Viz také: Wokeness

The post Sněhová vločka first appeared on Hyperkulturell.de.

Od termínu k politickému problému

V roce 1998 použil politik CDU Jörg Schönbohm v článku v „Süddeutsche Zeitung“ termín „Leitkultur“ jako přímý protiklad k termínu „multikulturní“ a jako pokus o definování národní identity (srov. ZIELCKE, SZ, 1998). Jörg Schönbohm vychází z toho, že cizinci se odmítají integrovat, a zavedení Leitkultur považuje za nezbytné k ochraně hodnot německého základního zákona (srov. KOWITZ, SZ, 1998).

V říjnu 2000 se tohoto termínu chopil tehdejší předseda parlamentní frakce CDU Friedrich Merz a požadoval pravidla pro přistěhovalectví a integraci a v souvislosti s tím také jednotnou „liberální německou Leitkultur“ (vůdčí kulturu) pro Německo, protože jen tak může fungovat integrace (Merz, Die Welt, 2000). V důsledku toho je pojem „Leitkultur“ konotován s konzervativním pohledem na svět a tomu odpovídající migrační politikou (EBD, SZ, 2000). Stejně tak je tento termín interpretován i jako protiklad multikultury.

Obnovený vzestup debaty o Leitkultur

Uprchlická krize v roce 2015 dala otázce Leitkultur nový impuls. V roce 2017 sepsal Thomas de Maizière (tehdejší spolkový ministr vnitra) desetibodový katalog o Leitkultur v Německu, čímž vyvolal obnovenou debatu (de Maizière, Bild am Sonntag, 2017).

Myšlenka definované Leitkultur jako vodítka pro přistěhovalce se setkala s příznivým ohlasem zejména v silně konzervativních až pravicových táborech. Například parlamentní skupina AfD v durynském zemském sněmu zveřejnila poziční dokument „Leitkultur, Identität und Patriotismus“ (vůdčí kultura, identita a vlastenectví), v němž například vyzvala k tomu, aby „ochrana a podpora německé vůdčí kultury byla zahrnuta jako státní cíl do durynské ústavy a základního zákona“ (AfD parlamentní skupina, poziční dokument: Leitkultur, Identität und Patriotismus, 2018).

Právní úpravu týkající se Leitkultur se na spolkové úrovni nepodařilo prosadit. Základní myšlenka Leitkultur však byla začleněna do některých zákonů na zemské úrovni, například do „Bavorského integračního zákona“, podle kterého mají vysílací společnosti „přispívat k výuce německého jazyka a Leitkultur“ (FAZ, 2019).

Debata o Leitkultur znovu a znovu klíčí v médiích. Philipp Amthor (CDU) se například pokusil vyvolat debatu o „Leitkultur“ svým esejem „V dobré kondici? Unser Land braucht eine Leitkultur-Debatte“ (srov. Amthor, 2020, s. 5 a násl.) se Philipp Amthor (CDU) pokusil znovu prosadit, aby se problematika Leitkultur opět dostala do centra pozornosti.

Kritika „Leitkultur

Bassam Tibi sám hodnotí obě společenské debaty o německé Leitkultur (2000-2017) jako neúspěšné (bpb.de, Tibi, 2017). Kritizuje, že se jeho termín „Leitkultur“ používá bez konsenzu jeho prací, a tak se „neinformované věci [předpokládají]“(bpb.de, Tibi, 2017).

Existenci Leitkultur navíc rozhodně zpochybňuje a zásadně odmítá řada politiků. Raději volají po chápání hodnot a norem reprezentovaných Základním zákonem, jako je rovnost nebo svoboda názoru (bpb.de, 2020). Komisař pro integraci (od roku 2017) Aydan Özuguz (SPD) k tomu poznamenává: „… protože specificky německou kulturu, kromě jazyka, prostě nelze identifikovat […]. Ústavní normy Základního zákona poskytují regulační rámec pro soužití občanů […]“. (Özuoguz, Tagesspiegel Causa, 2017).

Nakonec se po téměř dvaceti letech debat o Leitkultur objevuje otázka, zda má smysl. Například Ruprecht Polenz (CDU) to komentuje následovně: „Člověk by se vlastně ze všech těch debat mohl dozvědět, že vlastně nemají smysl. Měli bychom podporovat kulturu soužití“. (Polenz, Deutschlandfunk, 2017).

Mezinárodní perspektiva

Také na mezinárodní úrovni se diskuse o příslušné Leitkultur stále více rozhořívají. Je tomu tak i v USA, kde se přistěhovalci museli po staletí přizpůsobovat známé, bílé a protestantské dominantní kultuře. Nicméně americká společnost prochází strukturálními změnami v důsledku rostoucí imigrace občanů Latinské Ameriky. Jejím prostřednictvím dochází k nevyhnutelné změně známé vůdčí kultury.

O této změně se znovu a znovu silně diskutuje, neboť jak liberální, tak politicky konzervativní politici mají o nové přistěhovalce jako o politickou sílu ve viditelně se zmenšující voličské obci stále větší zájem (srov. Wergin, Die Welt, 2015).

Stejně tak hraje debata o Leitkultur znovu a znovu důležitou roli i v katolické církvi. Například papež František se vyjádřil takto: „Nemáme křesťanskou Leitkultur, žádná už neexistuje! Už nejsme jediní, kdo utváří kulturu, a nejsme ani první, ani nejposlouchanější“ (FAZ, 2019).  Hlava církve vyzývá k návratu ke katolické církvi a k milosrdnějšímu přístupu k uprchlíkům jako ke křesťanské vůdčí kultuře (srov. Zeit online, 2019).

Literatura

Parlamentní skupina AfD v durynském zemském sněmu: Poziční dokument: Leitkultur, Identität, Patriotismus. Erfurt, 2018

AMTHOR, Philipp: V dobré kondici? Naše země potřebuje debatu o Leitkultur, in: Hauptmann, Ralph &. Brinkhaus, Mark: Eine Politik für morgen, Die junge Generation fordert ihr politisches Recht. Freiburg, Herder Verlag, 2020 s. 5-6.

KOWITZ: Strach z převratu. In: SZ z 02.09.1998.

NOWAK, Jürgen: Leitkultur und Parallelgesellschaft – Argumente wider einen deutschen Mythos. Frankfurt a.M., 2006. s. 17.

PAUTZ, Hartwig: Die deutsche Leitkultur: Eine Identitätsdebatte. In: Nová pravice, neorasismus a snahy o normalizaci. Stuttgart, 2005.

Tibi, Bassam: Evropa bez identity? Krize multikulturní společnosti. btb. 2000. s. 154

ZIELCKE: Cizinci, když se setkáváme. In: SZ z 27.6.1998.

Seznam zdrojů

Spolkové ministerstvo vnitra, pro výstavbu a vnitřní věci (2017), Leitkultur für Deutschland – Was ist das eigentlich?

https://www.bmi.bund.de/SharedDocs/interviews/DE/2017/05/namensartikel-bild.html

[naposledy navštíveno: 18.08.2020].

Spolková agentura pro občanské vzdělávání (2020), Leitkultur: https://www.bpb.de/nachschlagen/lexika/das-junge-politik-lexikon/161369/leitkultur.

[poslední přístup: 18.08.2020].

Spolková agentura pro občanské vzdělávání (2017), Leitkultur als Integrationskonzept :https://www.bpb.de/politik/extremismus/islamismus/255521/leitkultur-als-integrationskonzept-revisited.

[poslední přístup: 18.08.2020].

Deutschlandfunk (2017), Debatte über Leitkultur:

https://www.deutschlandfunk.de/debatte-ueber-leitkultur-der-begriff-passt-nicht-in-eine.694.de.html?dram:article_id=385088

[poslední přístup: 18.08.2020].

Frankfurter Allgemeine Zeitung (2019), „Křesťanskou Leitkultur už nemáme“: https://www.faz.net/aktuell/politik/inland/papst-franziskus-keine-christliche-leitkultur-mehr-16547259.html.

[poslední přístup: 20.08.2020].

Frankfurter Allgemeine Zeitung (2019), Bayerisches Integrationsgesetz teilweise verfassungswidrig:

https://www.faz.net/aktuell/politik/inland/bayerisches-integrationsgesetz-teilweise-verfassungswidrig-16516591.html

[poslední přístup: 18.08.2020].

Tagesspiegel Causa (2017), Leitkultur degeneruje v klišé být Němcem: https://causa.tagesspiegel.de/gesellschaft/wie-nuetzlich-ist-eine-leitkultur-debatte/leitkultur-verkommt-zum-klischee-des-deutschseins.html.

[poslední přístup: 18.08.2020].

Welt (2015), Nová Leitkultur USA: https://www.welt.de/print/wams/politik/article137938554/Die-neue-Leitkultur-der-USA.html.

[poslední přístup: 20.08.2020].

Zeit online (2019), „Už nemáme křesťanskou Leitkultur“: https://www.zeit.de/gesellschaft/ausland/2019-12/papst-franziskus-ansprache-katholische-kirche-veraenderungen.

[poslední přístup dne: 20.08.2020].

The post Leitkultur (vůdčí kultura) first appeared on Hyperkulturell.de.

Catcalling popisuje verbální a paraverbální výroky, které dotyčnou osobu sexualizují a/nebo odkazují na její fyzické vlastnosti. Příkladem jsou výroky typu: „Usmívej se, mladá ženo!“, „Nebuď taková, v těch šatech si o to koleduješ“, „Nadržená prdelko, ty kočičko!“ nebo „Jsi krásná jako moje auto!“. (viz CatcallsOfHildesheim 2020)

Sexuální obtěžování, pouliční obtěžování, catcalling

Sexuální obtěžování, pouliční obtěžování, obtěžování cizími lidmi a catcalling od sebe nelze jasně odlišit. Zatímco sexuální obtěžování zahrnuje i fyzické útoky, pouliční obtěžování se týká spíše místa obtěžování, tedy veřejného prostoru. Cizí obtěžování naproti tomu určuje neexistující vztah mezi pachatelem a obětí. Sexuální obtěžování funguje jako zastřešující pojem, pod který lze zahrnout pouliční obtěžování, catcalling a cizí obtěžování.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že v těchto souvislostech je lépe hovořit o sexualizovaném než o sexuálním obtěžování. V pozadí toho je skutečnost, že se primárně nejedná o sexuální obtěžování, ale o obtěžování; v obecném užívání je však běžnější termín „sexuální obtěžování“.

Motivace a vnímání pachatelů

Pachatelé catcallingu mají různé motivy.

Významnou roli hrají jak tzv. osobní faktory, tak situační faktory (srov. Wesselmann/Kelly 2010, 452). Mezi situační faktory Wesselmann/Kelly řadí skupinově specifické normativní konvence a pocit pachatelů, že mohou ve skupině jednat anonymně a deindividuálně (ibid., 453). Kromě toho silný pocit příslušnosti ke skupině snižuje práh zábrany obtěžovat bližní (ibid., 457). Osobní faktory je složitější definovat a jejich váha nebyla dosud definitivně objasněna. DelGreco/Ebesu Hubbard/ Denes uvádějí jako vnitřní motivaci k obtěžování u převážně mužských pachatelů ztrátu moci, tj. že pachatelé se často snaží kompenzovat deficit moci, který vnímají, obtěžováním, aby se zároveň cítili nadřazeni nad postiženými (DelGreco/Ebesu Hubbard/ Denes 2021, 1419).

V sebehodnocení mužů pachatelů obtěžování často není hodnoceno jako takové: catcalling tito muži chápou spíše jako pozitivní kompliment, který má vyjadřovat uznání a náklonnost.

Důsledky pro pachatele – důsledky pro oběti

Pouliční obtěžování má charakteristiky, které se překrývají se sexualizovaným obtěžováním, jako je genderová specifičnost (srov. DelGreco/Ebesu Hubbard/Denes 2021, 1420). Nicméně sexualizované obtěžování je z právního hlediska často řešeno jinak, než jak je na něj nahlíženo ze společenského hlediska/sugesce (srov. Fileborn., 224). V některých zemích existují zákony a návrhy zákonů, které chrání zaměstnance a studenty v případě sexualizovaného násilí, ale v případě pouličního obtěžování je právní základ menší (srov. Sonntag 2020).

V případě trestných činů pouličního obtěžování a zejména catcallingu tedy existují omezené právní možnosti opatření podle současného právního základu.

Na druhou stranu postižené osoby velmi trpí nevyžádanou pozorností, které se jim dostává. Ve snaze se s tím vyrovnat mají některé oběti tendenci k sebeobjektivizujícímu chování a/nebo k poruchám příjmu potravy, protože nežádoucí komentáře často odkazují na těla obětí a sexualizují je, takže tento pohled na vlastní tělo přijímají i oběti (Fairchild 2008, 355).

V některých oblastech výzkumu se nyní předpokládá, že negativní důsledky, které z toho vyplývají, jako jsou deprese nebo poruchy příjmu potravy, dokonce ospravedlňují uznání pouličního obtěžování a zejména obtěžování cizími osobami jako samostatné formy diskriminace žen a těch, které jsou čteny jako ženy (ibid.).

Obtěžování křídou: Křída zpět

Catcalling a pouliční obtěžování je problém s mezinárodním dosahem a studie ukazují, že na celém světě již bylo a/nebo je pouličním obtěžováním postiženo nejméně 65 % žen (někdy až 90 %) (srov. DelGreco/Ebesu Hubbard/ Denes 2021, 1403).

Přestože k těmto činům dochází denně na veřejných prostranstvích, často trvají jen několik vteřin, a není proto vždy snadné je pochopit. Zde přicházejí ke slovu aktivisté kolektivu Chalk Back. Chalk Back je mezinárodní hnutí vedené mladými lidmi. Aktivisté využívají křídové umění ve veřejném prostoru k boji proti catcallingu a pouličnímu obtěžování tím, že tyto zkušenosti dokumentují přímo na místě komerčními pouličními křídami – tam, kde se staly (ibid.). Tímto způsobem získávají zpět prostor pro postižené, kteří se kvůli těmto zážitkům mohou začít daným místům vyhýbat, a zviditelňují obtěžování pro všechny – zatímco jinak okamžitě zaniká a stává se pro širokou veřejnost neviditelným v okamžiku, kdy se o něm mluví.

Aby akce s omyvatelnými křídami získala určitou trvalost, sdílejí fotografie svého křídového umění na sociálních sítích, zejména na Instagramu.

Tím iniciují diskuse o catcallingu a obtěžování ve veřejném prostoru i na sociálních sítích a zvyšují povědomí o této problematice, a to i v rámci workshopů. Na základě instagramového účtu @catcallsofnyc se každý účet Chalk Back jmenuje @catcallsof*location*. Aktivity Chalk Back lze nyní sledovat na 6 kontinentech, ve 49 zemích a více než 150 městech.

The post Catcalling first appeared on Hyperkulturell.de.

Výraz xenofobie pochází z řeckého xénos „cizinec“ a phóbos „strach“. Strach z cizího se vztahuje k odmítavým postojům a chování vůči všemu, co se jeví jako cizí a je vnímáno jako ohrožující, v rozporu s vlastní „normalitou“.

Xenofobie je namířena proti lidem, kteří se liší od vlastní „normy“ kvůli svému původu (xenofobie), náboženství (např. antisemitismus) nebo barvě pleti (rasismus).

Evolučně biologická vysvětlení

Psycholog a výzkumník úzkosti Borwin Bandelow vysvětluje, že „fobie […] je přehnaný, nepřiměřený strach, v tomto případě z cizích lidí“. Strach z cizích lidí se snaží rekonstruovat z hlediska evoluční biologie a říká: „Ve vývojové historii bylo pravděpodobně výhodou pro přežití sdružovat se, bránit vlastní kmen a zabíjet příslušníky jiných kmenů“ (Höhn 2015). Nedůvěra k jiným společnostem tak byla v minulosti zcela opodstatněná, aby si zajistila vzácné zdroje, které byly nezbytné pro přežití.

Změněné základní podmínky

Dnes se základní podmínky změnily; základem našeho soužití jsou lidská práva a principy rovnosti. Xenofobie podporuje vyloučení, nerovné zacházení, diskriminaci, vyhrožování a násilí. Společenskovědní studie také ukazují značné průniky mezi xenofobií a rasismem (srov. Vedder/ Reuter 2008, 202).

Xenophobia̶̶̶̶̶̶̶̶̶̶̶ – problematický termín.

V této souvislosti je zřejmé, proč může být volba terminologie problematická, protože určení cizosti a cizinectví je subjektivní, arbitrární a náladové. Navíc tento termín obrací perspektivy: „Ve skutečnosti však není trestný čin spáchán proto, že oběť má určitou vlastnost nebo původ, ale proto, že pachatel má určitý postoj“ (srov. BAMF 2013, 46).

Literatura

Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (2013): Noví němečtí mediální tvůrci. Dokumentace ze semináře. Nové pojmy pro přistěhovaleckou společnost. Norimberk. http://www.neuemedienmacher.de/wp-content/uploads/2014/04/Tagungsdokumentation-NDM-Begriffe-2013.pdf [25.04.2018].

Höhnová, Franziska (2015): Xenofobie. Die Angst vor dem Fremden schlummert in jedem. https://www.welt.de/gesundheit/psychologie/article147372371/Die-Angst-vor-dem-Fremden- schlummert-in-jedem.html [25.04.2018].

Vedder, Günther/ Reuter, Julia (2008): Glosář: Řízení rozmanitosti a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Trevírské příspěvky k managementu diverzity. Rainer Hampp Verlag, 2. vyd. München/ Mering.

The post Xenofobie first appeared on Hyperkulturell.de.

Viz také: Zrušit kulturu

The post Wokeness first appeared on Hyperkulturell.de.

Schulz von Thun (1989) spojil „čtverec hodnot pocházející od Nicolaie Hartmanna (1926) a dále rozvinutý Helwigem (1967) s myšlenkou vývoje pro záležitosti mezilidské komunikace a rozvoje osobnosti“. (Schulz von Thun, b.d.)

Rozvojový čtverec je založen na čtyřech hodnotách, které je třeba udržovat v dynamické rovnováze. Mezi horními pozitivními hodnotami, jako je přívětivost a rezervovanost, existuje pozitivní vztah napětí/doplňování. Vertikálně k nim jsou devalvující přehnané hodnoty, jako je bujará odměřenost a odmítavá nevrlost. Spojení mezi nižšími nehodnotami představuje únik mezi jednou nehodnotou do další nehodnoty, když není dostatek sil propracovat se k vyšším pozitivním hodnotám. K tomu může dojít, pokud jedna nehodnota, například bujará odměřenost, není druhou osobou dobře přijímána a člověk dojde k závěru, že musí udělat přesný opak, a tak přejde do druhého extrému. Diagonály v modelu představují protikladné protiklady mezi hodnotou a nehodnotou.

Model pomáhá také vysvětlit mezikulturní konflikty a lze jej využít při diskusích o stanovení cílů.

Literatura

Schulz von Thun, Friedemann (b.d.): das Werte- und Entwicklungsquadrat. https://www.schulz-von-thun.de/die-modelle/das-werte-und-entwicklungsquadrat [13.01.2021].

Schulz von Thun, Friedemann (2010): Kvadrát hodnot a rozvoje. Nástroj pro analýzu komunikace a rozvoj osobnosti. In: TPS. Leben, Lernen und Arbeiten in der Kita 9, 13-17.

The post Čtverec hodnot a čtverec vývoje first appeared on Hyperkulturell.de.