Genfi menekültügyi egyezmény

A nemzetközi jog különbséget tesz a meghatározott külső hatások miatt menekülésre kényszerülő személyek és a hazájukat saját elhatározásukból, jobb életkilátások keresése céljából elhagyó személyek között. A Genfi Menekültügyi Egyezmény 1A. cikke szerint menekültnek minősül az a személy, aki „faji, vallási, nemzetiségi hovatartozása, meghatározott társadalmi csoporthoz tartozása vagy politikai meggyőződése miatt üldöztetéstől való megalapozott félelem miatt tartózkodik az országon kívül“ (UNHCR 2017, 2). Jóval több mint 120 államban az egyezménynek ezt a meghatározását ismerik el alkalmazandó nemzetközi jogként.

Háború és üldöztetés

Az emberek a legkülönbözőbb okokból hagyják el otthonukat. A menekülés fő oka a háború és az üldöztetés. A legtöbb esetben belső polgárháborúkról van szó, amelyekben a központi kormányok és a fegyveres ellenzék vagy a rivális milíciák közötti hatalmi-politikai konfliktusok erőszakosan zajlanak. Az elmúlt évtizedekben világszerte emberek milliói menekültek el ilyen háborúk elől, vagy etnikai kisebbségként kényszerültek lakóhelyüket elhagyni. Ezek a háborúk különböznek a klasszikus háborúktól. Az új háborúkat egy államon belül, népcsoportok között vívják. A szembenálló hadsereg legyőzésére törekvő háborúkkal ellentétben az új háborúk közvetlenül a polgári lakosság ellen irányulnak. „Bár ezekben […] csak egy államot érintenek, gyakran okoznak határokon átnyúló menekültáradatot“ (Heintze 1999, 59).

A szegénység és az éhezés mint a menekülés oka

Továbbá a szegénységet, különösen a tömeges szegénységet a menekülés strukturális okának tekintik. Ebben az összefüggésben az éhezésnek nagy szerepe van. Bár világszerte elegendő élelmiszer áll rendelkezésre a teljes lakosság élelmezésére, egyre több ember hal meg táplálkozással összefüggő betegségekben. A szegénységi menekültek olyan emberek, „akik az államok vagy régiók gazdasági hanyatlása miatt menekülnek vagy indulnak útnak jobb életkörülményeket keresve“ (Eid 1999, 70). A szegénység elől való menekülés általában több szakaszban zajlik. Először az emberek elhagyják ősi otthonukat, amely nem nyújt számukra elegendő vagy semmilyen megélhetési lehetőséget. Ezután a saját országuk legközelebbi városába költöznek. Ezután a szomszédos városokba, a szomszédos államokba és más déli régiókba költöznek. Ha nem kínálnak életet biztosító kilátásokat, akkor az északi országokban keresnek menedéket munka és anyagi megélhetés után kutatva (vö. Eid 1999, 70).

A népességnövekedés mint a menekülés oka

A menekülés másik oka a világméretű népességnövekedés, amely az életkörülmények romlásához vezet. Bár egyes nyugati iparosodott országok népsűrűsége nagyobb, mint egyes fejlődő országoké, a népességnövekedés különösen a fejlődő országok számára jelent nagy kihívást. Népsűrűségükhöz képest túlságosan kevés erőforrással rendelkeznek ahhoz, hogy méltóságteljesen éljenek (vö. Eid 1999, 76).

Az emberi jogok megsértése

Az egyetemes emberi jogok közé tartozik az élet tiszteletben tartásához való jog, a szolgaság, a rabszolgaság és a kínzás tilalma, az önkényes szabadságelvonással szembeni védelem, valamint a faji és vallási alapon történő megkülönböztetés tilalma (vö. Maier-Borst 1999, 97). Ezen emberi jogok megsértése gyakran arra készteti az embereket, hogy más területeken keressenek biztonságot.

Környezetvédelmi menekültek

A háború és az üldöztetés, az éhezés és a szegénység, valamint az emberi jogok megsértése mellett a környezetromlás is menekülés okának tekinthető. A túlzott környezetszennyezés az érintett területeket művelésre alkalmatlanná vagy akár lakhatatlanná is teheti. Az ukrajnai Csernobilban található, mára nagyrészt elhagyatott atomreaktor környéke a legismertebb példa erre. De a növényvédőszer-maradványok vagy a szennyező anyagok lerakódása is lakhatatlanná tehet egy országot. Sokkal több környezeti menekültet hoz létre a környezet kúszó romlása, amely együtt jár a természeti erőforrások felhasználásának megakadályozásával. Az ember által okozott természeti katasztrófák, mint például az éghajlatváltozás, szintén lakhatatlanná tehetik a területeket, így a menekülés gyakran az egyetlen megoldás (vö. Biermann 1999, 87. o.).

Irodalom

Biermann, Frank (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. A környezetpusztítás mint a menekülés oka. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (szerk.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Eid, Uschi (1999): Szegénység, éhezés, túlnépesedés. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (szerk.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Heintze, Hans-Joachim (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (szerk.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Maier-Borst, Michael (1999): Az emberi jogok megsértése mint a menekülés oka. In: Hutter, Franz- Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (szerk.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

UNHCR (2017): A menekültek jogállásáról szóló 1951. évi egyezmény. 1967. január 31-i jegyzőkönyv a menekültek jogállásáról: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [2020.03.26.].

Wahrig, Gerhard (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9. kiadás. Gütersloh/ München: Wissen Media.

The post Menekülés first appeared on Hyperkulturell.de.

Женевська конвенція про статус біженців

Міжнародне право розрізняє людей, які змушені тікати через певні зовнішні впливи, і людей, які залишають свою країну за власним бажанням у пошуках кращих життєвих перспектив. Відповідно до статті 1А Женевської конвенції про статус біженців, особа вважається біженцем, якщо вона „перебуває за межами своєї країни внаслідок цілком обґрунтованих побоювань стати жертвою переслідувань за ознакою раси, релігії, громадянства, належності до певної соціальної групи або політичних переконань“ (УВКБ ООН 2017, 2). У понад 120 державах це визначення Конвенції визнано чинним міжнародним правом.

Війна та переслідування

Люди залишають свої домівки з найрізноманітніших причин. Основною причиною втечі є війна та переслідування. У більшості випадків це внутрішні громадянські війни, в яких жорстоко вирішуються владно-політичні конфлікти між центральним урядом і збройною опозицією або конкуруючими ополченнями. За останні десятиліття мільйони людей по всьому світу втекли від таких війн або були переміщені як етнічні меншини. Ці війни відрізняються від класичних воєн. Нові війни ведуться між групами населення всередині держави. На відміну від воєн, які переслідують мету подолання армії супротивника, нові війни безпосередньо спрямовані проти цивільного населення. „Хоча в них […] страждає лише одна держава, вони часто спричиняють транскордонні потоки біженців“ (Heintze 1999, 59).

Бідність і голод як причина втечі

Крім того, бідність, особливо масова, вважається структурною причиною втечі. У цьому контексті голод відіграє важливу роль. Хоча у світі достатньо продовольства, щоб прогодувати все населення, все більше людей помирає від хвороб, пов’язаних з харчуванням. Біженці від бідності – це люди, „які тікають або вирушають у пошуках кращих умов життя через економічний занепад держав або регіонів“ (Eid 1999, 70). Як правило, втеча від бідності відбувається в кілька етапів. Спочатку люди залишають рідні домівки, які не пропонують їм достатніх можливостей для життя або взагалі не дають їх. Потім вони переїжджають до найближчого міста у своїй країні. Потім вони переїжджають до сусідніх міст, сусідніх держав та інших регіонів Півдня. Якщо і там не пропонуються перспективи, що гарантують безпечне життя, вони шукають притулку в країнах Півночі в пошуках роботи і фінансових засобів до існування (див. Eid 1999, 70).

Зростання населення як причина втечі

Ще однією причиною втечі є зростання населення у світі, яке призводить до погіршення умов життя. Незважаючи на те, що деякі західні індустріальні країни мають вищу щільність населення, ніж деякі країни, що розвиваються, зростання населення створює великі проблеми саме для країн, що розвиваються. Порівняно з їхньою щільністю населення, вони мають надто мало ресурсів для гідного життя (див. Eid 1999, 76).

Порушення прав людини

Універсальні права людини включають право на повагу до життя, заборону підневільного стану, рабства і тортур, захист від свавільного позбавлення волі і заборону дискримінації за расовою і релігійною ознаками (див. Maier-Borst 1999, 97). Порушення цих прав людини часто змушує людей шукати безпеки в інших місцях.

Екологічні біженці

Окрім війни і переслідувань, голоду і бідності та порушень прав людини, причиною втечі також вважається погіршення стану довкілля. Надмірне забруднення навколишнього середовища може зробити постраждалі райони непридатними для обробітку або навіть непридатними для життя. Найвідомішим прикладом є нині майже занедбані околиці ядерного реактора в Чорнобилі, Україна. Але залишки пестицидів або осадження забруднюючих речовин також можуть зробити країну непридатною для життя. Набагато більше екологічних біженців з’являється через повільну деградацію навколишнього середовища, яка йде пліч-о-пліч із запобіганням використанню природних ресурсів. Природні катастрофи, спричинені людиною, такі як зміна клімату, також можуть зробити територію непридатною для життя, так що втеча часто є єдиним рішенням (див. Biermann 1999, 87 і далі).

Література

Бірманн, Франк (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. Руйнування довкілля як причина втечі. В: Хуттер, Франц-Йозеф / Мір, Аня / Тессмар, Карстен (ред.): Людина на шляху до втечі. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Ід, Ущі (1999): Бідність, голод, перенаселення. В: Хуттер, Франц-Йозеф / Мір, Аня / Тессмар, Карстен (ред.): Люди у втечі. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Хайнце, Ганс-Йоахім (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. В: Хуттер, Франц-Йозеф / Мір, Аня / Тессмар, Карстен (ред.): Люди у втечі. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Майєр-Борст, Міхаель (1999): Порушення прав людини як причина втечі. В: Хуттер, Франц-Йозеф / Мір, Аня / Тессмар, Карстен (ред.): Люди у втечі. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

УВКБ ООН (2017): Конвенція про статус біженців 1951 року. Протокол про статус біженців від 31 січня 1967 року: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [26.03.2020].

Вагріг, Герхард (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9th ed. Гютерсло / Мюнхен: Wissen Media.

The post Втеча first appeared on Hyperkulturell.de.

Cenevre Mülteci Sözleşmesi

Uluslararası hukuk, tanımlanmış dış etkiler nedeniyle kaçmak zorunda kalan kişiler ile daha iyi yaşam olanakları arayışıyla kendi istekleriyle ülkelerini terk eden kişiler arasında ayrım yapmaktadır. Cenevre Mülteci Sözleşmesi Madde 1A’ya göre, „ırkı, dini, tabiiyeti, belli bir toplumsal gruba mensubiyeti veya siyasi düşünceleri yüzünden, zulme uğrayacağından haklı sebeplerle korktuğu için ülkesi dışında bulunan“ bir kişi mülteci sayılır (UNHCR 2017, 2). Sözleşme’nin bu tanımı 120’den fazla devlette uygulanabilir uluslararası hukuk olarak kabul edilmektedir.

Savaş ve zulüm

İnsanlar çok çeşitli nedenlerle evlerini terk ederler. Kaçışın ana nedeni savaş ve zulümdür. Çoğu durumda bunlar, merkezi hükümetler ile silahlı muhalefet veya rakip milisler arasındaki iktidar-siyasi çatışmaların şiddetle yürütüldüğü iç savaşlardır. Son yıllarda dünya çapında milyonlarca insan bu tür savaşlardan kaçmış veya etnik azınlık olarak yerlerinden edilmiştir. Bu savaşlar klasik savaşlardan farklıdır. Yeni savaşlar bir devlet içindeki nüfus grupları arasında yapılmaktadır. Karşı orduyu alt etmeyi amaçlayan savaşların aksine, Yeni Savaşlar doğrudan sivil nüfusa yöneliktir. „Bu savaşlarda […] sadece bir devlet etkilense de, genellikle sınır ötesi mülteci akımlarına neden olurlar“ (Heintze 1999, 59).

Kaçış nedeni olarak yoksulluk ve açlık

Ayrıca, yoksulluk, özellikle de kitlesel yoksulluk, kaçışın yapısal bir nedeni olarak kabul edilmektedir. Bu bağlamda açlık önemli bir rol oynamaktadır. Dünya genelinde tüm nüfusu beslemeye yetecek kadar gıda bulunmasına rağmen, giderek daha fazla insan beslenmeye bağlı hastalıklardan ölmektedir. Yoksulluk mültecileri, „devletlerin veya bölgelerin ekonomik gerilemesi nedeniyle kaçan veya daha iyi yaşam koşulları aramak için yola çıkan“ insanlardır (Eid 1999, 70). Kural olarak, yoksulluktan kaçış birkaç aşamada gerçekleşir. Ġlk olarak, insanlar kendilerine yetersiz ya da hiç yaĢam fırsatı sunmayan atalarının evlerini terk ederler. Daha sonra kendi ülkelerindeki en yakın Ģehre taĢınırlar. Daha sonra komşu şehirlere, komşu eyaletlere ve Güney’deki diğer bölgelere geçiyorlar. YaĢamlarını güvence altına alacak imkanlar sunulmadığı takdirde, iĢ ve geçim kaynağı aramak için Kuzey ülkelerine sığınıyorlar (bkz. Eid 1999, 70).

Kaçış nedeni olarak nüfus artışı

Kaçışların bir diğer nedeni de yaşam koşullarının kötüleşmesine yol açan dünya çapındaki nüfus artışıdır. Bazı batılı sanayileĢmiĢ ülkelerin nüfus yoğunluğu bazı geliĢmekte olan ülkelerden daha fazla olsa da, nüfus artıĢı özellikle geliĢmekte olan ülkeler için büyük bir sorun teĢkil etmektedir. Nüfus yoğunluklarıyla karĢılaĢtırıldığında, onurlu bir Ģekilde yaĢamak için çok az kaynağa sahiptirler (bkz. Eid 1999, 76).

İnsan hakları ihlali

Evrensel insan hakları arasında yaĢama saygı hakkı, kulluk, kölelik ve iĢkencenin yasaklanması, keyfi olarak özgürlükten yoksun bırakılmaya karĢı korunma ve ırk ve din temelinde ayrımcılığın yasaklanması yer almaktadır (bkz. Maier-Borst 1999, 97). Bu insan haklarının ihlali genellikle insanların başka alanlarda güvenlik aramasına yol açar.

Çevresel mülteciler

Savaş ve zulüm, açlık ve yoksulluk ve insan hakları ihlallerinin yanı sıra çevresel bozulma da kaçış nedeni olarak kabul edilmektedir. Aşırı çevre kirliliği, etkilenen bölgeleri ekime elverişsiz ve hatta yaşanmaz hale getirebilir. Ukrayna’nın Çernobil kentindeki nükleer reaktörün artık büyük ölçüde terk edilmiş olan çevresi bunun en bilinen örneğidir. Ancak pestisit kalıntıları veya kirletici maddelerin birikmesi de bir ülkeyi yaşanmaz hale getirebilir. Çok daha fazla çevresel mülteci, doğal kaynakların kullanımının engellenmesiyle el ele giden çevrenin sürünerek bozulmasıyla ortaya çıkmaktadır. İklim değişikliği gibi insan yapımı doğal felaketler de bölgeleri yaşanmaz hale getirebilir, bu nedenle kaçış genellikle tek çözümdür (bkz. Biermann 1999, 87 vd.).

Edebiyat

Biermann, Frank (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. Bir kaçış nedeni olarak çevresel yıkım. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Eid, Uschi (1999): Yoksulluk, açlık, aşırı nüfus. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Heintze, Hans-Joachim (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Maier-Borst, Michael (1999): Bir kaçış nedeni olarak insan hakları ihlalleri. In: Hutter, Franz- Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

UNHCR (2017): Mültecilerin Statüsüne ilişkin 1951 Sözleşmesi. 31 Ocak 1967 tarihli Mültecilerin Statüsüne ilişkin Protokol: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [26.03.2020].

Wahrig, Gerhard (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9th ed. Gütersloh/ Münih: Wissen Media.

The post Kaçış first appeared on Hyperkulturell.de.

Ženevská úmluva o uprchlících

Mezinárodní právo rozlišuje mezi lidmi, kteří jsou nuceni uprchnout v důsledku definovaných vnějších vlivů, a lidmi, kteří opouštějí svou domovskou zemi z vlastní vůle při hledání lepších životních vyhlídek. Podle článku 1A Ženevské úmluvy o uprchlících je za uprchlíka považována osoba, která „se nachází mimo zemi z důvodu odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politického přesvědčení“ (UNHCR 2017, 2). Ve více než 120 státech je tato definice úmluvy uznávána jako platné mezinárodní právo.

Válka a pronásledování

Lidé opouštějí své domovy z nejrůznějších důvodů. Hlavní příčinou útěku je válka a pronásledování. Ve většině případů se jedná o vnitřní občanské války, v nichž dochází k násilným mocensko-politickým konfliktům mezi centrálními vládami a ozbrojenou opozicí nebo soupeřícími milicemi. V posledních desetiletích před takovými válkami uprchly nebo byly vysídleny miliony lidí po celém světě jako etnické menšiny. Tyto války se liší od klasických válek. Nové války se vedou mezi skupinami obyvatelstva uvnitř státu. Na rozdíl od válek, které sledují přemožení armády protivníka, jsou nové války namířeny přímo proti civilnímu obyvatelstvu. „Ačkoli je v nich […] postižen pouze jeden stát, často způsobují přeshraniční proudy uprchlíků“ (Heintze 1999, 59).

Chudoba a hlad jako příčina útěku

Dále je za strukturální příčinu útěku považována chudoba, zejména masová chudoba. V této souvislosti hraje významnou roli hlad. Přestože je na světě dostatek potravin, které by nasytily celou populaci, stále více lidí umírá na nemoci související s výživou. Uprchlíci z chudoby jsou lidé, „kteří utíkají nebo se vydávají na cestu za lepšími životními podmínkami v důsledku hospodářského úpadku států nebo regionů“ (Eid 1999, 70). Útěk před chudobou zpravidla probíhá v několika fázích. Nejprve lidé opouštějí domovy svých předků, které jim neposkytují dostatečné nebo žádné životní příležitosti. Poté se stěhují do nejbližšího města ve své zemi. Poté se stěhují do sousedních měst, sousedních států a dalších regionů na jihu. Pokud se jim nenabízejí žádné perspektivy zajišťující život, hledají útočiště v zemích Severu, kde hledají práci a finanční zajištění (srov. Eid 1999, 70).

Růst populace jako příčina útěku

Další příčinou útěku je celosvětový populační růst, který vede ke zhoršování životních podmínek. Přestože některé západní průmyslové země mají vyšší hustotu zalidnění než některé rozvojové země, představuje populační růst velkou výzvu zejména pro rozvojové země. V porovnání s hustotou obyvatelstva mají příliš málo zdrojů na to, aby mohly žít důstojně (srov. Eid 1999, 76).

Porušování lidských práv

Mezi všeobecná lidská práva patří právo na úctu k životu, zákaz nevolnictví, otroctví a mučení, ochrana před svévolným zbavením svobody a zákaz diskriminace z rasových a náboženských důvodů (srov. Maier-Borst 1999, 97). Porušení těchto lidských práv často vede lidi k hledání bezpečí v jiných oblastech.

Environmentální uprchlíci

Kromě války a pronásledování, hladu a chudoby a porušování lidských práv je za příčinu útěku považováno také zhoršování životního prostředí. Nadměrné znečištění životního prostředí může postižené oblasti učinit nevhodnými k obdělávání nebo dokonce neobyvatelnými. Nejznámějším příkladem je dnes již z velké části opuštěné okolí jaderného reaktoru v ukrajinském Černobylu. Zbytky pesticidů nebo usazené škodliviny však mohou také učinit zemi neobyvatelnou. Daleko více environmentálních uprchlíků vzniká v důsledku plíživé degradace životního prostředí, která jde ruku v ruce s prevencí využívání přírodních zdrojů. Přírodní katastrofy způsobené člověkem, jako jsou klimatické změny, mohou rovněž způsobit, že se oblasti stanou neobyvatelnými, takže útěk je často jediným řešením (srov. Biermann 1999, 87 a násl.).

Literatura

Biermann, Frank (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. Ničení životního prostředí jako příčina útěku. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Eid, Uschi (1999): Chudoba, hlad, přelidnění. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Heintze, Hans-Joachim (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Maier-Borst, Michael (1999): Porušování lidských práv jako příčina útěku. In: Hutter, Franz- Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

UNHCR (2017): Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Protokol o právním postavení uprchlíků z 31. ledna 1967: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [26.03.2020].

Wahrig, Gerhard (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9. vyd. Gütersloh/Mnichov: Wissen Media.

The post Útěk first appeared on Hyperkulturell.de.

Convención de Ginebra sobre el Estatuto de los Refugiados

El Derecho internacional distingue entre las personas que se ven obligadas a huir debido a influencias externas definidas y las personas que abandonan su país de origen por voluntad propia en busca de mejores perspectivas de vida. Según el artículo 1A de la Convención de Ginebra sobre los Refugiados, una persona es considerada refugiada si „se encuentra fuera del país debido a fundados temores de ser perseguida por motivos de raza, religión, nacionalidad, pertenencia a determinado grupo social u opiniones políticas“ (ACNUR 2017, 2). En más de 120 Estados, esta definición de la Convención se reconoce como derecho internacional aplicable.

Guerra y persecución

Las personas abandonan sus hogares por motivos muy diversos. La principal causa de huida es la guerra y la persecución. En la mayoría de los casos, se trata de guerras civiles internas en las que se libran violentamente conflictos de poder entre los gobiernos centrales y la oposición armada o las milicias rivales. En las últimas décadas, millones de personas en todo el mundo han huido de este tipo de guerras o se han visto desplazadas como minorías étnicas. Estas guerras son diferentes de las guerras clásicas. Las nuevas guerras se libran entre grupos de población dentro de un Estado. A diferencia de las guerras que persiguen la superación del ejército contrario, las Nuevas Guerras se dirigen directamente contra la población civil. „Aunque en ellas […] sólo se ve afectado un Estado, a menudo provocan flujos transfronterizos de refugiados“ (Heintze 1999, 59).

La pobreza y el hambre como causa de huida

Además, la pobreza, especialmente la pobreza masiva, se considera una causa estructural de la huida. En este contexto, el hambre desempeña un papel fundamental. Aunque en todo el mundo hay alimentos suficientes para alimentar a toda la población, cada vez más personas mueren de enfermedades relacionadas con la nutrición. Los refugiados de la pobreza son personas „que huyen o parten en busca de mejores condiciones de vida debido al declive económico de Estados o regiones“ (Eid 1999, 70). Por regla general, la huida de la pobreza se produce en varias etapas. En primer lugar, las personas abandonan sus hogares ancestrales, que les ofrecen oportunidades de vida insuficientes o nulas. Luego se trasladan a la ciudad más cercana de su propio país. Luego se trasladan a las ciudades vecinas, a los estados vecinos y a otras regiones del Sur. Si no se les ofrece ninguna perspectiva de vida segura, buscan refugio en los países del Norte en busca de trabajo y medios de subsistencia económicos (cf. Eid 1999, 70).

El crecimiento demográfico como causa de la huida

Otra causa de la huida es el crecimiento demográfico mundial, que conlleva un deterioro de las condiciones de vida. Aunque algunos países industrializados occidentales tienen una densidad de población superior a la de algunos países en vías de desarrollo, el crecimiento demográfico plantea un gran reto a los países en vías de desarrollo en particular. En comparación con su densidad de población, disponen de muy pocos recursos para vivir dignamente (cf. Eid 1999, 76).

Violación de los derechos humanos

Los derechos humanos universales incluyen el derecho al respeto de la vida, la prohibición de la servidumbre, la esclavitud y la tortura, la protección contra la privación arbitraria de libertad y la prohibición de la discriminación por motivos raciales y religiosos (cf. Maier-Borst 1999, 97). La violación de estos derechos humanos suele llevar a las personas a buscar seguridad en otras zonas.

Refugiados medioambientales

Además de la guerra y la persecución, el hambre y la pobreza, y las violaciones de los derechos humanos, la degradación medioambiental también se considera una causa de huida. La contaminación ambiental excesiva puede hacer que las zonas afectadas no sean aptas para el cultivo o incluso inhabitables. Los alrededores del reactor nuclear de Chernóbil (Ucrania), ahora en gran parte abandonados, son el ejemplo más conocido. Pero los residuos de pesticidas o el depósito de sustancias contaminantes también pueden hacer inhabitable un país. Son muchos más los refugiados medioambientales creados por la degradación progresiva del medio ambiente, que va de la mano de la prevención del uso de los recursos naturales. Las catástrofes naturales provocadas por el hombre, como el cambio climático, también pueden convertir zonas en inhabitables, de modo que la huida es a menudo la única solución (cf. Biermann 1999, 87 y ss.).

Literatura

Biermann, Frank (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. La destrucción del medio ambiente como causa de la huida. En: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Eid, Uschi (1999): Pobreza, hambre, superpoblación. En: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Heintze, Hans-Joachim (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. En: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Maier-Borst, Michael (1999): Las violaciones de los derechos humanos como causa de la huida. En: Hutter, Franz- Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (eds.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

ACNUR (2017): Convención sobre el Estatuto de los Refugiados de 1951. Protocolo sobre el Estatuto de los Refugiados de 31 de enero de 1967: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [26.03.2020].

Wahrig, Gerhard (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9ª ed. Gütersloh/ Múnich: Wissen Media.

The post Huida first appeared on Hyperkulturell.de.

Ženevska konvencija o beguncih

Mednarodno pravo razlikuje med ljudmi, ki so prisiljeni v beg zaradi opredeljenih zunanjih vplivov, in ljudmi, ki zapustijo svojo domovino po lastni volji v iskanju boljših življenjskih možnosti. V skladu s členom 1A Ženevske konvencije o beguncih se oseba šteje za begunca, če je „zunaj države zaradi utemeljenega strahu pred preganjanjem zaradi rase, vere, narodnosti, pripadnosti določeni družbeni skupini ali političnega prepričanja“ (UNHCR 2017, 2). V več kot 120 državah je ta opredelitev Konvencije priznana kot veljavno mednarodno pravo.

Vojna in preganjanje

Ljudje zapuščajo svoje domove iz najrazličnejših razlogov. Glavni vzrok za beg sta vojna in preganjanje. V večini primerov gre za notranje državljanske vojne, v katerih se nasilno spopadajo oblastno-politični konflikti med osrednjimi vladami in oboroženo opozicijo ali konkurenčnimi milicami. V zadnjih desetletjih je pred takšnimi vojnami pobegnilo na milijone ljudi po vsem svetu ali pa so bili razseljeni kot etnične manjšine. Te vojne se razlikujejo od klasičnih vojn. Nove vojne se bijejo med skupinami prebivalstva znotraj države. Za razliko od vojn, ki zasledujejo premagovanje nasprotne vojske, so nove vojne neposredno usmerjene proti civilnemu prebivalstvu. „Čeprav je v njih […] prizadeta le ena država, pogosto povzročijo čezmejne tokove beguncev“ (Heintze 1999, 59).

Revščina in lakota kot vzrok za beg

Poleg tega revščina, zlasti množična, velja za strukturni vzrok bega. Pri tem ima glavno vlogo lakota. Čeprav je na svetu dovolj hrane, da bi lahko nahranili vse prebivalstvo, vse več ljudi umira zaradi bolezni, povezanih s prehrano. Begunci zaradi revščine so ljudje, „ki zaradi gospodarskega nazadovanja držav ali regij bežijo ali se odpravijo na pot v iskanju boljših življenjskih razmer“ (Eid 1999, 70). Praviloma beg pred revščino poteka v več fazah. Najprej ljudje zapustijo domove svojih prednikov, ki jim ne nudijo zadostnih ali nobenih življenjskih možnosti. Nato se preselijo v najbližje mesto v svoji državi. Nato se preselijo v sosednja mesta, sosednje države in druge regije na jugu. Če ni možnosti, ki bi jim zagotovile življenje, poiščejo zatočišče v državah na severu v iskanju dela in finančnih sredstev za preživetje (prim. Eid 1999, 70).

Rast prebivalstva kot vzrok za beg

Drugi vzrok za beg je rast svetovnega prebivalstva, ki vodi v poslabšanje življenjskih razmer. Čeprav imajo nekatere zahodne industrijske države večjo gostoto prebivalstva kot nekatere države v razvoju, je rast prebivalstva velik izziv zlasti za države v razvoju. V primerjavi z gostoto prebivalstva imajo veliko premalo sredstev za dostojno življenje (prim. Eid 1999, 76).

Kršenje človekovih pravic

Splošne človekove pravice vključujejo pravico do spoštovanja življenja, prepoved suženjstva, suženjstva in mučenja, zaščito pred samovoljnim odvzemom prostosti ter prepoved diskriminacije na rasni in verski podlagi (prim. Maier-Borst 1999, 97). Kršitev teh človekovih pravic pogosto vodi ljudi k iskanju varnosti na drugih področjih.

Okoljski begunci

Poleg vojne in preganjanja, lakote in revščine ter kršitev človekovih pravic velja za vzrok za beg tudi degradacija okolja. Zaradi prekomernega onesnaževanja okolja lahko prizadeta območja postanejo neprimerna za obdelovanje ali celo neprimerna za bivanje. Najbolj znan primer je zdaj večinoma zapuščena okolica jedrskega reaktorja v Černobilu v Ukrajini. Vendar lahko ostanki pesticidov ali odlaganje onesnaževalcev prav tako povzročijo, da je država neprimerna za bivanje. Veliko več okoljskih beguncev nastane zaradi plazeče se degradacije okolja, ki gre z roko v roki s preprečevanjem uporabe naravnih virov. Tudi naravne nesreče, ki jih je povzročil človek, kot so podnebne spremembe, lahko naredijo območja neprimerna za bivanje, tako da je beg pogosto edina rešitev (prim. Biermann 1999, 87 in nasl.).

Literatura

Biermann, Frank (1999): Stirbt die Natur, flieht der Mensch. Uničevanje okolja kot vzrok za beg. V: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (ur.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 87-95.

Eid, Uschi (1999): Eid (Eid, Eid, Eid, Eid), revščina, lakota, prenaseljenost. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (ur.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 69-86.

Heintze, Hans-Joachim (1999): Kriege, Flucht Vertreibung. In: Hutter, Franz-Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (ur.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 59-68.

Maier-Borst, Michael (1999): Kršitve človekovih pravic kot vzrok za beg. V: Hutter, Franz- Joseph/ Mihr, Anja/ Tessmar, Carsten (ur.): Menschen auf der Flucht. Opladen: Leske + Budrich, 97-112.

UNHCR (2017): Konvencija o statusu beguncev iz leta 1951. Protokol o statusu beguncev z dne 31. januarja 1967: https://www.uno- fluechtlingshilfe.de/uploads/media/GFK_Pocket_2015_01.pdf [26.03.2020].

Wahrig, Gerhard (2011): Wahrig Deutsches Wörterbuch. 9. izd. Gütersloh/München: Wissen Media.

The post Pobeg first appeared on Hyperkulturell.de.