reacción al contacto cultural cuando una determinada organización social depende de la existencia de ciertos elementos de su cultura y cuando la identidad cultural del grupo o de la sociedad se perdería con la aculturación (cf. Esser 2018, 6).

Literatura

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Aculturación first appeared on Hyperkulturell.de.

Akulturacija

Melina Dietrich — Mon, 13 Mar 2023 16:38:15 +0000

Izraz akulturacija je sestavljen iz latinskih izrazov ad „v“ in cultura „kultura“ in ga lahko prevedemo kot uvajanje v kulturo (prim. Ammon 2010, 55). Uvedli so ga britanski in severnoameriški kulturni antropologi v času kolonizacije, da bi opisali posledice stika med dvema tujima kulturama. Akulturacija pomeni, da posameznik, skupina ali družba prevzame elemente prej tuje kulture. Sprejeti je mogoče znanje, vrednote, norme, intuicije, spretnosti, tehnike, navade, identifikacije, prepričanja, pripravljenost za delovanje, dejansko vedenje, predvsem pa jezik. Gre za učni proces, za katerega so značilni ponotranjenje, posnemanje in učenje po vzoru, ki ga večinoma sprožijo osvajanje, kolonizacija, migracije, turizem, znanstveni stiki ali trgovinski odnosi. Za akulturacijo je obvezen neposreden stik s tujimi kulturami.

Vrste akulturacije

Ločimo štiri vrste akulturacije: enostransko, vzajemno, popolno in delno akulturacijo. Medtem ko enostranska akulturacija opisuje le enostransko sprejetje tuje kulture, vzajemna akulturacija pomeni dvostransko sprejetje tuje kulture. Nadalje razlikujemo med popolno akulturacijo, pri kateri ena kultura prevzame vse elemente druge, tuje kulture, rezultat pa je asimilacija, in delno akulturacijo, pri kateri so v obstoječo kulturo vključeni le delni elementi tuje kulture. Pri delni akulturaciji pogosto pride do kompartmentalizacije, tj. vključevanja elementov določenih področij.

Poleg tega lahko akulturacijo razlikujemo glede na kognitivno, socialno, strukturno in identifikacijsko razsežnost. Kognitivna razsežnost vključuje pridobivanje znanja in spretnosti, socialna razsežnost vzpostavljanje družbenih odnosov med kulturami, strukturna razsežnost prevzemanje določenih položajev v družbi, identifikacijska razsežnost pa sprejemanje vrednot in identifikacij (prim. Esser 2018, 4).

Po Esserjevem mnenju so multikulturne družbe rezultat neuspešne asimilacije in s tem neuspešnih akulturacijskih procesov: „Integracija brez etnične stratifikacije in brez etnične delitve dela vedno predpostavlja določeno strukturno asimilacijo in s tem povezane procese akulturacije na drugih področjih“ (Esser 2018, 5).

Etnični konflikti se po Esserjevem mnenju pojavljajo predvsem kot odziv na kulturne stike, kadar je določena družbena organizacija odvisna od obstoja določenih elementov svoje kulture in kadar bi se kulturna identiteta skupine ali družbe z akulturacijo izgubila (prim. Esser 2018, 6).

Literatura

Ammon, Ulrich (2010): Akkulturation. In: Glück, Helmut (Hrsg.): Metzler Lexikon Sprache. 4. Aufl. Stuttgart: J. B. Metzler.

Esser, Hartmut (2018): Akkulturation. In: Kopp, Johannes/ Steinbach, Anja (Hrsg.): Grundbegriffe der Soziologie. 12. Aufl. Wiesbaden: Springer.

The post Akulturacija first appeared on Hyperkulturell.de.