A multikulturalizmus kifejezést azonban meg kell különböztetni a multikulturalizmustól. Az előbbi egy állapot leírását jelenti, míg az utóbbi egy politikai mozgalmat és életszemléletet jelöl (vö. Beyersdörfer 2004, 43).

A multikulturalizmus leíró jellegű kifejezés, míg a multikulturalizmus normatív vonatkozású (vö. Beyersdörfer 2004, 43). Mintzel szerint a multikulturalizmus egy társadalmi tényre utal: „Nevezetesen arra a tényre, hogy egy társadalomban vagy egy államilag szervezett társadalomban/népességben több kultúra létezik együtt“. (Mintzel 1997, 58).

A multikulturalitás jelensége áll itt előtérben: „Legyen az békésen vagy konfliktusban, legyen az együttélés vagy integrált együttlét. A multikulturalizmus következésképpen egy társadalom szociokulturális jellemzőjét, sokrétű kulturális differenciálódását jelöli, bármi is legyen ennek a multikulturalizmusnak az alapja“. (Mintzel 1997, 58)

A multikulturális jellemzők formái

A kutatások a multikulturális társadalmak négy modelljét különböztetik meg:

Az asszimilációs modell „a kisebbségi vagy bevándorló kultúrák kulturális adaptációját célozza“ (Lüsebrink 2012, 20). Ennek a modellnek egy változata az integratív modell, amely szintén a kulturális alkalmazkodásra törekszik, de hosszabb átmeneti időszakot feltételez, és a kisebbségi kultúráknak különleges jogokat biztosít az iskola, a politika vagy a vallás területén (vö. Lüsebrink 2012, 18).

„Az apartheid modell, amely valósággá vált, mint Dél-Afrikában 1995 előtt, a >Harmadik Birodalomban<, valamint számos gyarmati társadalomban“, „a kulturális kisebbségek szigorú elkülönítését, elszigetelését és gyakran gettósítását“ célozza (Lüsebrink 2012, 21) . Ezekben a társadalmakban hierarchikus hierarchia uralkodik, amelyben a származást abszolutizálják. A rend határai áthatolhatatlanok, és csak az etnikai rangsor határozza meg a társadalmi lehetőségek elosztását (vö. Lüsebrink 2012, 18).

A policentrikus modellt „a különböző kultúrák elvileg egyenrangú társadalmon belüli együttélése jellemzi“ (Lüsebrink 2012, 21). Ezekben a társadalmakban nincs sem kulturális központ, sem felsőbbrendű többség: „Ez az aggregált állapot akkor következik be, amikor az európai univerzalizmus történelmi kerete, a nemzetállam mint gondolkodási és cselekvési egység feladja helyét, és olyan mértékű transznacionális mobilitás valósul meg, hogy a világtársadalom absztrakcióból tapasztalati valósággá válik“. (Leggewie 1993, 50)

Irodalom

Beyersdörfer, Frank (2004): Multikulturális társadalom. Fogalmak, jelenségek, viselkedési szabályok. Münster: LIT.

Leggewie, Claus (1993): A multikulturális kultúra és a multikulturális kultúra, valamint a multikulturális kultúra és a multikulturális kultúra közötti különbség: Multi Kulti. A multietnikus köztársaság játékszabályai. Nördlingen: Red Book.

Lüsebrink, Hans Jürgen (2012): Interkulturális kommunikáció. Interakció, idegen észlelés, kulturális transzfer. 3. kiadás. Stuttgart: J. B. Metzler.

Mintzel, Alf (1997): Multikulturális társadalmak Európában és Észak-Amerikában. Fogalmak, viták, elemzések, megállapítások. Passau: Rothe.

The post multikulturális first appeared on Hyperkulturell.de.

Однак термін мультикультуралізм слід відрізняти від мультикультуралізму. Перший означає опис держави, тоді як другий – політичний рух і ставлення до життя (див. Beyersdörfer 2004, 43).

Мультикультуралізм – це описовий термін, тоді як мультикультуралізм має нормативне значення (див. Beyersdörfer 2004, 43). Згідно з Мінцелем, мультикультуралізм стосується соціального факту: „А саме, факту співіснування кількох культур у суспільстві або державно організованому суспільстві/населенні“. (Mintzel 1997, 58).

Феномен мультикультурності тут на першому плані: „Чи то мирно, чи то в конфлікті, чи то в співіснуванні, чи то в інтегрованій єдності“ (Мінцель 1997, 58). Мультикультуралізм, отже, означає соціокультурну характеристику суспільства, його різноманітну культурну диференціацію, незалежно від того, на чому ця мультикультурність може ґрунтуватися“. (Мінцель 1997, 58)

Форми мультикультурних характеристик

Дослідження виділяють чотири моделі мультикультурних суспільств:

Асиміляційна модель – це модель, „яка спрямована на культурну адаптацію культур меншин або іммігрантів“ (Lüsebrink 2012, 20). Різновидом цієї моделі є інтегративна модель, яка також спрямована на культурну адаптацію, але передбачає більш тривалий перехідний період і надає культурам меншин особливі права у сфері освіти, політики чи релігії (див. Lüsebrink 2012, 18).

„Модель апартеїду, яка стала реальністю, як у Південній Африці до 1995 року, у „Третьому Рейху“, а також у численних колоніальних суспільствах“, спрямована на „суворе відокремлення, ізоляцію і часто геттоїзацію культурних меншин“ (Lüsebrink 2012, 21) . У цих суспільствах панує ієрархічна система, в якій походження є абсолютним. Межі порядку непроникні, і лише етнічний рейтинг визначає розподіл соціальних можливостей (див. Lüsebrink 2012, 18).

Поліцентрична модель „характеризується співіснуванням різних культур у суспільстві, яке в принципі перебуває на рівних умовах“ (Lüsebrink 2012, 21). У цих суспільствах немає ні культурного центру, ні переважної більшості: „Цей агрегатний стан виникає тоді, коли історична основа європейського універсалізму – національна держава як одиниця думки і дії – поступається місцем, а транснаціональна мобільність зростає до такої міри, що світове суспільство перетворюється з абстракції на емпіричну реальність“. (Leggewie 1993, 50)

Література

Байєрсдорфер, Франк (2004): Мультикультурне суспільство. Поняття, явища, правила поведінки. Мюнстер: LIT.

Леггеві, Клаус (1993): Multi Kulti. Правила гри для багатонаціональної республіки. Ньордлінген: Червона книга.

Люсебрінк, Ганс Юрґен (2012): Міжкультурна комунікація. Взаємодія, іноземне сприйняття, культурний трансфер. 3rd ed. Штутгарт: J. B. Metzler.

Мінцель, Альф (1997): Мультикультурні суспільства в Європі та Північній Америці. Концепції, суперечки, аналіз, висновки. Пассау: Роте.

The post мультикультурний first appeared on Hyperkulturell.de.

Bununla birlikte, çokkültürlülük terimi çokkültürcülükten ayırt edilmelidir. Birincisi bir durumun tanımı anlamına gelirken, ikincisi siyasi bir hareketi ve hayata karşı tutumu ifade eder (bkz. Beyersdörfer 2004, 43).

Çokkültürlülük tanımlayıcı bir terimken, çokkültürcülüğün normatif çıkarımları vardır (bkz. Beyersdörfer 2004, 43). Mintzel’e göre çokkültürlülük sosyal bir olguyu ifade eder: „Yani, bir toplumda veya devlet tarafından örgütlenmiş bir toplumda/nüfusta birden fazla kültürün bir arada var olması olgusu.“ (Mintzel 1997, 58).

Burada çokkültürlülük olgusu ön plandadır: „İster barıĢ içinde ister çatıĢma içinde olsun, ister bir arada ya da bütünleĢmiĢ bir birliktelik içinde olsun. Sonuç olarak çokkültürlülük, bir toplumun sosyo-kültürel bir özelliğini, bu çokkültürlülük neye dayanırsa dayansın, çok yönlü kültürel farklılaşmasını ifade eder.“ (Mintzel 1997, 58)

Çok kültürlü özelliklerin biçimleri

Araştırmalar çokkültürlü toplumların dört modelini ayırt etmektedir:

Asimilasyoncu model „azınlık veya göçmen kültürlerinin kültürel adaptasyonunu amaçlayan“ bir modeldir (Lüsebrink 2012, 20). Bu modelin bir varyantı da kültürel uyumu amaçlayan, ancak daha uzun bir geçiĢ aĢamasını varsayan ve azınlık kültürlerine okul, siyaset veya din alanlarında özel haklar tanıyan bütünleĢtirici modeldir (bkz. Lüsebrink 2012, 18).

„1995’ten önce Güney Afrika’da, >Üçüncü Reich’ta< ve çok sayıda sömürge toplumunda olduğu gibi gerçeğe dönüşen apartheid modeli“, „kültürel azınlıkların katı bir şekilde ayrılmasını, izole edilmesini ve genellikle gettolaştırılmasını“ amaçlamaktadır (Lüsebrink 2012, 21) . Bu toplumlarda, kökenin mutlaklaştırıldığı hiyerarşik bir hiyerarşi hüküm sürmektedir. Düzenin sınırları geçirimsizdir ve sosyal fırsatların dağılımını yalnızca etnik sıralama belirler (bkz. Lüsebrink 2012, 18).

Çok merkezli model, „prensipte eşit düzeyde olan bir toplum içinde farklı kültürlerin bir arada var olmasıyla karakterize edilir“ (Lüsebrink 2012, 21). Bu toplumlarda ne bir kültürel merkez ne de üstün bir çoğunluk vardır: „Bu toplam durum, Avrupa evrenselciliğinin tarihsel çerçevesi, bir düşünce ve eylem birimi olarak ulus-devlet, yerini dünya toplumunu bir soyutlamadan deneyimsel bir gerçekliğe dönüştürecek ölçüde ulusötesi hareketliliğe bıraktığında ortaya çıkar.“ (Leggewie 1993, 50)

Edebiyat

Beyersdörfer, Frank (2004): Çokkültürlü Toplum. Kavramlar, Olgular, Davranış Kuralları. Münster: LIT.

Leggewie, Claus (1993): Multi Kulti. Çok etnikli cumhuriyet için oyun kuralları. Nördlingen: Kırmızı Kitap.

Lüsebrink, Hans Jürgen (2012): Kültürlerarası İletişim. Etkileşim, Yabancı Algısı, Kültürel Aktarım. 3. baskı. Stuttgart: J. B. Metzler.

Mintzel, Alf (1997): Avrupa ve Kuzey Amerika’da Çokkültürlü Toplumlar. Kavramlar, tartışmalar, analizler, bulgular. Passau: Rothe.

The post çok kültürlü first appeared on Hyperkulturell.de.

Termín multikulturalita je však třeba odlišovat od multikulturality. První znamená popis stavu, zatímco druhý označuje politické hnutí a životní postoj (srov. Beyersdörfer 2004, 43).

Multikulturalismus je deskriptivní pojem, zatímco multikulturalismus má normativní důsledky (srov. Beyersdörfer 2004, 43). Podle Mintzela se multikulturalismus vztahuje k sociálnímu faktu: „Konkrétně ke skutečnosti, že ve společnosti nebo státem organizované společnosti/lidstvu koexistuje několik kultur.“ (Mintzel, 2004, s. 1). (Mintzel 1997, 58).

Fenomén multikulturality je zde v popředí: „Ať už v míru, nebo v konfliktu, ať už v koexistenci, nebo v integrovaném soužití. Multikulturalita v důsledku toho označuje sociokulturní charakteristiku společnosti, její rozmanitou kulturní diferenciaci, ať už je tato multikulturnost založena na čemkoli.“ (Mintzel, J.: Multikulturalita. (Mintzel 1997, 58)

Formy multikulturních charakteristik

Výzkumy rozlišují čtyři modely multikulturních společností:

Asimilační model je model, „jehož cílem je kulturní adaptace menšinových nebo přistěhovaleckých kultur“ (Lüsebrink 2012, 20). Variantou tohoto modelu je model integrační, který se rovněž zaměřuje na kulturní adaptaci, ale předpokládá delší přechodnou fázi a přiznává menšinovým kulturám zvláštní práva v oblasti školství, politiky nebo náboženství (srov. Lüsebrink 2012, 18).

„Model apartheidu, který se stal realitou jako v Jihoafrické republice před rokem 1995, v >Třetí říši< i v mnoha koloniálních společnostech“, usiluje o „striktní separaci, izolaci a často ghettoizaci kulturních menšin“ (Lüsebrink 2012, 21) . V těchto společnostech převládá hierarchická hierarchie, v níž je původ absolutní. Hranice řádu jsou neprostupné a pouze etnický žebříček určuje rozdělení sociálních příležitostí (srov. Lüsebrink 2012, 18).

Pro polycentrický model je „charakteristické soužití různých kultur v rámci společnosti, které je v zásadě rovnoprávné“ (Lüsebrink 2012, 21). Tyto společnosti nemají ani kulturní centrum, ani v nich neexistuje nadřazená většina: „Tento agregátní stav nastává tehdy, když ustupuje historický rámec evropského univerzalismu, národní stát jako jednotka myšlení a jednání, a dochází k nadnárodní mobilitě v takové míře, že se světová společnost mění z abstrakce ve zkušenostní realitu.“ (Lüüsebürenk, 2012, s. 7). (Leggewie 1993, 50)

Literatura

Beyersdörfer, Frank (2004): Multikulturní společnost. Pojmy, jevy, pravidla chování. Münster: LIT.

Leggewie, Claus (1993): Multi-kulti. Pravidla hry pro multietnickou republiku. Nördlingen: Červená kniha.

Lüsebrink, Hans Jürgen (2012): Mezikulturní komunikace. Interakce, cizí vnímání, kulturní transfer. Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 3. vyd. Stuttgart: J. B. Metzler.

Mintzel, Alf (1997): Multikulturní společnosti v Evropě a Severní Americe. Pojmy, kontroverze, analýzy, poznatky. Pasov: Rothe.

The post multikulturní first appeared on Hyperkulturell.de.

Sin embargo, el término multiculturalidad debe distinguirse de multiculturalismo. El primero significa una descripción de un estado, mientras que el segundo denota un movimiento político y una actitud ante la vida (cf. Beyersdörfer 2004, 43).

Multiculturalismo es un término descriptivo, mientras que multiculturalismo tiene implicaciones normativas (cf. Beyersdörfer 2004, 43). Según Mintzel, el multiculturalismo se refiere a un hecho social: „A saber, el hecho de que coexistan varias culturas en una sociedad o en una sociedad/población organizada por el Estado“. (Mintzel 1997, 58).

El fenómeno de lo multicultural está aquí en primer plano: „Ya sea pacíficamente o en conflicto, ya sea en una coexistencia o en una unión integrada. El multiculturalismo denota, por consiguiente, una característica sociocultural de una sociedad, su múltiple diferenciación cultural, cualquiera que sea el fundamento de este multiculturalismo“. (Mintzel 1997, 58)

Formas de características multiculturales

La investigación distingue cuatro modelos de sociedades multiculturales:

El modelo asimilacionista es un modelo „que tiene como objetivo la adaptación cultural de las culturas minoritarias o inmigrantes“ (Lüsebrink 2012, 20). Una variante de este modelo es el modelo integrador, que también persigue la adaptación cultural, pero asume una fase de transición más larga y concede a las culturas minoritarias derechos especiales en los ámbitos escolar, político o religioso (cf. Lüsebrink 2012, 18).

„El modelo del apartheid, que se hizo realidad, como en Sudáfrica antes de 1995, en el >Tercer Reich< así como en numerosas sociedades coloniales“, tiene como objetivo „la separación estricta, el aislamiento y a menudo la guetización de las minorías culturales“ (Lüsebrink 2012, 21) . En estas sociedades prevalece una jerarquía en la que el origen se absolutiza. Los límites del orden son impermeables y solo la clasificación étnica determina la distribución de las oportunidades sociales (cf. Lüsebrink 2012, 18).

El modelo policéntrico „se caracteriza por la coexistencia de diferentes culturas dentro de una sociedad que, en principio, se encuentra en pie de igualdad“ (Lüsebrink 2012, 21). Estas sociedades no tienen un centro cultural ni existe una mayoría superior: „Este estado agregado se produce cuando el marco histórico del universalismo europeo, el Estado-nación como unidad de pensamiento y acción, cede y la movilidad transnacional tiene lugar hasta tal punto que la sociedad mundial pasa de ser una abstracción a una realidad vivencial.“ (Leggewie 1993, 50)

Literatura

Beyersdörfer, Frank (2004): La sociedad multicultural. Conceptos, fenómenos, reglas de comportamiento. Münster: LIT.

Leggewie, Claus (1993): Multi Kulti. Reglas de juego para la república multiétnica. Nördlingen: Red Book.

Lüsebrink, Hans Jürgen (2012): Comunicación intercultural. Interacción, percepción extranjera, transferencia cultural. 3ª ed. Stuttgart: J. B. Metzler.

Mintzel, Alf (1997): Sociedades multiculturales en Europa y Norteamérica. Conceptos, controversias, análisis, conclusiones. Passau: Rothe.

The post multicultural first appeared on Hyperkulturell.de.

Vendar je treba izraz multikulturnost razlikovati od večkulturnosti. Prvi pomeni opis stanja, drugi pa označuje politično gibanje in življenjski odnos (prim. Beyersdörfer 2004, 43).

Multikulturalizem je opisni izraz, medtem ko ima multikulturalizem normativne posledice (prim. Beyersdörfer 2004, 43). Po Mintzlu se multikulturalizem nanaša na družbeno dejstvo: „In sicer na dejstvo, da v družbi ali državno organizirani družbi/populaciji sobiva več kultur.“ (Mintzel 1997, 58).

Pri tem je v ospredju fenomen multikulturnosti: „Naj bo v miru ali v konfliktu, naj bo v sožitju ali v integriranem sožitju. Večkulturnost posledično označuje družbeno-kulturno značilnost družbe, njeno raznovrstno kulturno diferenciacijo, ne glede na to, na čem ta večkulturnost temelji.“ (Mintzel 1997, 58)

Oblike multikulturnih značilnosti

Raziskave razlikujejo štiri modele multikulturnih družb:

Asimilacijski model je model, „katerega cilj je kulturno prilagajanje manjšinskih ali priseljenskih kultur“ (Lüsebrink 2012, 20). Različica tega modela je integrativni model, ki si prav tako prizadeva za kulturno prilagoditev, vendar predvideva daljšo prehodno fazo in manjšinskim kulturam priznava posebne pravice na področju šolstva, politike ali vere (prim. Lüsebrink 2012, 18).

„Model apartheida, ki je postal realnost, kot v Južni Afriki pred letom 1995, v >Tretjem rajhu< in v številnih kolonialnih družbah“, si prizadeva za „strogo ločitev, izolacijo in pogosto getoizacijo kulturnih manjšin“ (Lüsebrink 2012, 21) . V teh družbah prevladuje hierarhična hierarhija, v kateri je poreklo absolutno. Meje reda so nepropustne in le etnična razvrstitev določa porazdelitev družbenih priložnosti (prim. Lüsebrink 2012, 18).

Za policentrični model je „značilno sobivanje različnih kultur v družbi, ki je načeloma enakopravna“ (Lüsebrink 2012, 21). Te družbe nimajo niti kulturnega središča niti nadrejene večine: „To agregatno stanje nastane, ko zgodovinski okvir evropskega univerzalizma, nacionalna država kot enota mišljenja in delovanja, popusti in se transnacionalna mobilnost razvije do te mere, da se svetovna družba iz abstrakcije spremeni v izkustveno resničnost.“ (Leggewie 1993, 50)

Literatura

Beyersdörfer, Frank (2004): Večkulturna družba. Koncepti, pojavi, pravila vedenja. Münster: LIT.

Leggewie, Claus (1993): Multi Kulti. Pravila igre za večetnično republiko. Nördlingen: Rdeča knjiga.

Lüsebrink, Hans Jürgen (2012): Jürgen Jürgen (Hans Jürgen), medkulturno komuniciranje. Interakcija, zaznavanje tujcev, kulturni prenos. Tretja izdaja. Stuttgart: J. B. Metzler.

Mintzel, Alf (1997): Mintzelz: Multicultural Societies in Europe and North America (Večkulturne družbe v Evropi in Severni Ameriki). Koncepti, polemike, analize, ugotovitve. Passau: Rothe.

The post večkulturni first appeared on Hyperkulturell.de.